Moje chvilka pohody

Prožila jsem ve snu minulý život?

Na svou první dovolenou v zahraničí jsem se velmi těšila. Všechno nasvědčovalo tomu, že bude nádherná. V noci však udeřil sen, který se opakovaně vracel.

Před pětadvaceti lety jsem jela s dcerkou do Itálie. Byl to můj vůbec první výlet k moři. Pohled na něj mě fascinoval. Strávily jsme na pláži celý první den. Druhý den jsme prošly městečko a opět skončily na pláži. Večer jsem usínala spokojená a šťastná. Zdál se mi však neuvěřitelný sen.

Sen o zabitých zajatcích

Nacházela jsem se v jakési hradní pevnosti. Tmavé stěny, osvětlené pouze loučemi, byly vlhké. Procházela jsem s někým spoře osvětlenou chodbou na světlejší prostranství, k němuž vedlo příkré schodiště. Nevím, zda můj společník byl muž nebo žena. Náhle jsme uslyšeli křik. Na konci schodiště se před námi otevřely široké dřevěné dveře a objevilo se několik postav. Můj společník mnou trhl směrem pod schodiště a vlastním tělem mě tlačil hlouběji do přítmí. Na chodbě se shromáždilo několik mužů, kteří řvali a surově smýkali jinými svázanými muži. Zřetelně jsem rozeznávala jejich zarostlé divoké tváře. Všichni drželi dlouhé meče. Neustále vykřikovali a bodali do zajatců ležících na zemi, až naříkali bolestí. Byla jsem ochromená šíleným strachem a zoufalou bolestí v prsou. Přesto jsem dál fascinovaně hleděla na meče propichující těla a stále mnou procházela neuvěřitelná fyzická i psychická bolest. Byla tak nepředstavitelná, že jsem se probudila.

Děs pokračoval

Ležela jsem vedle dcerky celá zpocená a sotva jsem popadala dech. Hleděla jsem do tmy a snažila se myslet na něco pěkného, abych brzy zase usnula. Po chvíli se mi to podařilo, ale jako mávnutím kouzelného proutku jsem se vrátila na ono hrozné místo a opět prožívala neuvěřitelný děs. Znovu jsem se probudila zmáčená potem a až do rána jsem už oka nezamhouřila. Když vysvitlo slunce a nádherně modré nebe se probralo ranním šerem, prostoupil mnou konečně klid. Večer jsem uléhala s radostí a smíchem ve tváři. Sen se však opakoval znovu se všemi detaily a vzbudil ve mně stejnou hrůzu a neslýchanou bolest na prsou, až jsem myslela, že se zalknu.

Noční hrůzy se opakovaly

Ráno bylo opět nádherné. Ležela jsem pod slunečníkem a chvílemi podřimovala a přemýšlela o děsivém snu. Kde se vzal? Vždyť je tady nádherně, žádné starosti. Nikde žádné hradby ani pevnost, těžko tedy může jít o nějakou asociaci myšlenek. A proč mě sen trápí každou noc? Nakonec to dopadlo tak, že jsem si vždy dlouho do noci četla a když jsem únavou usnula, sen se okamžitě vrátil. A když vysvitlo slunce, a my šly na pláž, spala jsem pod slunečníkem. Tak proběhla celá dovolená.

Po návratu domů už byl klid

Když jsem se vrátila domů, sen zmizel a už nikdy se neopakoval. Je ale pravda, že od dětství mám panickou hrůzu z mečů, dýk a nožů. Děsí mě také tmavé a vlhké podzemní chodby a hradní prostory. Byl snad sen vzpomínkou na můj minulý život?

Marie T. (63), Poděbrady

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden