První dvě manželství Reginy Rázlové skončila nevěrami, pak přišly ještě horší věci!

Nutili jí, aby odešla z Národního divadla. Měla malé děti a tak odmítla!

Na role měla Regina Rázlová (72) od začátku štěstí. Úloha manželky jí naopak přinášela jen bolest v podobě dvou rozvodů. Než našla třetí životní lásku, prošla si utrpením v podobě vyhazovu z divadla, vězení a vážných zdravotních problémů!

Nejlepším obdobím v životě Reginy Rázlové (72) bylo asi její mládí. Svoji kariéru herečky rozjela bleskovým tempem. Byla nepřehlédnutelná, obdivovaná, úspěšná.

Také vás může zajímat ...

Později se jí předhazovalo, že prorazila i díky svému otci, který byl vysokým státním funkcionářem. To ale nebyla pravda a navíc ona by se díky svému talentu prosadila i bez případné pomoci. Jak už to bývá, když se člověk daří po jedné stránce, někde mu zase štěstí chybí. U Reginy to bylo v osobním životě.

Děti musela vychovávat sama!

Regina měla široký talent a původně nemířila do herecké branže. Studovala průmyslovou filmovou školu v Čimelicích a mohla se stát producentkou nebo režisérkou. Současně ale hrála ve studentském divadle.

Nakonec se rozhodla pro DAMU. Po jejím absolvování nastoupila nejprve do kladenského divadla. Popularitu u diváků si získala hlavní ženskou filmovou rolí v komedii Utrpení mladého Boháčka. Ještě na škole se zamilovala do hereckého kolegy Petra Štěpánka (71).

Byla to studentská láska, na jejímž konci bylo první manželství. Jenže po půl roce Petr vyměnil Reginu za jinou ženu, režisérku Vlastu Janečkovou (+77). Také druhým manželem byl herec, Petr Oliva (+75). Ten byl ženatý, ale kvůli Regině se rozvedl. Opět ale nastala stejná situace jako s Petrem Štěpánkem – manžel od ní odešel za herečkou Dagmar Čárovou (61).

Na Petry zkrátka měla Regina Rázlová smůlu. S odstupem času konstatovala: „V životě jsem narazila většinou na muže, na něž nebylo spolehnutí. Byli i nevěrní, šmejdi, a já byla většinou poslední, kdo na to přišel.“ Než se provdala za Petra Olivu, měla syna s jiným mužem, jehož totožnost nikdy neodhalila.

S druhým manželem přivedla na svět dcerku; ta byla v době jejich rozchodu ještě malá. Obě děti tak musela Regina vychovávat sama. Ovlivnilo to samozřejmě její názor na muže obecně. „Ženám, které poctivě živí a vychovávají své děti, už nezbývá moc času na hledání těch správných mužů.

Přinejmenším proto, že každá taková žena už roli onoho správného muže vykonává sama,“ konstatovala smutně v jednom rozhovoru. A dodala: „Oni za to ti naši broučci nemůžou, že se narodili jako jiný živočišný druh. Už jako miminka křičí víc a vydobydou si větší pozornost. Bohužel jim to většinou zůstane.“

Spravedlnost byla slepá

Přišly ale těžší chvíle, než neúspěšná manželství a následné rozvody. Po změně režimu se na oblíbenou herečku najednou dívali kvůli jejímu otci skrz prsty. „Byla taková nálada ve společnosti.

Říká se tomu hledání viníků,“ komentovala Regina společenskou pomstu, které se stala obětí. „A někdy i do druhého kolene. To je přece u nás národní sport. Nakonec mě vyhodili.“ Musela odejít z Národního divadla. Nejprve ji požádali, aby odešla sama.

To odmítla „Já byla sama s malými dětmi. Jedno chodilo ještě na základku, druhému bylo kolem patnácti let. Nemohla jsem si dovolit riskovat,“ konstatovala. Živila se pak všelijak, jeden čas dokonce prodávala chlebíčky v bufetu. Ani to ještě nebylo nejhorší.

Poté, co se stala předsedkyní představenstva exportního podniku Skloexport, dopadla na Reginu ruka zákona. Dnes už je jasné, že to bylo nespravedlivé obvinění. Strávila rok ve vazbě a přišla tam o podstatnou část svého zdraví i své psychické vyrovnanosti.

Přitom ji ve vězení úřady vůbec držet neměly! „Už tehdy jsem brala léky, které se s vazbou neslučovaly,“ konstatovala Regina. „Bohužel si to nedali vysvětlit a dokonce jsem dostala některé léky až po půl roce.

Navíc jsem je musela mít v lednici. A ta byla u bachařů. Takže moje léky – krevní deriváty – byly mezi rybím a vlašským salátem. Ale byla jsem vděčná i za to.“

Věřil v její nevinu!

I v těch nejtěžších životních chvílích se dá najít světélko naděje. Regině se ve vězení zadařilo v oblasti, ve které předtím na svobodě měla smůlu: našla svého osudového muže!

Tím se stal uznávaný architekt Jindřich Santar (+81), mimo jiné i bývalý zeť slavného spisovatele Vladislava Vančury (+50). „Zamilovat se můžete i v base,“ potvrdila herečka. Rok po jejím obvinění se vzali. Třetí manžel Reginy trpělivě snášel nechtěnou pozornost novinářů a pevně stál po boku své ženy.

Pomáhal jí po všech stránkách, držel jí nad vodou. Věřil v její nevinu. „Já ji měl a mám rád, neměl jsem o tom žádné pochybnosti,“ prohlásil. „Možná si umíte představit, že s někým žijete a on je osočován jako lotr a zloděj.“ Nebál se s Reginou, které média opravdu nepřála, ukazovat na veřejnosti.

„Zajímavé na tom je, že kolikrát jsme byli tenkrát venku na procházce, tak se ani jednou nestalo, že by nás jakkoli nepřátelsky napadli.,“ popsal tehdejší situaci. „Vlastně jednou ano. Jednou si nějaká ženská na Václavském náměstí odplivla. Ale mockrát se stalo, že její bývalí kolegové přešli na druhý chodník.“

Knihu za ni napsal sám

Jindřich se snažil svoji ženu přimět k tomu, aby napsala knihu vzpomínek. Nakonec se toho ujal sám. „Regina si ve vězení pečlivě psala deník. A když už byla doma, rozpomínala se i na další zážitky, které v deníku nejsou,“ vysvětloval.

„Poslouchal jsem ji po večerech pozorně deset let a rozhodl jsem se všechno sepsat.“ Hlavním impulsem k napsání knížky byly ale kresby jeho ženy, které ho citelně zasáhly.

Cítil z nich velký smutek, pocit zrady a konec svobody. V knize, která nakonec vyšla, se čtenáři mohli dozvědět například i o několika pokusech slavné herečky o sebevraždu. Na psychiatrii docházela i v době manželství, kvůli depresím. „Je to tak, že když deprese nebo euforie přestoupí nějakou únosnou hranici, odvezu ji na psychiatrii a tam dostává elektrošoky.

Leží tam a je to strašné,“ uvedl Jindřich Santar. Když se ho novináři ptali, jestli nelituje svého sňatku, odpověděl: „Víte, já jsem si ji samozřejmě nemusel brát, ale jednak jsem to moc chtěl a za druhé jsem to udělal naschvál.

Viděl jsem, jak se od ní všichni odtahují. Mám ji rád. Není to snadný život, ale jsem s ní rád. Někdy ji lituji. Představte si ženskou, která je zvyklá na slávu, na potlesk, na dvoření, a tohle všechno padlo.“

Bude na něho vždy vzpomínat!

Utrpení herečky navíc násobila i roztroušená skleróza. „Když vidíte můj mozek na CT, vypadá, jako když do něj hodíte čočku,“ prohlásila Regina. Společná podpora těžce zkoušeného páru trvala třináct let.

V roce 2012 bohužel Jindřich Santar zemřel na rakovinu. Jeho žena, ačkoliv předtím tvrdila, že už nebude nikdy hrát, se nakonec přece jen vrátila před kameru.

Našla v sobě dostatek vnitřní síly a tak jí vídáme na televizní obrazovce. Nebýt muže, pro kterého znamenala všechno a na něhož nikdy nezapomene, nejspíš by to s ní dopadlo opravdu špatně!

Skoro celý rok prožila v malé vězeňské cele!

Jedenáct měsíců strávila Regina Rázlová ve vyšetřovací vazbě, v místnosti o velikosti dvakrát dva metry. Bylo to nejtěžší období jejího života.

Na denní světlo se dostávala jen čtyřicet minut denně při vězeňské vycházce. Musela tvrdě bojovat o základní životní potřeby. „Musíte se soustředit na to, jak požádat o čaj, když třeba nemáte kelímek. A pak řešit, jak se dostat k tomu kelímku,“ uvedla příklad.

Nedostávala ani léky, které potřebovala, takže vazba se krutě podepsala na její psychice i zdraví!

Protekce by nikomu k dobrému výkonu nepomohla!

Regina se samozřejmě během své kariéry setkávala nejprve s názory, že je „protekční dcerkou“. To ale odmítala. Zdůrazňovala, že na jevišti musí herec odvést práci a žádná protekce tam nepomůže. „Režisér vám dá roli, jen když si je jistý, že ji zvládnete,“ uvedla.

Celkem brzy začala učit i na DAMU. Mezi její studenty patřili například Martin Dejdar, který oceňoval její pochopení pro mladé lidi nebo Karel Roden – ten prý byl do Reginy v době studií i platonicky zamilovaný!

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...