Myslíte, že někdejší rybářskou vesničku a dnešní městečko prominentů proslavil až četník Louise de Funese? Chyba lávky! Z popularity filmových hvězd Saint-Tropez těží už od padesátých let, kdy tu točila Brigitte Bardot slavný film …a Bůh stvořil ženu. Od té doby to tu opravdu žije!
Malý, letitý, ale půvabný románský kostelík Sainte–Anne tu stojí od úsvitu středověku.
První kroky většiny návštěvníků vedou samozřejmě k četnické stanici s nápisem Gendarmerie Nationale, kde Lousi de Funes s Michelem Galabru rozehrávali své legrační kousky. Už dva roky jsou tu zcela věrně zrekonstruované interiéry známé z filmů, přestože se uvnitř „četník“ nikdy netočil – vnitřek filmaři stavěli v ateliérech v Nice! Stejně kouzelně ale působí staré Saint-Tropez s jeho křivolakými uličkami a opět z filmů známé přístaviště jachet a pobřežní promenáda. Tady ale už kapírují i fanoušci Brigitte Bardot, která proslavila zdejší pláže a restaurace. Třeba Le Club 55, kdysi levná rybí restaurace, je dnes prestižním podnikem, kam se bez rezervace nedostanete.
Mít takový výhled na Riviéru v Saint–Tropez každý den, to by bylo!
Půjdete na pláže?
Naopak zcela přístupné jsou zdejší „filmové“ pláže, většinou i se sprchami, třeba pláž Pampellone s restauracemi a bary kousek za městem, kde si Brigitte opalovala zadeček, nebo Key West Beach, kde proti nudistům zasahovali hrdinní četníci. Praktické je, že všechny pláže včetně té městské jsou spojeny pobřežní silničkou a k jejich návštěvě stačí kolo. Krom pláží i promenády stojí za zastavení i hlavní náměstí Place des Lices se vzrostlými platany, které si uchovalo starosvětskou atmosféru. Lze si tu dát na některé ze zahrádek něco dobrého a pozorovat místní staříky, ba i mladíky, jak hrají pétanque. Hotýlky na starém městě jsou mnohem lepší než prosklené resorty na okraji.
Vnitřek kostela Saint–Anne je po velkolepé barokní přestavbě.
A co jiné památky?
Asi nejstarší stavbou města je věž s hodinami La Tour Guillaume, jejíž základy jsou z roku 972. Kousek nad městem je úhledná stará pevnost Citadelle obehnaná barokními hradbami, ve které najdete zajímavé námořní muzeum. Chloubou města je Musée de l’Annonciade, obrazárna vzniklá ze zrušeného kostela, postavená v krásném parčíku hned u přístaviště. Visí tu plátna od Matisse, Derraina, Braqua a dalších mistrů. Asi kilometr do kopce nad město si můžete vyšlápnout ke kouzelné malinké Chapelle Sainte-Anne, středověkému kostelíku. Velmi estetický zážitek poskytne procházka po Cimetière Marin, místním hřbitově s výhledem na moře. Tady by chtěl „spát“ snad každý!
Pokud někde mají optimistický hřbitov, tak je to Cimetiere Marin v Saint–Tropez.
Malíři a pastis
Azurové pobřeží a Saint-Tropez zvlášť má svá specifika. Určitě musíte ochutnat místní lihovinu pastis, v Řecku známý jako ouzo a u nás anýzovka. Příjemně vonící alkohol vám nalijí na dno sklenice s ledem a k tomu dostanete vodu. Když ji do sklenice krůpnete, vnitřek se zbarví jako mléko. Můžete ucucávat a postupně si dolévat nápoj vodou, až pijete jen slabou směs. Další specialitou jsou malíři. Velcí umělci si město oblíbili už v 19. století, např. Henri Matisse, ale jsou tu stále. Mnoho jich vystavuje své výtvory v přístavu, a ač je úroveň děl dost kolísavá, při pečlivém výběru lze ulovit pěkný a nikoli kýčovitý obrázek. Je to jistě vkusnější než hrnek s četníkem Cruchotem nebo „Bardotkou“ nebo moduritový model věže Guillaume. Ovšem dámy, pozor, exkluzivní prostředí provokuje fantazii zdejších modemanů, a tak se tu dá u stánku pořídit módní výstřelek, šátek, botičky či kabelku v plážovém looku Saint-Tropez. Opět: chce to pečlivě vybírat!
