Objevila se znenadání, s každým dnem rostla, až nabyla podoby ženské postavy. Od té chvíle se necítím doma v bezpečí. Zdá se mi, že se v noci dokonce hýbe.
Našla jsem jí v obývacím pokoji týden poté, co jsem se nastěhovala do nového bytu. Byla veliká jako polovina mé dlaně. Nakoupila jsem brusný papír a barvu se štětcem. Povrch jsem oškrabala a na místo skvrny nanesla novou barvu. Vše trvalo sotva pár minut. Ráno druhého dne mě čekalo nemilé překvapení. Skvrna byla na svém místě a připadala mi větší.
S hlubokým povzdechem jsem udělala to, co včera. Další den byla skvrna opět na svém místě a byla větší. Připomínala svou velikostí lidskou hlavu. Přinesla jsem z předsíně obraz, který jsem zavěsila na místo, kde byla skvrna. Teď si může dělat co chce. Jenomže hned příštího dne jsem zjistila, že se skvrna vertikálně protáhla a tečou z ní dva pruhy, které překonaly rám obrazu.
Měnila se v postavu
Skvrna rostla den ode dne a její tvar se měnil. Jednou vypadala jako schoulená postava, jindy jako stojící připravena vykročit ze zdi. Následující noci jsem se vzbudila kolem půlnoci. Vždy, když jsem nemohla spát z jakéhokoliv důvodu, cpala jsem se. Váhu z koupelny jsem raději odklidila do sklepa, abych se na ní nemusela dívat.
Popadla jsem v lednici minerálku a uďobla kousek dortu, který zbyl z minulého dne. Zastavila jsem se před skvrnou. Okraje slabounce světélkovaly a skvrna na zdi budila dojem, že se hýbe. Chvíli jsem kontury skvrny pozorovala a nebylo mi dobře po těle. Už ani nevím, jak jsem se dostala do postele. Přehodila jsem si přes hlavu peřinu, pokrčila nohy koleny až k bradě a v této poloze jsem zůstala nehybně ležet. Spánek nepřicházel a já si musela přiznat, že se ve vlastním bytě začínám bát!
Začala jsem se topit
Skvrna se další dny rozpíjela do stále většího prostoru a tvarem připomínala ženskou vysokou hubenou postavu. Můj boj se skvrnou pokračoval. Rozhodla jsem se celý prostor přetapetovat. Jenomže když bylo hotovo, na tapetě se objevila mokrá skvrna a já byla zase tam, kde dříve. Ten den jsem měla špatnou náladu. Napustila jsem si vanu, nasypala do ní množství nejrůznějších přísad a ponořila se celá pod vodu s pěnou. Ve stejném okamžiku ze skvrny ve vedlejším pokoji vystoupila postava.
Celé to tekoucí vodnaté monstrum se přesunulo dlouhými kroky k vaně. Vynořila jsem se právě v okamžiku, kdy se ta postava sklonila nade mnou. Její prsty se dotkly mého krku a prudce ho sevřely. Tlačila mě dolů pod hladinu. Kopala jsem, celé mé tělo se bránilo. Boj trval jen několik vteřin, pak se vodnatelná postava vrátila do obývacího pokoje. Byla jsem v šoku. Hned další den jsem udělala razantní opatření. Stěna se skvrnou nebyla nosná, takže jsem ji jednoduše nechala zbourat.
Místo ní můj byt ozdobily okrasné květiny na policích. Zedník mi vyprávěl, že se v tomhle bytě kdysi utopila ve vaně dívka. Okolnosti případu nebyly nikdy uspokojivě vyřešeny. Na druhý den jsem se zpíváním zalévala květiny. Vodu jsem nabírala v koupelně, když v tom jsem zůstala stát jako přimražená. Nad vanou se objevila skvrna velikosti poloviny lidské dlaně, už tu je několik týdnů, a i když se to nezdá, pomalu, ale jistě se zvětšuje.
Kamila (51), Praha
