Po letech čekání jsem se dočkala vymodlené dcery Denisy. Má sestra, která děti nikdy nechtěla, mi ji nakonec odloudila a připoutala ji k sobě penězi. Tahle zrada mi zlomila srdce.
Je opravdu kruté, že ty nejbolestivější zrady nám zpravidla způsobí ti, od nichž bychom to čekali nejméně – naši nejbližší. V mém případě to byla sestra, která bývala vždycky nezištnou oporou, nejlepší kamarádkou a moudrou rádkyní. Nikdy jsem nepochopila, jak mě mohla tak strašně zradit a zničit to jediné, na čem mi kdy opravdu záleželo. Moc dobře musela vědět, jakou bolest mi svými kroky způsobí, a přesto neváhala vzít mi to nejcennější v mém životě. Nechápu, kde se v ní vzalo tolik zlosti, že mi odvedla mé milované dítě a připoutala ho k sobě díky lžím a intrikám.
Vždycky jsme si rozuměly
Se sestrou nás dělil rozdíl jednoho roku. Vyrůstaly jsme jako dvojčata a všechno prožívaly společně. První lásky, zklamání i lumpárny. Později jsme dokonce nastoupily i na stejné učiliště a vyučily se cukrářkami. Lída byla vždycky oproti mně víc společenská a ráda bývala středem pozornosti. Já jsem byla spíš tichá. Dobré vztahy nám vydržely i v dospělosti. Lída pracovala v pekárně na náměstí a já jen o pár ulic dál v malé rodinné cukrárně.
Tam jsem se tehdy také potkala s Markem, svým budoucím mužem a otcem mé dcery Denisky. Po několikaměsíční známosti jsme se vzali a plánovali, že budeme mít velkou rodinu. Lída, která byla hodně do větru, se vdala krátce po mně za majitele řeznictví, které sousedilo s pekařstvím. Vypadala, že je ve vztahu spokojená. Neměli se na tehdejší dobu vůbec zle. Hodně si dopřávali a na rozdíl od nás o děti nestáli. Chtěli si hlavně užívat života.
Dovezli jsme si suvenýr
Přesto, že jsme se snažili opravdu hodně, dítěte jsme se s manželem ani po třech letech nedočkali. Byli jsme z toho oba zničení. Oporou mi byla kromě Marka hlavně Lída, která mě brávala do divadla, na výlety nebo jen tak do vinárny, abych přišla na jiné myšlenky. Vzali nás dokonce s manželem na dovolenou do Bulharska, že prý musíme změnit prostředí. Byla jsem jí za to moc vděčná, protože právě tehdy jsme alespoň na chvíli zapomněli na naše trápení.
Měsíc po návratu z Bulharska jsem zjistila, že jsme si dovezli ten nejkrásnější suvenýr – děťátko! Čekali jsme nakonec téměř čtyři roky, ale dočkali se. Byla jsem na sebe velmi opatrná, aby bylo vše v pořádku. Nedokážu popsat to štěstí, když se nám dcera narodila. Ačkoli Lída nikdy po dětech netoužila, příchod Denisy na svět ji hodně ovlivnil a sama začala o rodině uvažovat.
Byla pro ni druhou mámou
Mé štěstí netrvalo bohužel dlouho. Když byly Denise tři roky, prodělal manžel silný infarkt a zemřel. Najednou jsem zůstala na všechno sama. Nebýt dcery, kdoví, jestli bych měla sílu žít dál. I tehdy mi byla oporou Lída, která u nás trávila dny i noci a pomáhala mi se vším, co bylo třeba. Zařizovala dokonce i Markův pohřeb, já na to neměla sílu. Čím víc času u nás trávila, tím blíž měla k Denisce. Její muž o dětech nechtěl ani slyšet, což jejich manželství hodně poznamenalo. Nakonec se Lída rozvedla, odstěhovala se od něho a zůstala s námi.
Dceru jsme vychovaly společně, pro Denisku byla má sestra jako druhá máma. Když bylo Denise zhruba 15 let, odstěhovala si Lída své poslední věci k novému partnerovi, kterého si později vzala. Poslední rok u nás už moc nebyla, věnovala se víc sobě a svému soukromí, což jsem jí nemohla mít za zlé. Já si nikoho nehledala, jediný muž mého života mi odešel a tím pro mě láska navždy skončila. Byt byl bez Lídy najednou takový prázdný, bez energie, bez šťávy.
Nejhůře to nesla Denisa, které se moc stýskalo. Začala proto za Lídou jezdit k ní domů. Z počátku jen občas, později to bylo už pravidlem a nakonec tam zůstávala i přes víkendy. Cítila jsem, že se mi má holčička vzdaluje, a nevěděla jsem, co s tím. Veškerý svůj volný čas trávila s mou sestrou. Mě nikdo najednou nezval, připadala jsem si odstrčená. Když jsem ale vznesla námitku, že by mohla být dcera také občas se mnou, dostalo se mi hodně studené sprchy. Lída se stejně jako v prvním případě uměla dobře vdát i podruhé. Její manžel byl zámožný podnikatel, který jí dával peníze a nikdy neřešil, za co je utrácela. To jí dalo do ruky žolíka, kterého jsem nemohla nijak trumfnout. Pořizovala Denise drahé oblečení, boty nebo šminky. Brala ji do vybraných restaurací, na kosmetiku a ke kadeřníkovi.
Koupila si ji drahými dary
Dávala jí také bez mého vědomí dost vysoké kapesné. Z mé skromné holčičky udělala brzy rozmazlenou fiflenu, která musela mít všechno. Já si nic takového nemohla dovolit a právě to bylo často příčinou našich hádek. V okamžiku, kdy Denisa oslavila 18. narozeniny, sbalila si věci a oznámila mi, že se stěhuje k Lídě. Prosby ani mé nářky ji nezajímaly. Lída, která vlastní děti neměla, si mou dceru přivlastnila a udělala z ní jiného člověka. Vzala mi ji. Sprostě ji ukradla a připoutala ji k sobě penězi. Zprvu se mi Denisa neozývala vůbec, teď mi jednou za čas zavolá, a poslední rok dokonce občas přijde na chvíli na návštěvu. Za tyhle okamžiky jsem moc vděčná a doufám, že jich bude přibývat. Věřím, že jednou má holčička pochopí, že její skutečnou a jedinou mámou jsem já.
Alena (62),
Karlovy Vary
