Spokojené manželství těžce poznamenal Alzheimer

Osudová láska potkala mladé začínající herce v prvním ročníku JAMU. Chybělo však málo a ti dva se nemuseli dost možná nikdy potkat. Divíšková totiž měla nastoupit do školy v Brně, jenže měsíc a půl po přijímacích zkouškách jí oznámili, že se první ročník neotvírá a že přihlášky zájemců o studium přesunuli do Prahy.

Tam už ale bylo plno, proto musela Nina rok studovat dějiny umění. Vzhledem k tomu, že se v Brně nakonec první ročník neotevřel ještě další čtyři roky, musela ač nerada studovat v Praze. Tam se setkala s mužem, který se později stal jejím manželem a otcem jejích dětí. Kačer byl totiž ve stejném ročníku, jen se zajímal více o režii než o herectví.

Také vás může zajímat ...

Protože byla Nina zpočátku školního roku nemocná, nastoupila do prvního ročníku později. Každému zvlášť se představila až došla k tichému chlapci, který seděl v rohu, něco si kreslil a svět kolem sebe jakoby vůbec nevnímal. Představila se mu a on se na ni ani nepodíval.

„Tehdy jsem si řekla, že s takovým volem nechci mít nic společného,“ zavzpomínala před lety Divíšková na první setkání se svým osudovým mužem.

Manželé se vzali v Ostravě roku 1965 během prvního angažmá a brzy se jim narodily dcery Simona a Klára. Třetí dcera Adéla přišla na svět v době, kdy už starší dvě byly v pubertě. Nakonec to byla právě ona, která se jako jediná vydala po stopách svých slavných rodičů a stala se herečkou.

Divíšková je přesvědčená o tom, že je to nejspíš hlavně tím, že s nimi nezažila ty těžké časy jako starší dcery, kdy na tom byly opravdu zel.

Herečka byla totiž dlouhých deset let na všechno úplně sama. Po ostravském angažmá odešla Nina s manželem do Prahy a spolu s nimi i celá jejich parta z vysoké školy. Dostali sice nabídku do Činoherního klubu, ale bylo to pro všechny velmi těžké. Manželé neměli kde bydlet, kolegové přespávali na žíněnce za oponou. Nakonec se jim podařilo získat byt.

Štěstí se však mladé rodiny drželo jen krátce, protože Jan Kačer nevyhovoval tehdejšímu politickému zřízení a musel z Činoherního klubu odejít. Práci si našel v daleké Ostravě, manželka s dětmi ale zůstaly v Praze a vídali se jen o víkendech. Nina tak musela zastat nejen roli mámy, ale i táty.

Dokonce se jí podařilo za nepřítomnosti manžela postavit dům, za což si kamarádi později jejího muže dlouho dobírali.

Rodinný dům, který téměř celý postavila Divíšková vlastníma rukama, vznikl takřka z ničeho. Na knížce tehdy měli manželé šest tisíc a šetřili, kde se dalo. Děti prý často mívaly k obědu jen nudle s mákem a režisér se přiznal, že jezdil v Ostravě načerno, protože měl na týden jen sto padesát korun.

Manželé si prošli opravdu těžkým obdobím, vzešli z něho ale silnější a v postaveném domě bydlí dodnes.

Lidé se nejednou Jana Kačera ptali, jak to s ním mohla jeho žena vydržet více než půl století. Podle něho to bylo asi tím, že v ní dřímalo žen hned několik. První byla prý naivka, měla osmnáct let, byla z Brna a mluvila altem. Nenáviděla každého, kdo kouřil a pil, to pro ni byl automaticky alkoholik.

Pak to byla novomanželka v překrásných šatech. Další ženou byla nádherná maminka, která se starala o jejich tři děti, potom zase teta, to když se starala i o jiné, pak byla matrona, to když se děti začaly vdávat a teď je prý bába. „Stále ta samá, ale vlastně pořád jiná,“ zakončil zasněně Kačer.

Kačer se v pořadu 13. komnata přiznal, že v době odloučení od rodiny trpěl obrovským steskem. Snažil se být ale silný, protože na bedrech jeho ženy toho leželo mnohem víc, než mohl jeden člověk zvládnout. Ona si však nikdy ani slůvkem prý nestěžovala. Kromě své herecké práce musela zvládnout celou domácnost a tři potomky úplně sama. „Tohle jí nikdy nezapomenu.

Dokázala zázrak, který já bych na jejím místě nedokázal nikdy,“ obdivoval svou manželku režisér. Všechny uživila, nikdy prý neměli hlad, vždycky bylo čisto, vypráno a vždycky měla Nina pochopení. Nikdy prý manželovi nic nevyčetla, ačkoli jí ta situace nebyla si dvakrát příjemná.

O to těžší pro něho je přihlížet tomu, jak mu krutá nemoc už několik let postupně bere tu silnou úžasnou ženu a mění ji v někoho, koho Kačer vůbec nepoznává.

S odstupem času Kačer připustil, že herecké manželství bylo v mnoha ohledech spíše nevýhodou. Bylo to prý vždycky těžké a svazovalo je to. Přesto jim to stálo za to, aby spolu vydrželi. Jejich štěstí a spokojený život ale rázem skončilo, když Nina Divíšková nečekaně onemocněla Alzheimerovou chorobou na níž není lék.

Herec a režisér tak musí jen bezmocně přihlížet, jak se mu jeho milovaná žena mění doslova před očima.

Snaží se prý občas dořvat k podstatě její osobnosti, k té vznešené, noblesní holce, kterou bývala a nepochybně by jí i ráda zase byla. Kačera asi nejvíce ničí záchvaty manželčiny zuřivosti, náladovost a příkazy, které po něm křičí. Taková nikdy nebývala a je to jen důkaz toho, jak moc ji nemoc mění. „Já tu její nemoc nesnáším.

Je to hrozné,“ posteskl si zlomený režisér, který už neví kudy kam.

Divíšková navíc hodně zhubla a její muž říká, že čím je hubenější, tím víc ji má rád, přesto se občas neubrání a při jejích záchvatech vzteku na ni zlostně křičí. Víc než cokoli jiného je to ale prý projev zoufalství. Jakoby snad Kačer doufal, že křik jeho ženu přivede zase zpátky.

Herec vzpomíná, jak v době, kdy byla jeho žena ještě zdravá řekla, že manželství je o tom, že když jednou člověk něco slíbil, tak že to také splní. A s životem je to prý také tak. Pokud jsme jednou dostali život, musíte vědět, že jsme ho dostali se vším všudy.

To znamená s radostmi, s trápením i se smrtí. Tak nějak přistupuje k momentální situaci asi i sám Kačer. „Naříkat, že je vám osmdesát, že jste starej a všechno vás bolí, to je porušení smlouvy. Předtím jste dostal osmdesát let na to, abyste se radoval…“ vysvětluje Jan Kačer, který pečuje o svou nemocnou ženu stejně oddaně jako kdysi pečovala ona o něho.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...