Vnoučata jsem hlídala každý den, přestože s nimi byla snacha doma. Zamčené dveře její ložnice a podivné zvuky mě nenechaly na pochybách. Určitě měla milence!
Být hlídací babičkou pro mě byla ta nejlepší zábava. Procházka, nějaký ten malý nákup a potom už jen zábava na mojí malé zahrádce. Každý den v osm ráno jsem si svoje dva vnoučky vyzvedla a vrátila je kolem třetí. Občas jsem snachu zahlédla jen na malou chviličku. To když jsem se o pár minut opozdila. Hned se zavřela do ložnice a ani nám neřekla ahoj.
Našla jsem jen hanbaté časopisy
Bylo mi to divné, co v té ložnici dělá a proč tak pospíchá. Pojala jsem podezření, zda není mému synovi nevěrná. Špiclovala jsem uši, ale zaslechla jsem jen podivné zvuky. Jakoby vzdechy, či co. „Přece by nebyla tak neopatrná! Nedočkavá! Snad by s tím počkala, až s dětmi odejdu! Nebo ne?“ říkala jsem si a snažila se věci přijít na kloub. Oba vnuci byli malí na to, aby mi něco kloudného řekli. Jen ten starší, Matyáš, tvrdil, že má maminka v ložnici hned dva počítače! Jednou snacha ztratila ostražitost a nechala od ložnice pootevřené dveře. Nedalo mi to a šla slídit. Na psacím stole byly opravdu dva počítače a také nějaká sluchátka a spousta časopisů. Hambatých! Fotky a články podtrhané růžovou fixou. Co to mělo být? Co to znamená?
Chlubila se výplatou
„Mamko, tady nemáte co dělat!“ ozvalo se za mými zády. Snacha stála mezi dveřmi a byla evidentně v rozpacích. Já mlčela a ona také. Jakoby přemýšlela, co mi má říct. „No, asi čekáte nějaké vysvětlení?“ zeptala se a já přikývla. Během chvilky mi tu záhadu objasnila. „No, víte, přivydělávám si na erotické lince. Telefonuji si s chlapy, říkám jim různé sprosťárny a oni mi za to platí! Tedy, mému zaměstnavateli a on potom mě. Vydělávám víc peněz, než váš syn!“ řekla skoro pyšně. Vjel do mě vztek. Kluci mají mámu couru a ona se tím ještě chlubí! „Ty děvko!“ procedila jsem skrz zuby, bouchla dveřmi a byla pryč. Ať si hlídá děti sama, když je tak chytrá!“ Vztek se mnou cloumal jako zběsilý. Oběhla jsem celé město, než jsem se trochu uklidnila. „Taková ostuda! Nehoráznost! Drzost!“ říkala jsem si.
Přivýdělek se mi hodí
Doma u pořádně velkého hrnku kafe jsem se trochu uklidnila. Vždyť ti mladí přece musejí z něčeho splácet hypotéku. A snacha vlastně nic špatného nedělá, doma v teplácích a tričku. Prostě jen vzdychá! Nic jsem neodkládala a šla se snaše omluvit! Byla tak dojatá, že mi ukázala výplatu. A hned mi nabídla brigádu. Na večer, kdy ona nemůže. Prý, zda si nechci k důchodu přivydělat nějakou tu korunu? „Do telefonu je to jedno, kdo vzdychá! Věk ani vzhled nehrají roli!“ lákala mě a já kývla. Během jediného dne jsem zažila kolotoč emocí a získala nečekanou práci. Jen ještě musím nastudovat pár hanbatých článků. Abych byla v obraze a měla o čem do toho telefonu vyprávět!
Irena H., (65), Ústí nad Labem
