Sandra Pogodová – Divoká lvice se nevdala

Je mnohem hezčí než v televizi, úspěšná, má peníze a je s ní legrace. Tak už ji někdo požádejte o ruku!

Jako malá holčička prožila Sandra Pogodová peklo. Z mateřského znaménka na čele se vyvinul nádor velikosti vejce. Děvčátku ho sice ve třech letech chirurgicky odstranili, přesto si herečka dodnes pamatuje, že se jí někteří nerozpakovali posmívat. „Narodila jsem se s malým znaménkem na čele. A do tří měsíců vyrostlo do velikého nezhoubného nádoru.

Také vás může zajímat ...

Měla jsem na čele velký rudý vejce,“ vzpomíná herečka pocházející z Olomouce.

V té době prožívali peklo v prvé řadě její rodiče, zejména maminka. Setkala se i s reakcí: „Ježíšmarjá, co to máte za zrůdu?“ Když vám to někdo řekne při pohledu do kočárku s miminkem, zhroutí se vám svět. „Lidi jsou v tomhle dost zlí,“ míní Sandra. Maminka jí přelepovala znaménko náplastí, jenomže ono pak začalo do několika hodin mokvat.

Pletla tedy holčičce speciální čepičky, sahající hluboko do čela.

Po spásné operaci zůstala veliká jizva, i té si mnozí posměváčci všímali a komentovali ji, zejména v období Sandřiny puberty.

Nástrahy velkoměsta

V divadelním prostředí se pohybuje odmalička. Její otec kdysi založil spolu s Pavlem Dostálem (†62), pozdějším ministrem kultury, amatérské divadlo, a tam se také seznámil se Sandřinou maminkou. Ta v souboru působila jako herečka, takže Sandra má hraní opravdu v krvi. Ve čtrnácti se přihlásila na konzervatoř.

Maminka později přiznala, že se úpěnlivě modlila, aby se dospívající dívenka na hereckou školu nedostala a zůstala pěkně doma. Nejspíš si uměla představit nástrahy velkoměsta. Sandra byla přijata a všechny je poznala na vlastní kůži.

„Bydlela jsem na internátě a postupně zjišťovala, co obnáší život ve velkoměstě,“ poznamenává s tím, že je dobře, že rodiče o ničem nevěděli.

Hlavně žádnou chemii

V šestém ročníku ze školy odešla. Tvrdí, že byla v té době rebelka přesvědčená o tom, že kdo neumí, učí. Pravděpodobně to pedagogům také sdělila nebo alespoň naznačila. „Když mi bylo dvacet, tak to prostě byl sex, drogy a rokenrol. Dokázala jsem za večírek vypít flašku tequily, to by mě dneska zabilo,“ říká.

Spokojeně dodává, že v mládí se takzvaně vyřádila po všech stránkách, a tak zaplaťpánbůh není třeba, aby to doháněla ve středním věku.

„Je roztomilé vidět opilé osmnáctileté koťátko, ale aby se na zemi válela ožralá čtyřicítka, to už se jaksi nehodí,“ směje se.

Na otázku, jakou že do sebe cpala chemii, odpovídá: „Tak pozor, jela jsem hlavně v kokainu, a to není žádná chemie.“ Mimoto hvězda sitcomu Helena zdůrazňuje, že ve skutečnosti je mnohem hezčí než v televizi. Upozornil ji na to i jistý pán ve tři hodiny ráno na plese. Řekl, že v televizi je tlustá a ošklivá, a přitom je takové hubené a hezké děvče.

No koho by zmíněné upřímné ranní vyznání nepotěšilo?

Od divokého života ji zachránil až útěk do Ameriky.

Hrála v muzikálu Jesus Christ Superstar, „pařila“ sedm dní v týdnu a už jaksi ani nevěděla, co se s ní děje. Pud sebezáchovy jí velel, aby si našla agenturu, přihlásila se jako au-pair a odjela do New Yorku starat se do americké rodiny o tři děti. I to bylo těžké, děti vyrůstaly jako dříví v lese, rodiče je nechávali, ať si dělají, co chtějí.

Herečka na ně zpočátku ječela jako německá Gertruda, po půl roce jí zobaly z ruky a prosily ji, ať zas udělá nějakou legraci.

Zamilovaná do života

Když se Sandra ze Států vrátila, byla jako vyměněná. Jinými slovy: dala sbohem kokainu a nadměrné konzumaci alkoholu. A dokázala sledovat americké filmy bez českých titulků, což je příjemný bonus. Vytvořila si užitečnou filozofii. Nikdy se neohlíží dozadu, žije si každý den, jako by to bylo sólo, jedinečná premiéra.

Hraje v divadlech, zkouší v divadlech, natáčí pro televizi, pohybuje se před filmovými kamerami.

Napsala úspěšnou knihu Hoď se do Pogody.

Sandru nezabrzdí ani koronavirus. Má to háček: „Kolikrát si říkám: Díky, bože, že přede mne stavíš všechnu tu práci, to je super, ale snad jsi mi nedal tělo jen na práci…“ Z řad mužů je o Sandru zájem, ale toho pravého zatím nenašla. Myslí však pozitivně: „Jsem ráda, že jsem to nevzdala a nezlomila nad sebou hůl. Nikomu bych ta trápení nepřála, přitom bych s nikým neměnila.

Miluji, čím jsem si prošla, protože jsem to zvládla.

Zamilovala jsem se do života.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama