Rozvod byl nejšťastnější den mého života

V mládí byla Jaroslava Obermaierová holka jako lusk. Kdyby chtěla, měla by mít na každém prstu mužského. Vybrala si nakonec jen jednoho a spálila se. A tak, jak sama říká, od čtyřicítky žije bez chlapa.

Už odmalička měla veliký sen. Vznášet se v baletních špičkách nad divadelními prkny. Okouzlovat diváky v Labutím jezeře či v Louskáčkovi. Být jednou slavná primabalerina.

Také vás může zajímat ...

Na baletní školu byla napoprvé mladá

Ostatní žižkovské holčičky měly život nalajnovaný jinak. Malá Jarka ale už ve čtyřech letech přesvědčila babičku, aby ji šla přihlásit do vyhlášené baletní školičky. Tenkrát ji ale ještě vrátili domů, k panenkám. Takhle malé slečny k nim prý nechodí. A ať s babičkou přijdou znova za rok. To už ji vzali.

Odložila střevíčky a vydala se do hereckého světa

Bylo jí pouhých deset let, když dosáhla na svůj největší dětský sen. Když to, co ji naučili v baletní škole, mohla předvést na divadle. A co víc, dokonce na pódiu slavného Národního divadla! Zatančila si zde v několika operách a pochopitelně i baletech. Jenže pak vyslyšela volání jiné múzy. Rázně odložila baletní střevíčky a vyrazila do neznáma.

Do hereckého světa.

Takhle se usmívala v Panoptiku města pražského

Jedni oceňovali talent, druzí její půvab

První velkou zastávkou se pro ni stala vyhlášená DAMU. Jaroslava měla ty nejlepší předpoklady stát se slavnou herečkou. Zatímco profesorský sbor oceňoval její velký talent, pánská část diváctva obdivovala především její půvab. A pochopitelně i svůdné křivky, které se nikdy nebála odhalit zrakům filmových diváků.

Svlékla se už napoprvé

Učinila tak už ve svém prvním filmu Souhvězdí panny. „Upřímně vám řeknu, že to pro mě bylo tenkrát hodně těžké a nepříjemné. Všude kolem je tolik lidí a vy se musíte s někým muckat,“ postěžovala si s povzdechem. Erotickou scénu přežila bez stínů na duši hlavně díky tomu, že jejím partnerem byl její tehdejší přítel, herec Josef Čáp (1946-2001).

Chlapi si ji lepili do skříňky

Zlí jazykové tvrdí, že tehdejší více než odvážná nahá scéna byla hlavním důvodem jejího raketového startu do velkého herectví. Plakáty a fotky Jaroslavy Obermaierové prý tehdy zdobily nejednu pánskou skříňku ve fabrice. Ve skutečném životě to prý ale vůbec nebylo znát. „V Čechách se moc nenosí, že by muži posílali hvězdám kytice nebo dárky.

Spíš mi psaly ženské, že by chtěly fotku či podpis,“ vzpomíná tehdy ještě vycházející hvězda.

Důležitou roli měla v seriálu Třicet případů majora Zemana

Pavlata s ní chodil pět let. Ona s ním jenom tři

To však v nejmenším neznamená, že by se kolem ní netočili mladí, sympatičtí muži. Například její herecký kolega Michal Pavlata (1945-2017). Ten až do konce života s oblibou dával k lepšímu, že s Jaroslavou chodil pět let. A ona s ním jenom tři. Když na to přišla řeč, s lehkým úsměvem připouštěla, že tak nějak to doopravdy i bylo.

Utíkej, jak můžeš!

Jenže pak se zamilovala. Až po uši. Osudově. A, bohužel, sáhla hodně vedle. „Manžela jsem si prostě vybrala špatně,“ připouští dodnes. Kdo znal jejího tehdejšího vyvoleného, číšníka a příležitostného taxikáře Richarda, radil jí, ať od něj utíká tak rychle, jak může. To není muž, který by svou hvězdu nosil celý život na rukou.

Narození dítěte krachující vztah nezachránilo

„Byla jsem do něj šíleně zamilovaná. Nechtěla jsem slyšet to, co mi o něm tenkrát říkali, vidět to, co mí přátelé na rozdíl ode mne viděli,“ pokrčí rameny, když se mluví o jejím nepovedeném manželství. Trvalo dva roky, během nichž se jim narodil syn Jaroslav Obermaier. Dítě jejich rozklížený vztah dohromady nedalo. Naopak.

Místo domů chodil po mejdanech

Richard si prý asi myslel, že mu v manželství budou létat pečení holubi do pusy. „Neměli jsme se špatně, ale na nějaké velké vyskakování to taky nebylo,“ shrnuje toto téma herečka. Když její muž zjistil, že se přepočítal, začal dělat své krásné ženě peklo. Po nocích flámoval, dokonce na ni vztáhl ruku.

„Na rozvod vzpomínám jako na nejkrásnější den svého života,“ tvrdí Jaroslava Obermaierová.

Jakmile to šlo, vzal si syn mámino příjmení

Příznivci párového stylu života měli od té chvíle s herečkou špatné pořízení. „Nebylo to úplně lehké zůstat v 35 letech sama s dítětem, ale zvládla jsem to,“ vzpomíná herečka. Se svým exmanželem se přestala stýkat úplně. Vymazala ho navždy ze svého života. A časem totéž udělal i jejich syn Jaroslav.

To když si, jakmile to bylo možné, vzal mámino příjmení.

Studenty poněkud rozptylovala ve filmu Marečku, podejte mi pero.

Nechtěla bych, aby se mnou ještě někdo žil

Ještě pár let se v jejím životě sem tam objevil nějaký ten kamarád. „Od čtyřicítky ale žiju úplně sama,“ zapřísahá se. A dodává, že jí vlastně nic nechybí. Už si zvykla, že když v bytě potřebuje něco opravit, pozve si řemeslníka a všechno je vyřízené hned.

„Jestli bych opravdu něco nechtěla, pak to, aby se mnou někdo ještě žil,“ říká posledních skoro třicet let.

Ještě jedna svatba? Ne, nikdy!

Další manžel? „Ne, děkuju, už nikdy. Nemohla bych si žít tak, jak potřebuju,“ bránila se všem případným dohazovačům herečka. A postupem let k tomu přidávala ještě vtipné bonmoty. „Seznamovat se v padesáti mi připadá nepřirozený. A když se někdo bere v sedmdesáti? Promiňte, ale to je doopravdy absurdní.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

...