Smrtelnou nemoc dlouho tajil Jiří Grossmann před kolegy i před manželkou!

Stal se opravdovou legendou i za těch pár let, co mu dal osud k dispozici.

Písničky i scénky Jiřího Grossmanna (†30) patří stále k těm velmi oblíbeným a zábavným, i když už od jeho předčasné smrti uplynulo téměř půl století!

Málokterou rodinu pronásleduje taková osudová smůla, jako tu, do které se narodil Jiří Grossman (†30). Byl čtvrtým dítětem v pořadí, ale své dva první sourozence ani nepoznal, protože jim na světě byly dopřány pouhé hodiny. Oba zemřeli krátce po porodu.

Také vás může zajímat ...

Měl starší sestru – ta se sice dožila dospělého věku, ale v pětatřiceti letech zemřela na mozkovou příhodu.

Divadlo Semafor ovládli koncem 60. let.

Byl všestranným hudebníkem i sportovcem

Jiřího maminka pocházela z rodiny, která vedla kočovnou divadelní společnost a ona sama měla s jevištěm své zkušenosti. A protože i jeho otec byl nadšeným ochotníkem, nebylo divu, že byl odmala veden k umění: hrál na klavír i na kytaru a prý ovládal jakýkoliv hudební nástroj. Ve škole měli orchestr, který Jiří řídil.

Byl ovšem také nadaným sportovcem, hrál aktivně fotbal a fandil pražské Slavii.

Po maturitě se nechal od rodičů přesvědčit k dalšímu studiu. Na filozofickou fakultu ho nepřijali, takže šel studovat ČVUT, konkrétně stavební fakultu. Hudbě se ale věnoval dál – a právě to ho přivedlo k jeho jevištnímu partnerovi Miloslavu Šimkovi (†64). Seznámili se v klubu Olympik, kam Jiří přišel hrát a hned se spřátelili.

Nerozdělila je ani vojna, na kterou museli oba narukovat. Tehdy se ale poprvé objevila zákeřná nemoc, která nás o několik let později připravila o skvělého člověka a baviče.

Neztrácel nadhled do poslední chvíle.

Řekli mu, že brzy zemře!

Jiřímu se udělala na krku boule. Chodil v uniformě s ovázaným krkem a ostatním tvrdil, že jde o angínu. Lékaři ale bohužel zjistili závažnou věc: šlo o nádorové onemocnění mízních uzlin, takzvanou Hodgkinovu chorobu.

V té době si s tím ještě nedokázala lékařská věda poradit. Proto se Jiří od doktorů dozvěděl, že má před sebou opravdu už jen krátký úsek života. Konkrétně mluvili o dvou letech.

Zpěvák a komik se ale nehodlal vzdát, pustil se do odvážného boje. Když dnes posloucháme jeho zábavná vystoupení v Semaforu, tak trochu mrazí při vědomí, že Jiří už tehdy tušil blížící se konec. V plné síle se nemoc vrátila v roce 1969.

Do té doby se mu dařilo všechno před svým okolím tajit, pak už to nešlo. Trávil v nemocnici více času než doma nebo v divadle. Tvořily se mu pásové opary a často mu museli měnit krev. Ani tehdy ale neztrácel smysl pro recesi a na svůj osud se díval se vztyčenou hlavou.

Naďa mu zpívala na pohřb.

Přivezli ho na poslední představení

Nemoc tajil Jiří i před svojí ženou Janou Bonhardovou (79). S tou se seznámil v době, kdy byl na vojně, ale doma se jí bál představit mamince, která by s jeho výběrem nesouhlasila. Na svatbu proto pozval jenom otce. Jana toužila po dětech, ale Jiří se tomuto tématu vyhýbal.

Až později pochopila, že jí chtěl manžel chránit před tím, aby pak s potomkem zůstala sama. Říkal prý, že se na děti necítí a tak se vztah pomalu měnil spíše v přátelství. Nakonec se po čtyřech letech rozvedli. Jiří měl pak i další přítelkyni, se kterou se chtěl oženit, to už mu ale bohužel předčasná smrt nedovolila.

Na jaře roku 1971 se všechno začalo radikálně zhoršovat a Jiří už musel zůstat v nemocnici.

Přes bolest a vidinu blízké smrti dál dodával optimismus pacientům se stejným osudem. O možnosti skončit svůj život dobrovolně se zmínil jen jednou – to když přítelkyni prozradil, že má pro případ nesnesitelných bolestí vyhlédnutou jednu zatáčku, kam by najel ve více než stokilometrové rychlosti. Se svými diváky v Semaforu se ještě stačil rozloučit.

Odvezli ho tam už v hodně špatném stavu – ze sanitky ho vyndavali až v pasáži divadla. Všichni, včetně jeho kolegů, tehdy věděli, že je to jeho poslední představení. 5. prosince 1971 se pak smutný osud Jiřího Grossmanna definitivně naplnil.

Jeho kolegu zabila podobná nemoc.

Slova smutné písničky má na svém náhrobku!

Nádhernou písničku Závidím si Jiří Grossmann otextovat pro svůj pohřeb. Je to vyznání člověka, který by chtěl žít, ale ví, že jeho čas se naplnil. Původně italský song nazpívala Naďa Urbánková (81). Jiří prý slova napsal za dva dny, ale teprve později všichni pochopili, jak moc osobní písnička to je. Na přání Jiřího maminky pak Naďa zazpívala tuto píseň i na pohřbu.

Část slov – „Vždyť já chci jen žít jak žít se má, a nic víc“ má legendární zpěvák, skladatel a komik i na svém náhrobku.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...