Skončila jsem na ulici

Místo mého krásného třípokojového bytu, lepenkové krabice místo postele. I tohle může člověka potkat, pokud je neopatrný.

Dnes je super počasí. Pochvalujeme si ho s Libuškou. Sedíme v parku a popíjíme teplé kafíčko. To je momentálně naše největší radost. Přestože neprší a sluníčko ještě pořád pěkně hřeje, noci na ulici jsou už dost chladné. I když musím uznat, že za těch několik měsíců jsou docela otužilá. Nikdy bych do sebe neřekla, že to tak dobře zvládnu.

Také vás může zajímat ...

Bývala jsem přece dost choulostivá a pohodlná.

Spokojený život

Ještě před pár lety jsem si žila docela normální spokojený život. Děti jsme neměli a přesto jsme si s manželem si i po mnoha letech dokázali udržet hezký vztah. Oba jsme měli dobrou práci, slušně jsme si vydělávali, na hypotéku jsme si koupili byt. Krásný, třípokojový.

Měli jsme z toho velkou radost, zařídili jsme si ho podle svých představ a cítili se tam šťastní.

Vteřina nepozornosti

Jednou večer se manžel domů z práce nevrátil. Měl autonehodu a po týdnu marného boje v nemocnici zemřel. Nemohla jsem se s ním ani rozloučit, protože se už vůbec neprobral. Nehodu prý zavinil on, protože nedal přednost v jízdě jinému autu. Tato vteřina nepozornosti ho stála život a zničila všechno, co jsem v životě měla. Prostě jsem se den ze dne zhroutila.

Vyhazov z práce

Přestože jsem se snažila, nedokázala jsem se na nic pořádně soustředit. V práci se mnou měli dlouho trpělivost, to musím přiznat. Ale nakonec mě stejně vyhodili. Najít novou práci v mém věku bylo téměř nemožné. Začaly se na mě hrnout dluhy za nesplácenou hypotéku a další poplatky. Nakonec jsem přišla o byt. A vlastně o všechno. Odešla jsem z bytu s batohem na zádech.

A nevěděla jsem kam jít.

Já, a bezdomovec!

První dvě noci na lavičce v parku byly pro mě k nepřečkání. Připadala jsem jako ten nejubožejší tvor na světě. Byla mi zima, měla jsem hlad protože jsem si nic nekoupila k večeři. A také jsem se dost bála. Kolem mě tam chodili podivné postavy ve tmě a já nevěděla, co od nich čekat.

Libuška vše objasnila

Když si ke mně třetí večer přisedla ženy středního věku navlečená do vaťáku o několik velikostí většího,než by potřebovala, trochu jsem znejistěla. Libuška se ale nakonec ukázala jako moje záchrana. Ihned poznala, že jsem na ulici nová a potřebuji zasvětit do pravidel, jak co nejlépe přežít. Staly se z nás kamarádky a já jsem za Libušku moc vděčná.

Eva S. (59), Praha

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

reklama