Moje zdraví mě zradilo. Najednou jsem byla odkázaná na pomoc druhých a přestávala jsem věřit tomu, že se to ještě někdy změní.
Odmalička jsem měla problémy s páteří. Už jako dítě jsem chodila na speciální cvičení a na konci základní školy jsem byla se svou páteří v lázních, kde jsou podstupovala řadu rehabilitací a fyzioterapii.
Nepříznivá prognóza
Vyšetření ukázala, že mám pootočenou krční páteř a skoliózu. Už po třicátém roce života jsem přestávala občas cítit pravou nohu, nemohla jsem rychle otočit hlavu a dokonce se mi začal horšit zrak. I to bylo zapříčiněno páteří. Dělalo mi potíže dlouho stát, chodit a dokonce i sedět. Lékaři mě připravovali na to, že jednoho dne s největší pravděpodobností skončím na vozíčku.
Nemohla jsem udělat krok
Ten den se nic nedařilo tak, jak bych chtěla. I když jsem měla parkovací kartu pro tělesně postižené, byla všechna tato místa obsazena. Spěchala jsem, tak jsem zaparkovala, kde se dalo, a říkala si, že to nějak dojdu. To se mi ale nepodařilo. Svezla jsem se k zemi, nohy mi zkrátka vypověděly službu. Lidé kolem se ke mně seběhli, pomohli mi vstát, ale já jsem nebyla schopná udělat jediný krok. Jedna z žen vyzvídala, co mě kde bolí. Chtěla přesně stanovit místo. Bolesti jsem měla kruté. Co krok, tak jsem musela vyjeknout. Přestávala jsem cítit nohu, což byl signál nebezpečí dalšího šlápnutí do prázdna. Nezbylo, než se zastavit. Ani nevím, jak se jí to povedlo, ale zajela mi rukou pod halenku a její dlaň se zastavila na místě, které mě bolelo nejvíce.
Léčivý dotek
„Zhluboka dýchejte!“ řekla mi a začala mi zlehka masírovat dotyčné místo. Jak ubíhaly vteřiny, uvědomovala jsem si s potěšením, že bolest polevuje. Dívala jsem se na ni jako na anděla. Usmívala se, a pak otevřela kufřík. V něm byly velmi originální šperky. Oči z nich přecházely.
Vzácný dar
„To vyrábím,“ řekla dívka skromně. „Tenhle by vám mohl pomoct,“ řekla a vyndala náhrdelník z rudých kamínků. „Noste ho kolem krku, čas od času omývejte vodou s octem a dávejte dobíjet na sluníčko.“ Ptala jsem se, kolik stojí. Dívka mi ale dala vizitku a řekla. „Až vám pomůže, zaplatíte mi ho. Když ne, tak ho vrátíte.“
Bolesti téměř vymizely
Domů jsem se vrátila ve zvláštním opojení a cítila se docela dobře. Druhý den bolesti přišly, ale byly o hodně mírnější, než běžně. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se s každým dalším dnem moje problémy mírnily. Dnes jsem na tom tak, že chodím a vozíčku se nejspíš už obávat nemusím. Zázračnou umělkyni jsem po několika měsících vyhledala a zázračný šperk jí uhradila. Od té doby k ní chodím pravidelně. Vždycky si pěkně popovídáme a také si od ní něco pěkného koupím.
Simona L. (59), Vyškov
