Na tom, že jsem nevěrná manželovi, asi není nic mimořádného. Podvádím ho ale s mým bývalým, s kterým je on velký kamarád!
V manželství nám to neklapalo už velmi dlouho, ale kvůli dětem jsme se snažili vydržet s manželem co nejdéle. Potom děti odešly z domu a my se přátelsky dohodli na rozvodu. O majetek nám nešlo a tak se vše odehrálo během chvilky.
Když jsem stála před soudní budovou a byla konečně volná, pocítila jsem takovou radost, až se mi zatočila hlava. Čekal mě nový život bez chlapa, který pořád jen mlčel, bručel nebo spal. Na kafíčku s kamarádkou jsme si hned toho dne odpoledne naplánovaly společnou dovolenou u moře.
K moři jsem se těšila
„A sbalíme nějaké chlapy!“ bouchla pěstí do stolu Karina, až poskočil hrnek s kávou. Potom, hrozíc ukazováčkem s pěkně upraveným nehtem, nařídila ultimativně: „A ty se přestaneš chovat jako nějaká jeptiška a sbalíš taky někoho! Padesátkou život nekončí, ale začíná!“ Měla pravdu, život mi začal a bylo to jako jízda na toboganu.
U toho moře jsme se opravdu s nějakými chlapy seznámily a nebylo to vůbec platonické. Také na co čekat, v našem věku. Jeden z nich mi byl ale milejší, než ti ostatní. Hodně jsme si povídali a slíbili, že se navštívíme i po návratu z dovolené. Byl dokonce z nedalekého města, ale i tak jsem mu moc nevěřila.
Nový přítel byl spolužák mého bývalého
Jenže, on mě překvapil a na dveře mi zvonil už pár dní po příjezdu z dovolené. A tak jsme spolu začali žít a dokonce se vzali. Celkem legrační mi přišlo, když uviděl moji svatební fotku s bývalým a poznal v něm svého spolužáka ze základní školy.
„Jé, to je Jarda!“ zvolal a já zůstala s otevřenou pusou. Taková náhoda, to snad není možné! A tak se ti moji dva chlapi vítali jako staří známí. Místo aby se z nich stali rivalové nebo tak něco, chodili spolu na pivko.
A já zůstávala doma opat sama. Jednou, když můj současný manžel Pepa odešel na noční, zaťukal na dveře Jarda, ten můj bývalý. Pozvala jsem ho na kafe, ale vůbec mě nenapadlo, jak ten večer skončí. No, udělali jsme si takovou vzpomínkovou akci a skončili v posteli. Oba jsme vyčerpáním usnuli a vzbudili se až ráno. Jarda se s Pepou minul o pár minut…
Mám ráda oba
Od té doby se z toho vzpomínání stala samozřejmost. Jarda ze dveří ven a Pepa dovnitř. Nemohla jsem si pomoct, Pepa byl v určitých věcech přece jenom lepší. A nebylo to jen tím dlouholetým tréninkem! A tak vlastně žiju s dvěma muži.
Ten jeden je na povídání a pohodu, ten druhý na to ostatní. Občas se bojím, že po pár pivech si to chlapi v hospodě řeknou, ale co s tím nadělám. Když bude nejhůř, najdu si jiného, vždyť mužských je všude dost, stačí se rozhlédnout!
Eva T. (55), Otrokovice
