Rudolf Hrušínský – Jak se z Červíčků zrodil rod Hrušínských

„Jak by tu bylo krásně, kdybych tady nebyl já,“ říká si filmový Jarin.

Talentem byl obdařený od boha, už jako dítě si vyzkoušel všemožné klučičí i holčičí role u kočovné společnosti. Rodiče z něho chtěli mít právníka. Naštěstí ho nevzali.

Dne 17. října 1920 dávali v Nové Včelnici operetu Taneček panny Márinky. Pannu v ní tenkrát hrála Hermína Červíčková (†88). A pár minut po děkovačce porodila kdesi v zákulisí syna. Rudolfa Böhma. Ten se ale legendou stal až jako Rudolf Hrušínský. Jak přišel ke svému jménu?

Také vás může zajímat ...

Stalo se to po odhalené krádeži hrušek na štaci Slavinského společnosti v Lužici u Hodonína, od té záležitosti mu začali kolegové a přátelé říkat Rudolf Hrušovský.

Ze jména se později stalo Hrušínský, které pak začal od roku 1935 trvale používat. V rodině, jejíž kořeny sahaly až k Tylovi, nebylo na porodu v divadle nic tak nezvyklého. Jak víme, Josef Kajetán Tyl (†48) zemřel na konci představení přímo na scéně, Rudolf Hrušínský se v podstatě na pódiu narodil.

Ostatně sám herec vždycky tvrdil, že v jejich rodině odjakživa platila nepsaná povinnost pokračovat v rodinné tradici.

Ať už byla prý jakákoli.

Kočovník

Herectví se u Červíčků a Hrušínských předávalo z děda na otce, z otce na syna. Jako jiné dítě z herecké rodiny zvládal malý Rudolf všechny klučičí i holčičí role, které měla kočovná společnost jeho děda Václava Červíčka-Budínského na repertoáru. A brzy se vycházející dětská hvězda začala objevovat i v jiných pražských divadlech.

To byl jeden z důvodů, proč ho v tercii vypoklonkovali z gymnázia. Tam ho poslali rodiče, kteří zastávali názor, že by měl Rudolf napřed zvládnout nějaký pořádný obor, něco vystudovat, dosáhnout určitého vzdělání, a k herectví se pak případně vrátit. Jenže student Hrušínský měl až příliš mnoho absencí a před učením dával přednost účinkování v různých divadelních představeních. Sám měl jasno.

Bude hercem.

Ani herec, ani právník?

Paradoxně mu k tomu nahrál fakt, že ho na konzervatoř nevzali. Také náhradní varianta, v níž si myslel na povolání právníka, se ukázala jako naprosto nereálná. A tak shodou okolností a náhod nastoupil už v patnácti letech cestu profesionálního herce. Opustil ji až o 59 let později.

V okamžiku své smrti. Mladý Hrušínský byl pohledný, plavovlasý muž, ve kterém byste jen stěží hledali herce, jak se zapsal do pamětí diváků. Jako mladý se i v době, kdy ještě neexistovala televize, rychle stal idolem dívek. V hledáčku ho měla i slečna Eva Koubová (†69), která se s velikou dávkou štěstí vrátila z vyhlazovacího tábora v Osvětimi.

Na výletě do Plané nad Lužnicí uviděla plakát, na němž se na vědomí dávalo, že ten večer dávají ve zdejší sokolovně Maryšu. V hlavních rolích Rudolf Hrušínský se svými rodiči. Kamarádce Mílince tehdy pošeptala do ucha tajemství. Ještě ten večer se s mladým Rudolfem seznámí a udělá vše pro to, aby s ní šel na rande.

Velký proutník a bohém

Podařilo se. U jednoho rande ale nezůstalo a za nějakou dobu byla svatba. Ačkoli se už tehdy vědělo, že mladý Hrušínský není rozhodně vzor věrnosti, riskla to. „Oba jsme věděli, že k sobě patříme,“ přiznala o mnoho let později matka rodu Eva Hrušínská. Vzala si ho, i přestože jí řekl do očí, že jí věrný nikdy nebude.

A jak se ukázalo, se svým mužem to opravdu neměla jednoduché.

Její Rudolf byl celým svým srdcem bohém. A co se žen týče, nechtěl o intimní sblížení s krásnými obdivovatelkami přijít ani coby ženatý muž a otec velké rodiny. Manželka Eva velmi rychle pochopila, že nemá cenu dělat manželovi žárlivé scény a jeho nevěry trpělivě přehlížela.

Měli spolu přece nepsanou dohodu uzavřenou rukoudáním a polibkem těsně před svatbou.

„Rudolf mi tenkrát řekl, že nemá věrnost v povaze. Že mu úspěch u žen dodává sebevědomí, které ke své herecké práci potřebuje. Ale život že chce strávit jen se mnou.“ Na rovinu se tenkrát zeptal, zda je schopná to respektovat. Kývla. A stala se obdivuhodným tmelem velkého rodinného klanu Hrušínských. Jen jednou se vzepřela.

Odjela na chatu do Plané nad Lužnicí a odtud poslala svému muži předlouhý dopis, ve kterém mu poprvé a naposledy napsala, co si o jeho milostných avantýrách myslí.

Jinak svému choti poskytovala po celý život perfektní servis. Vychovávala děti, udržovala v dokonalém pořádku chod rodiny. Zůstala po jeho boku i v dobách zlých. To když byl Hrušínský, věren svému přesvědčení, mezi prvními padesáti signatáři výzvy 2000 slov. Přes velký nátlak svůj podpis na rozdíl od mnoha dalších neodvolal. A tak přišel o spoustu zajímavých filmových i divadelních rolí.

Musel také přestat učit studenty na DAMU. Nakonec přišel i zákaz práce v rozhlase a nesměl ani režírovat.

Režiséři, ani „obyčejní“ diváci na svého Rudolfa Hrušínského přesto nezapomněli.

Pan poslanec

Když se po revoluci nechal přemluvit a nechal se zapsat na beznadějně nevolitelné místo na kandidátce Občanského fóra, dostal od voličů tolik preferenčních hlasů, že se stal poslancem Federálního shromáždění. A protože Hrušínští dělají vše pořádně, zůstal jím až do konce svého mandátu v roce 1992. Dokázal stejně přesvědčivě zahrát dobráckého vojáka Švejka i sadistického šéfa krematoria.

Moudrého rybáře i sarkastického doktora ze střediskové vesničky.

Ke dvěma posledně jmenovaným rolím měl velmi osobní vztah. Vášnivým rybářem byl po celý život a roli pana Proška ve filmu Smrt krásných srnců si prý vychutnal. Jak prozradil jeho nejstarší syn Rudolf (74), jeho řidičské umění bylo zhruba takové jako u MUDr. Skružného ve snímku Vesničko má, středisková. Také on se prý při ojedinělých výletech za volantem auta spíše kochal.

Zfilmovat by se prý dal i první ze dvou výletů, které spolu, s otcem za volantem, absolvovali. Po pár kilometrech spadla řidiči za košili hořící cigareta.

A bylo po výletu.

Zlozvyku se nikdy nevzdal

Kouření byla jeho posedlost i prokletí. Kolegové, kteří s ním natáčeli film Jak básníkům chutná život, vzpomínají, jak si zapálil i v sanitce. Ta ho poté, co ho postihl infarkt, vezla ze zámku v Krásném Dvoře. Čtyři infarkty mu v jeho zlozvyku nezabránily. Ani prosby jeho manželky Evy, která dokonce osobně chodila prosit režiséry, aby jejímu muži během natáčení kouření nedovolili.

Nakonec jeho těžce zkoušené srdce nápor bohéma a bouřliváka nevydrželo. Rudolf Hrušínský zemřel 13.

dubna 1994 ve věku 73 let.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama