Rodina pro ni byla vždy prioritou a dýchala by za ni!

Jen těžko bychom hledali někoho, komu to tak moc klapalo jako Janě a Luďkovi. Od jeho smrti v lednu uplynou dva roky.

Legendární herečka JANA HLAVÁČOVÁ (82) uměla zahrát snad každou roli. Nejvíce milovala divadelní prkna, stejně jako její otec. Čas ale plyne a vše už není tak zalité sluncem jako dřív.

Jedna z nejvýraznějších filmových tváří, Jana Hlaváčová (82), se o herectví zajímala už od puberty. Proto se po gymnáziu rozhodla, že zkusí štěstí a půjde ve stopách svého tatínka, který byl nadšeným ochotníkem, a přihlásila se na DAMU.

Také vás může zajímat ...

Talentové zkoušky se jí povedly a byla přijata hned na první pokus. A už krátce nato dokázala, že si opravdu nevybrala špatně. Ještě za studií se objevila v několika snímcích a další role se jenom hrnuly.

Divákům ale stejně nejvíce utkvěla v paměti jako Jarka z Chalupářů nebo zdravotní sestřička z komedie Jak básníkům chutná život. V jejích stopách nakonec šla i mladší sestra Dana Hlaváčová (75), která si zahrála například zlou Doru ve slavné pohádce Tři oříšky pro Popelku.

Na divadelních prknech byla jako doma

Janina kariéra se rozjela poměrně rychle. První angažmá dostala už ve svých 22 letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde působila celých pět let. Posléze se stala členkou Národního divadla v Praze, kde zažila svou vrcholnou éru.

Setrvala tam až do roku 1990, kdy odešla se svým manželem kvůli neshodám s tehdejším vedením. Mnoho významných rolí ztvárnila také ve svém oblíbeném Divadle na Vinohradech, kde byla od roku 1994 členkou hereckého souboru.

Na filmovém platně už jako studentka

DAMU Už odmala si přála, aby byla jedna z nejlepších hereček v Česku. To se jí také podařilo. Už na vysoké škole se aktivně účastnila všech dobrovolných a mimoškolních aktivit. V roce 1959 dostala od režiséra Zdeňka Podskalského (†70) první velkou roli ve filmové komedii Kam čert nemůže. A úspěch na sebe nenechal dlouho čekat.

Od své první lásky odešla

I přesto, že pracovní život měla pohádkový a vše se jí dařilo, v tom osobním zažila hned několik bolestí. Prvním manželem úspěšné herečky byl herec Jiří Michný (†34), se kterým má dceru Terezu (57). Nebylo jim ale přáno.

Jiří totiž onemocněl roztroušenou sklerózou a tento svět opustil až příliš brzy. V roce 1966 odešel do invalidního důchodu, pak se ale jeho stav začal rapidně zhoršovat a o tři roky později zemřel. Jana se z jeho náhlého skonu nemohla vzpamatovat.

Tehdy jí byl velkou oporou Luděk Munzar (†85), se kterým ji pojilo velké přátelství. Nakonec ale zjistili, že bez sebe nemohou být. Svoji lásku brzy zpečetili svatbou, roce 1971 se jim narodila milovaná dcera Bára (48). Janinu dceru z předchozího manželství si Luděk adoptoval a už jim nic nebránilo ve štěstí.

Spokojenost utnula až vážná nemoc

To, že byla Jana se svým milým spokojená, dávala najevo poměrně často a všude. Hráli spolu několik divadelních představení a několikrát se setkali i na společném natáčení. Ovšem ani to, že spolu byli občas i třeba celý den, jim vůbec nevadilo.

Říká se, že se nikdy nehádali, a podle jejich přátel vždy fungovali jako perfektní sehraný pár. O několik let později se manželé radovali z vnučky Aničky (18), kterou má Bára s bývalým manželem Jiřím Dvořákem (53).

Když pak ale Bára nečekaně začala randit s kolegou Martinem Trnavským (50), Jana s Luďkem jej přijali jako vlastního syna. Všichni dokonce až donedávna bydleli pod jednou střechou v rodinné vile v pražských Modřanech.

I jejich svatba se konala na tom samém místě. V té době, byli už Jana i její manžel vážně nemocní, proto se celá ta sláva konala raději v domácím prostředí. Navíc herečka už v té době odmítala vycházet na veřejnost.

Od té doby, co jí lékaři diagnostikovali Parkinsonovu chorobu, vzdala se herectví a přestala nadobro chodit do společnosti. Sem tam ještě nějakému novináři zvedne telefon a podělí se o své pocity, to je ale bohužel všechno. Dokonce ani když zemřel její milovaný manžel, na jeho pohřeb nešla.

Chtěla do politiky

Kromě herectví se Hlaváčová silně zajímala také o politické dění. Ve volbách v roce 1990 zasedla do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum,
to jí ale moc dlouho nevydrželo, neboť v červenci téhož roku na mandát rezignovala a nevykonávala jej.

Je držitelkou mnoha ocenění

Sama později prý přiznala, že to není nic pro ni a raději zůstane u toho, co ji baví a jde jí ze všeho nejvíc. Herectví! Za to, jak skvělou herečkou byla, získala mnoho významných poct, na které je obzvlášť pyšná. „Je hezké, když někdo ocení to, na čem takovou dobu dřete,“ chlubila se kdysi v jednom rozhovoru.

Je držitelkou dvou cen Thálie, zasloužilou členkou Národního divadla v Praze, na svém kontě má i dva tituly zasloužilé umělkyně a je rovněž držitelkou dvou cen Františka Filipovského.

Dcera se kvůli nim vzdala kariéry

Nebyla to ale pouze Jana, kdo bojoval s nevyléčitelnou nemocí. I Luďka postihly zdravotní problémy. Už v minulosti se dvakrát potýkal s rakovinou. Tehdy dokonce přišel i o ledvinu. A zákeřná nemoc se měla vrátit i potřetí.

K tomu se přidaly potíže s artrózou. Není tak ani trochu divu, že jejich dcera raději omezila svou zářnou kariéru. „Starám se o ně a dělá mi to ohromnou radost,“ svěřila se Munzarová.

Se svými rodiči totiž vždycky měla krásný vztah. Stala se z ní tedy pečovatelka na plný úvazek. Jediné, co jí z herectví zůstalo, bylo jen pár divadelních představení. Jenže nemoci neustupovaly a vše bylo horší a horší.

Velká rána byla manželova smrt

V lednu roku 2019 tak odešel legendární Luděk Munzar do hereckého nebe. Zemřel ve svém milovaném domě ve spánku, v brzkých ranních hodinách. S jeho smrtí se herečka vyrovnává dodnes. Nebrala ho pouze jako svého manžela, ale také jako ochránce a parťáka.

Vždy jí pomohl, když jí bylo nejhůř. Jejich manželství trvalo přes pět desítek let a za tu dobu bez sebe nedali ani ránu. „Všechno je teď depresivní. Pořád jen spím. Můj manžel byl pro mne především slušný člověk. A toho jsem si cenila nejvíc.

Nejsem schopna říct víc, nejsem moc při smyslech,“ přiznala krátce po jeho skonu. Jana se také svěřila, že celý život trpěla panickou hrůzou, že se právě Luďkovi něco stane a přijde o něj. Jak je totiž známo, herec měl velmi nebezpečný koníček – létání.

Její obavy se nyní bohužel vyplnily. Bez něj už herečka asi nebude nikdy šťastná, navíc její nemoc ji má stále více paralyzovat. „Nemůžu už ani na nohy. Jsem ráda, když si dojdu na záchod a zpátky do postele,“ naříká si. Jediné štěstí, že má stále po svém boku milující dceru Báru, která se o ni s láskou stará. Možná i to jí dává pořád chuť žít.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

...