První rozvod dostal málem Luďka Munzara na dno, pomohli mu staří manželé!

Rozvod ho vykolejil tak, že se přes vrozenou hrdost doprošoval a ponižoval se!

Národem milovaný herec Luděk Munzar (85) má za sebou opravdu bohatou kariéru a stejně tak i zajímavý život. Podařilo se mu i splnit si velký dětský sen, i když jiným způsobem, než kdysi chtěl.

Patří k těm opravdovým hereckým velikánům, kteří k mimořádnému talentu dokázali přidat velkou lidskou osobnost a také pokoru. Luděk Munzar přitom snil o úplně jiné profesi. Chtěl se stát vojenským stíhačem. Nikdo asi nepochybuje, že by v povolání profesionálního pilota byl stejně dokonalý jako v divadle a před kamerou.

Také vás může zajímat ...
Vzájemně se našli dva skvělí lidé i herci.

Nejdříve se za otce styděl, pak byl hrdý!

Je sice rodák z jižních Čech, ale vyrůstal ve Smiřicích u Hradce Králové. Z dětství má spoustu vzpomínek, některé příjemné, jiné poněkud trpké. K těm příjemným patří třeba to, jak coby kluk vyrobil pro rodinu první rádio. „Můj strýc měl autodílnu a měl tam sluchátka, tak ta jsem si půjčil.

A pak jsme si doma udělali slavnostní večer, maminka upekla bábovku, já jsem položil ta sluchátka na talíř, ona na něm rezonovala a my jsme celá rodina úplně poprvé poslouchali naše soukromé rádio,“ popisoval. Méně příjemné vzpomínky jsou spojené s tatínkovým pitím, tím spíš, že o něm věděly celé Smiřice.

„Kolikrát jsem zaslechl, jak někdo za mými zády říkal, to je syn toho opilce, a já brečel hanbou a lítost a záviděl svým kamarádům, že mají slušné tatínky. Protože každý kluk chce mít v tátovi vzor,“ vzpomínal před lety v jedné knize. Pak ale přišla druhá světová válka a pohled na otce se změnil. Krátce před jejím vypuknutím, v roce 1938, se konala ve Smiřicích dobrovolná mobilizace.

„Kdo myslíte, že šel?“ líčil herec. „Sedm lidí, všichni takzvaní grázlové, chudáci, kteří občas zařízli cizí slepici nebo se poprali v hospodě. Ti slušní a spořádaní měli najednou loupání, plotýnky, žlučníky.“ Před očima stále vidí chvíli, kdy jeho táta vylézal s ostatními šesti parťáky na korbu nákladního auta.

„Maminka plakala a vyčítala mu, že ji tu nechává s dětmi samotnou,“ uvedl Luděk Munzar. „Já cítil, že tentokrát nemá pravdu, a když se auto rozjíždělo a táta mával, rozlila se ve mně nepoznaná pýcha a štěstí.“ Zapomněl na předchozí dobu, kdy s maminkou hledal otce po hospodách a byl na něho hrdý, protože cítil, že má lepšího tátu než ostatní kluci.

Na předávání cen Thálie s dcerou Barborou.

Chodil se učit od starších

Poté, co Luděk úspěšně odmaturoval, snil o přijetí na leteckou vojenskou akademii. Bohužel ji na začátku padesátých let zrušili, takže se rozhodl zasvětit svůj život herectví. Udělal zkoušky na AMU a rozjel svoji kariéru hned v několika směrech. Kromě divadla také začal hrát ve filmech a – což už dnes málokdo ví – dělal v televizi hlasatele.

Tehdy se jelo opravdu na živo a ve studiu prý bývalo až padesátistupňové horko! Pilně studoval herectví starších a zkušenějších kolegů. Při představeních v Národním divadle se chodil učit, jak to dělají. „Minimálně pět šest let jsem tam stával a díval se. Když jsem pak hrál velké role, zjistil jsem, že nechodím do šatny – pořád jsem se měl na co dívat.

Věřím, že gesta a intonace těch mistrů tam jsou dodnes, i když Národní i Stavovské prošly rekonstrukcí,“ prohlásil v jednom rozhovoru. Sen o herectví se tedy pomalu naplňoval a chvíli to vypadalo, že k tomu bude mít pěkné zázemí i v soukromí. Oženil se, vzal si loutkoherečku Naděždu Musílkovou (85). Svatba se konala v roce 1957. Pět let nato se Luďkovi narodila dcera.

Pak ale přišel ve vztahu dramatický zvrat.

Jakub Sklář, jedna z jeho kultovních postav.

Myslel si, že už dceru neuvidí!

Rozvod s Naděždou hodně bolel. Dcerce tehdy byly dva roky. „Mě to úplně vykolejilo, začal jsem se ponižovat a doprošovat, byl jsem jako kus hadru a bylo to čím dál horší,“ přiznal legendární herec. Ještě před rozvodem se musel odstěhovat do podnájmu. Měl štěstí, že se ho tam ujali starší manželé. „Ta paní byla obyčejná, prostá ženská.

V den, kdy jsem měl první rozvodové stání, mi ráno řekla: Tady máte vyžehlené šaty, čistou košili a novou kravatu. Umejte si hlavu, ať jste fešák. Nesmí být vidět, že vás to trápí,“ popisoval Luděk smutné období v knize vzpomínek. Rozvod ale ještě nebyl tím nejhorším, co následovalo.

Jeho bývalá žena si vzala jiného muže, spisovatele Ivana Krause (79) a v roce 1968 s ním emigrovala na Západ. Vzala s sebou samozřejmě i dcerku. Pro Luďka to znamenalo, že ji léta neviděl. Myslel si dokonce, že se s ní neuvidí už nikdy.

Kdo mohl tehdy předpovídat, že se za 21 let znovu otevřou hranice?

Zatím naposledy se objevil v televizním filmu Piknik.

Našli se ve složité situaci

Ještě když byl Luděk ženatý, setkal se poprvé se skutečnou osudovou ženou svého života, Janou Hlaváčovou (80). Ta měla za sebou také životní drama: první manžel jí předčasně zemřel na roztroušenou sklerózu. „Život s námi udělal trojitý kopaný výkrut, což je v letecké akrobacii hodně složitá figura, při které se většinou usne,“ konstatoval herec.

„A když jsem se probudil, tak jsem ji měl vedle sebe a už jsem ji nechtěl pustit.“ Jana Hlaváčová uvedla: „Nepomýšlela jsem na to, že bych ještě někdy nějakého partnera chtěla. Až na základě skutků a činů jsem se začala znovu zamilovávat.

Poznala jsem v Luďkovi člověka, který je pro mě největší jistotou v životě.“ Z bytu na sídlišti Novodvorská se přestěhovali do Modřan, kde Luděk našel vilu a kde jsou dodnes. Narodila se jim dcera Barbora (46), která po obou rodičích podědila herecké geny. Má respekt před hloubkou a délkou jejich vztahu. „Poznali se ve zralejším věku a oba už věděli, co chtějí,“ řekla.

„Na svém vztahu od začátku pracovali a dnes jim ho může každý závidět. Je to krásné, že jim je spolu pořád tak dobře.

Svůj sen o létání si částečně splnil.

Vnučka mu pomohla nabrat sílu!

Jana stála při Luďkovi v dobách, které nebyly pro oba jednoduché. Jako jedni z mála umělců nepodepsali ve své době takzvanou Antichartu. A protože oba herci patřili k zastáncům tradic a navíc jsou čestnými a zásadovými lidmi, odešli po roce 1989 na protest z Národního divadla. Vadilo jim, že noví lidé se snažili být za každou cenu moderní. Svůj názor mají také na politiky.

Luděk řekl: „Ti pánové vůbec nemají tušení, jak žijí obyčejní lidé. Navíc mezi nimi člověk horko těžko hledá někoho, koho by si mohl vážit. Mladí nemají žádné vzory, kdo by se divil tomu morálnímu marasmu, ve kterém se nacházíme.“ S přibývajícím věkem přišly velké zdravotní problémy. Luděk musel bojovat s rakovinou a přišel kvůli tomu o ledvinu.

S nadsázkou, ale ne moc velkou, říká, že ho zachránila jeho vnučka. „Moc mi pomohla. Byl jsem dost nemocný, ale když se narodila, tak jsem znovu sbíral síly,“ uvedl. „Ona byla můj doktor a zachránila mě.“ Měl pak dost sil i na to, aby pomáhal své milované ženě, která bojovala s depresemi a s Parkinsonovou chorobou.

Letos na jaře oslavili oba dva významná životní jubilea – Luděk Munzar je na světě už 85 let. Když se ohlédne za svým životem, vidí příběh skutečného chlapa, který se nikdy nebál překážek, byl poctivý ve svém oboru a splnil si několik snů.

Takovou bilancí se nemůže jen tak někdo pochlubit!

V seriálu Náves v doprovodu Mariána Labudy (†73).

Splnil slib daný otci a zaletěl nad jeho dům!

Kromě herectví se Luděk Munzar pilně věnoval závodům v autech nebo na koních. Došlo i na jeho vytoužené létání. V divadle mu později některé sporty zakázali dělat – to když při jezdeckém tréninku spadl z koně, pohmoždil si rameno a večer musel na jevišti šermovat. Svému otci kdysi slíbil, že se stane letcem a podařilo se mu skutečně zaletět nad jeho dům, když byl tatínek ještě naživu.

Létání pro něho vždy znamenalo nejvíc.

„Je zkrátka nezaměnitelné, nedá se ničím nahradit,“ prohlásil.

Jeho výkony budily opravdové nadšení.

Nebylo to přepadení, byli to obdivovatelé!

Na Luďka Munzara se chodilo do Národního divadla kvůli jeho skvělým výkonům. Obdivovali ho i mladí diváci. Jednou šel pozdě v noci po Národní třídě a proti sobě spatřil skupinu mladíků. Obklopili ho a jemu samozřejmě nejprve nebylo moc do smíchu. Pak se mu ale ulevilo – chtěli po něm podpis. Viděli ho totiž v představení Romea a Julie, kde hrál Merkucia.

Chtěli dokonce, aby k podpisu připojil Merkuciova poslední slova „Psí rody!“.

Samozřejmě rád vyhověl.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...