Rodina je největší dar

S manželem jsme se hádali dost často, ale opravdu velkou hádku jsme prožili loni před Vánocemi. Dopadlo to tak, že od nás odešel ke svým rodičům.

Bylo to pro mě dvojnásob těžké a smutné, protože jsem musela vysvětlovat dětem, jak to, že s námi táta tentokrát na Štědrý den nebude. A asi bude i méně dárečků. Jak ráda bych, právě kvůli své desetileté dceři a šestiletému chlapečkovi, vzala zpátky některá slova, která jsme si s manželem v hádkách vyměnili. Když jde o dětskou radost z Vánoc, má se člověk ovládnout a ustoupit.

Také vás může zajímat ...

Tuhle pravdu jsem si ale uvědomovala pozdě.

Hledala jsem výmluvy

Celý týden, co byl manžel pryč, se děti ptaly, kdy se táta vrátí. Odpovídala jsem jim neurčitě, vymlouvala jsem se a tajně doufala, že se manžel umoudří a alespoň ten Štědrý den dětem nepokazí. Měli jsme už z minulých týdnů pro děti koupené nějaké dárky, ale mnoho jich nebylo, ten hlavní nákup jsme si plánovali právě až na dobu těsně před Štědrým dnem.

Z toho nyní sešlo a já navíc neměla ani dostatek peněz.

Přání ze srdce

Pokoušela jsem se s manželem domluvit, ale nedostala jsem se k rozhovoru s ním přes jeho rodiče. Pomyslela jsem si, že to budou smutné vánoce. Na Štědrý den od rána děti opakovaly, že by si přály, aby jim Ježíšek vrátil tatínka. Nevěděla jsem, co na to říct, jen jsem se občas zavírala v kuchyni a brečela.

Přípravy na večer

Odpoledne jsem se ještě jednou pokusila mluvit s manželem, ale skončilo to tak jako předtím – nepříjemným rozhovorem s tchyní. Nakonec jsem to vzdala, připravila těch několik dárečků, které jsem pro děti měla a začala smažit kapra. Věděla jsem, že bych dokázala manželovi odpustit ledacos, ale to, že takhle zkazil dětem Vánoce, to mu asi neodpustím nikdy.

Smutná hostina

Zasedli jsme ke stolu, já pustila z přehrávače vánoční koledy a snažila jsem se vyhýbat smutným očím svých dětí. Snědli jsme kapra nebo spíš jsem ho snědla já, děti neměly pořádně ani chuť k jídlu.

Po večeři jsem poslala dceru se synem do jejich pokoje a zaslechla ještě, jak se Davídek ptá své starší sestry: „Myslíš, že nám Ježíšek přinese tátu zpátky?“

Zazvonil zvonek

S těžkým srdcem jsem narovnala tu trochu zabalených dárků pod stromeček, otevřela okno a chystala se zazvonit na zvoneček. Než jsem to ale stačila udělat, ozvalo se jiné zazvonění – u dveří. Váhavě jsem šla otevřít a myslela si, že to bude možná někdo od sousedů. Za dveřmi ale stál můj manžel. Na tváři měl pokorný výraz a v jeho očích jsem četla prosbu o odpuštění.

Přistoupila jsem k němu a beze slova jsem mu padla do náruče.

Hromada dárků

„Děti čekají ve svém pokoji, až je zavolám,“ zašeptala jsem rychle. „Pojď, pomůžeš mi,“ vybídl mě manžel a vedl mě k autu, s nímž před týdnem odjel. Balíčky s dárky, které přivezl, jsme museli nést na čtyřikrát. „Počkej,“ napadlo mě ještě a poprosila jsem manžela, aby se schoval za stromeček. Potom jsem zazvonila a děti přiběhly.

Nejhezčí svátky

Když uviděly tu hromadu dárků, zůstaly stát s otevřenou pusou. A když jsem je začala rozdělovat, hromádka se tenčila a nakonec za ní vykoukl jejich táta, byly to pro ně ty nejkrásnější Vánoce. My dva s manželem jsme si pak odpustili a když jsme dali děti spát, měli jsme celou štědrovečerní noc na smiřování.

Adéla B. (44), Hradec Králové

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

reklama