Rocková hvězda a gynekolog – a ono to funguje!

Dcera baletky Jany (†45) a frontmana skupiny Olympic Petra Jandy (78) měla dle vlastních slov hezké dětství až do doby, kdy nastal děsivý zlom a maminka onemocněla. O Martu se odjakživa starala především ona, táta byl veleúspěšný muzikant, cele pohlcený prací.

Vlastně i matka, původní profesí tanečnice, měla umělecké sklony, ale po narození dětí – Marta měla také o sedm let staršího bratra – se svého povolání vzdala a starala se o děti a domácnost. Jinou volbu nejspíš ani neměla, protože manžel hudebník byl velmi často na cestách. Jako malá chtěla být Marta provazolezkyní, nejspíš kvůli tomu, že si všimla, že artistky mívají výrazné blýskavé kostýmy.

Také vás může zajímat ...

„Do všeho mě spíš nutila maminka. Dělala jsem balet, zpěv, klavír a francouzštinu. Když se táta vracel domů, tak chtěl být hodným tatínkem a nenutil nás do ničeho. Máma to za něj musela odnést,“ vzpomíná zpěvačka na dětská léta. Táta ji ovlivňoval zase jinak: „V dětství pro mě byl kamarád a skvělý tatínek, i když byl pořád pryč, v dospělosti mi imponoval zkušenostmi, názory.

Vždy nám vštěpoval upřímnost a pracovitost. Nenávidí lháře a podvodníky.

A taky lenochy.“

Je toho hodně, s čím se musela brunetka vyrovnat. Jinému by stačilo žít ve stínu slavného otce, aby se tím trápil, to je v jejím případě to poslední, ona se musela smířit s předčasnou smrtí maminky a bratra. „Sama pro sebe doufám, že se jednou s maminkou setkám,“ říká. „Věřím, že nás naši mrtví opatrují, chrání, pomáhají v nejhorších situacích.

Kolikrát jsem měla v životě obrovské štěstí, přežila momenty, kdy jsem myslela, že bude konec, třeba na dálnici.“ O matku přišla, když jí bylo sedmnáct. Zemřela na rakovinu, bylo to v dubnu, a Marta v srpnu odletěla studovat do Ameriky. „Doma jsem s tím bojovala čtyři měsíce a pak jsem si řekla, že prostě jedu pryč,“ vzpomíná na velmi těžké chvíle svého života.

„V Americe nebyl táta, brácha, nikdo, takže jsem se s tím nějak přirozeně vyrovnávala. Pamatuju se, že jsem tam jednou měla o mamince sen a po probuzení jsem se strašně vybrečela. Tenkrát jsem pochopila, že už ji nikdy neuvidím.“ Za deset let po matce podlehl rakovině také starší bratr Petr (†35). „O Petrově smrti jsem se dozvěděla v Německu.

Ve chvíli, kdy naposledy vydechl, jsem stála na jevišti.

Cítila jsem, že se něco stalo,“ podotýká Marta.

Hudební dráhu nastartovala v Německu, a vlastně nejen hudební, angažovala se i citově. „Šíleně jsem se zamilovala, bylo mi devatenáct, život jsem měla před sebou,“ vzpomíná. „Moc se mi nestýskalo. Když jsem někde šťastná, tak nepřemýšlím o tom, jestli by mi bylo jinde líp. Hlavně já jsem Evropanka – škoda, že neexistuje takový pas. I když všude dobře, doma nejlíp.

Teď jsem nejšťastnější v Praze.“ Možná paradoxně – vzhledem k tomu, co všechno už dnes má v umělecké oblasti za sebou – dnes znějí její následující slova. „Nikdy jsem zpěvačka vlastně být nechtěla. Ale pak mě ukecali kluci z kapely,“ směje se Marta Jandová při vzpomínce na vznik kapely Die Happy. „Až pak jsem zjistila, že bez toho nemůžu žít.

Na prvním místě je ale pro mě rodina.“ V Německu žila dlouhých šestnáct let, s kapelou koncertovala po celém světě. Její kariéra začala tím, že se jí kytarista Thorsten Mewes (47), budoucí manžel, zeptal, jestli nechce zpívat u nich v kapele. Od té doby je zpěvačkou.

Také si přivydělávala jako uklízečka, ochranka na koncertech, myla nádobí, pracovala jako zahradnice: „Vzpomínám, jak jsem celá nadšená volala tátovi, že mám první práci, chodím třikrát týdně uklízet k jedné bohaté rodině.

Reagoval: „Vidíš, já mám doma uklízečku a moje dcera ji dělá v Německu.“

První manželství po pěti letech zkrachovalo, kytarista se zamiloval do jiné. Následný tříletý vztah pro změnu tentokrát s baskytaristou Ralphem Riekerem (48) skončil na ponorkovou nemoc. Pět let trvala láska se zpěvákem Sashou (48). Když se pak dcera Petra Jandy vrátila do rodné země, hodně se psalo o jejím vztahu s podnikatelem Viktorem Mrázem (52), exmanželem Mahuleny Bočanové (53).

„Každý byl povahově i vizuálně úplně jiný. Nejvíc jsem prožívala ten první a třetí vztah. S Thorstenem jsme byli hrozně mladí, jeho rodina mě adoptovala a ještě dnes u nich mám pokojíček se spoustou věcí. Zůstali jsme jako bratr a sestra a kapela šlape dál. Proč jsme se rozešli se Saschou vlastně pořádně nevím, necítil se ještě zralý na rodinu.

S Viktorem jsme se potkali asi proto, abychom se oba posunuli někam dál, nelituji toho. Já chlapy neopouštím, většinou se musí rozejít oni se mnou,“ míní temperamentní zpěvačka.

Co se týká vztahů, osudové pro ni bylo léto roku 2011, kdy ji přátelé seznámili se sympatickým porodníkem z pražského Podolí, Miroslavem Vernerem. „Povídali jsme si a zjistili, že máme moc společného,“ říká hvězda muzikálu Mona Lisa. „Občas se mi to na večírku stává, že s někým chytíme stejnou řeč, pak se třeba už nikdy nepotkáme, ale prožili jsme krásný večer.

S Mirkem jsme si povídali dál, oba milujeme procházky a sport, pak jsme šli na večeři a pak se to zvrtlo. Asi jsem byla připravená na někoho, kdo není z branže.“ K lékaři obdivně vzhlíží, líbí se jí, jak je vzdělaný a neobyčejně aktivní, snad prý dokonce ještě víc než ona. „Jsme pořád v pohybu, jdeme na večeři, na výlet.

Když jsme si poprvé oba přitáhli tašky s foťákem a tři kilometry šli čtyři hodiny, protože jsme všechno fotili, bylo jasno,“ usmívá se.

Není z těch, kdo by odkládali rozhodnutí mít děti kvůli tomu, že se před nimi rýsuje báječná kariéra. Chtěla je odedávna, ale nedařilo se to. Anebo se do toho raději ani nepustila, měla-li pocit, že partner by byl tátou jen na papíře. „Teď doufám, že moje děti už sedí někde nahoře na římse, moje máma je chová a brzy mi pošle první,“ tvrdila, když se o miminko pokoušeli s Miroslavem Vernerem.

A zesnulá maminka dceřino přání nakonec skutečně vyslyšela a poslala jí holčičku Marušku (6). Marta byla z narození holčičky štěstím bez sebe – a dá se říci, že je dodnes. Dívenku přitom nerozmazluje, stále dokola jí vysvětluje, jak těžké je vydělat každou korunu a že je třeba vážit si toho, co máme: „Onehdy zase něco chtěla, tak říkám:OK, prodáme tvoje šatičky, a koupíme to.

Lákadel je spousta, ale ví, že ne znamená opravdu ne.“

„Vztahu bohémky a lékaře málokdo věřil,“ míní porotkyně hudebních soutěží. „S Mirkem se ale bezvadně doplňujeme, já jsem mu dala křídla, která potřeboval, a on mi dal půdu, do níž jsem mohla vsadit své kořeny, aby mě držely při zemi.“ Svazek podle jejího názoru bezvadně klape. Usínají spolu, na ulici se drží za ruku, chodí na večeře ve dvou. „Oba jsme se strašně dlouho hledali.

Jasně že máme slabší momenty: všude ho vychvaluji, jak sází bylinky a uklízí balkón, a pak najdu pohozené špinavé ponožky. Tuhle jsme se rafli večer, ještě v koupelně jsme diskutovali, ale v posteli jsme se zasmáli a přitulili. Vztahy by vydržely mnohem déle, kdyby lidi trávili víc času pohromadě, měli společné zážitky a uměli se spolu smát. My máme přímo záchvaty,“ líčí zpěvačka.

Za Miroslava se provdala v létě roku 2014 v kostele sv.

Martina v Třebotově, byl to podle ní, když nepočítá narození Marušky, nejkrásnější den jejího života.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...