Řekl jí: Váš manžel se k vám vůbec nehodí!

Málokdo ví, že se Jaroslav Dietl (†56) narodil v Záhřebu, na území dnešního Chorvatska. Rodiče se s ním záhy vrátili do Československa, kde pozdější populární scenárista vystudoval reálné brněnské gymnázium, ještě před jeho dokončením ovšem přešel na textilní průmyslovou školu.

Skoro by se dalo prohlásit, že v tomto věku jaksi pendloval – rok strávil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, pak pracoval jako vychovatel učňů, nato odešel do Prahy a nějakou dobu působil na Ministerstvu sociální péče.

Také vás může zajímat ...

Poté už zamířil tam, kam patřil, a vystudoval dramaturgii na FAMU. Pracoval v Československé televizi, později v Československém státním filmu. Ve známost vešel především díky televizním seriálům Muž na radnici, Plechová kavalerie, Žena za pultem, Byli jednou dva písaři a zejména Nemocnice na kraji města.

Psal i filmové scénáře, možná jste viděli Křtiny, Ženu ani květinou neuhodíš či Druhý tah pěšcem. Magdalena Dietlová pochází z Brna, za svobodna se jmenovala Podivínská. Zvolila kariéru novinářky, což pro ni bylo složité, protože její rodina měla statek a byla politicky nežádoucí.

Těžko se dostávala už na gymnázium, o vysoké škole si mohla nechat zdát, vystudovala ji daleko později v Praze. S prvním manželem, báňským inženýrem, přesídlila z Brna do Ostravy, brzy si pořídili dvě děti.

Tehdy pracovala v ostravské televizi, byla vdanou maminkou dvou potomků. Na setkání s Jaroslavem Dietlem nikdy, co bude živa, nezapomene. Čím ji okouzlil? Zajiskřilo to okamžitě, jak se ti dva poprvé uviděli.

Sedli si spolu do maskérny. Vtom vešel manžel Magdaleny Dietlové, něco jí řekl. Jaroslav se zeptal, kdo to byl, a ona odpověděla: „Můj muž.“ On řekl: „Vážně? Vůbec se k vám nehodí.“ Takhle se seznámili.

Přesně na tuhle větu Magdalena dlouho nemohla přestat myslet. Rozvod byl peklo. Tehdejší manžel ji přesvědčil, že nedokáže přijít o ženu a obě děti najednou. Došlo tedy k dělení dětí, Magdalena vyfasovala jedno, dceru Lucii (49), její muž druhé.

Po strašlivých vnitřních bojích přišel za několik let šok: manžel s tehdy dvanáctiletým synem emigroval do Anglie. Železná opona se pak postarala o sedm let odloučení, Vojtu (†27) máma znovu spatřila až jako devatenáctiletého.

Když mu bylo sedmadvacet, přišel o život na služební cestě do Lublaně. Magdalena netušila, že jakmile se vdá za předního scenáristu Jaroslava Dietla, přijde o svou milovanou práci hlasatelky – zase to bylo: něco za něco.

„Nenapadlo mě, že když se provdám za člověka, se kterým chci žít, vezme mi někdo povolání, které mám ráda,“ říká hořce. Druhý manžel jí ovšem pomohl tím, že z ní udělal svou pravou ruku. Byla sice doma, ale uprostřed dění, protože režiséři a dramaturgové docházeli za Dietlem, ne naopak.

Návštěv bylo moc, samá zvučná jména, přicházeli slavní herci říkat si o role. A narodily se další dvě děti, Anna (46) a Jan (44). Dietlová byla jednou z prvních žen, která přiznala, že jí doma pomáhá hospodyně.

Za jednu z nejdůležitějších věcí, kterou ji manžel naučil, označuje myšlenku, že když člověk strmě padá dolů, musí se snažit chytat i nenápadných stébélek, aby se později mohl pokusit vyškrábat se zase zpět, někam nahoru ke světlu.

„Je stále silně přítomen v mém jednání, konání i způsobu života,“ říká vdova po Jaroslavu Dietlovi. Od premiéry slavné Nemocnice na kraji města letos uplynulo čtyřicet let, přesně 5. listopadu 1978 diváci viděli její první díl.

Předobrazem doktora Štrosmajera byl podle Magdaleny Dietlové mostecký doktor Šmrha. Byl zástupce primáře na gynekologickém oddělení a miláčkem všech žen, autorem bonmotů, vtipných hlášek i sarkastických výroků.

Postavy žen Dietl psal věrný své teorii, že neexistují nesympatické ženy, a jsou-li takové, pak proto, že ještě nenašly toho pravého, který by je dokázal rozesmát a vysvětlit jim, že jsou ve skutečnosti milé a hezké.

Vedení Československé televize nebylo z třináctidílného seriálu nadšené, byl prý málo politicky angažovaný, více by se jim líbil seriál z prostředí továrny či zemědělského družstva. Musely být připsány scény, z nichž je patrné, že primář Sova je v KSČ a dělá patrona svazákům.

Magdalena a Jaroslav spolu prožili dvanáct hektických, ale krásných roků. Scenárista zemřel náhle, při tenise, ve věku padesáti šesti let. Magdaleny se pak lidé ptali, jak je možné, že hrála s tak těžce nemocným člověkem tenis.

Odpověď je jednoduchá: o stavu jeho srdce a cév nikdo nic netušil. Dodatečně se zjistilo, že infarkt, který ho připravil o život, byl už jeho třetí. Když si vdova přečetla lékařskou zprávu, nějak tomu nemohla uvěřit.

Třetí infarkt? Pak si vzpomněla, že manžel před časem doma upadl. Tvrdil, že to nic nebylo, jen nějaké zaškobrtnutí. K doktorovi za žádnou cenu nechtěl. A lékaři mluvili vlastně o štěstí, že ho infarkt nezastihl třeba ve chvíli, kdy řídil auto plné dětí.

Smrt si ovšem vybrala úplně jiný okamžik. Byl letní den roku 1985, slunečný, idylický, zdánlivě bezstarostný. „Hráli jsme tenis, chystali jsme se na rodinnou čtyřhru,“ popisovala v pozdějším rozhovoru s novináři Magdalena.

„Manžel se se synem rozehrával. Zahrál skvělý backhand a najednou upadl. Ještě se pokusil zvednout…“ Sanitka přijela až za dlouhou chvíli, už ho ani nevezla do nemocnice. Jaroslavu Dietlovi nebylo pomoci.

Jako důvod smrti byl uveden infarkt. Všechno viděly děti. I ony ztratily životní oporu. Celá rodina nakonec zůstala s tělem mrtvého Jaroslava Dietla na dece, museli čekat ještě dlouho, než pro nebožtíka přijela pohřební služba.

Lékaři odvézt tělo odmítli, i když je o to zoufalá Dietlová snažně prosila. Třetí infarkt byl zřejmě důsledkem absolutního vyčerpání. Jaroslav Dietl sám sebe nikdy nešetřil, pro úspěch svých filmových i televizních projektů pracoval bez ohledu na spánek, nedbal na únavu, ba ani na sílící zdravotní problémy.

„Zamilovanost je blažená slepota,“ říká Magdalena. „Nikdy by mě nenapadlo, že zůstanu sama s dětmi takhle brzo.“ Stala se z ní vdova, navíc zadlužená až po uši vzhledem k nákladné stavbě nového domu.

Nutila se věřit, že dluhy splatí. Cítila zesnulého manžela stále vedle sebe, jako by jí radil a nabádal ji nevzdávat se. Jako by Magdaleně pomáhal rovnat a třídit myšlenky, i když už nebyl naživu. „Bojím se těšit se na cokoli,“ říká po letech Magdalena Dietlová.

„Přesto se těším, pokud mám něco pěkného před sebou. A když ta hezká chvilka přijde, snažím se, abych ji nezkazila. Učím se oddělovat hlavní od vedlejšího a malé věci řešit rukou mávnutím. Jaroslav je v mém životě pořád přítomen.

“ .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...