Starý dům skrýval zlo

Jednou, je to už hodně dávno, se mi zdál sen, na který nemohu dodnes zapomenout. V tom snu se mi zdálo o velkém domě s rozlehlou zahradou.

Dívala jsem se na něj zpovzdálí okraje lesa a vůbec na mě nepůsobil dobře. Šel z něj strach a hrůza. I přesto jsem se k němu vydala. Vyšla jsem po venkovních schodech na terasu, otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Byl velmi chladný a cítila jsem mokro a plíseň. Jakoby tu hnila zem.

Také vás může zajímat ...

Lidé ve sklepě

Bylo tu spousta dveří, ale já zcela neomylně zamířila k jedněm z nich. Vedly do sklepa. Sestoupila jsem do něj, rozhlédla se a uviděla lidi, kteří stáli otočení ke zdi. Jednou z osob byla malá holčička, která držela svoji maminku za ruku. Zavolala jsem na ně, oni se otočili a já uviděla, že to nejsou lidé, ale duchové.

Nemohla jsem pryč

Měli nažloutlé oči, natahovali se ke mně a já se snažila vyběhnout schody zpátky do haly, ale vůbec mi to nešlo. Jako kdybych měla nohy z olova. Nemohla jsem je zvednout a udělat krok, a i když se mi to nakonec podařilo, stejně mě ty schody přivedly zase zpátky do toho sklepa s duchy mrtvých lidí.

Uvízla jsem v okně

Přemístili se od stěny k dolnímu schodu, chytali mě za kotníky a táhli zpátky. Nějak jsem v tom snu věděla, že když se dostanu ven, oni za mnou nebudou moci, protože musí zůstat v tom domě, který je nepustí ven. Uviděla jsem sklepní okno, a když jsem se nemohla dostat ven schody, běžela jsem k tomu oknu, otevřela jej a snažila se jím prolézt.

I když zpočátku vypadalo dost velké, jakmile jsem do něj nasoukala své tělo, nějak se zmenšilo a já v něm uvízla.

Půlkou těla jsem byla venku, druhou půlkou uvnitř.

Silou mě drželi

Kopala jsem nohama a snažila se křičet, jak jsem se bála těch duchů, kteří ke mně zase připlouvali vzduchem, aby mě chytili a stáhli zpátky. Měla jsem se stát jednou z nich! Vysáli by ze mě všechnu mou životní energii a odsoudili mě tak stát vedle nich v řadě otočena čelem ke zdi do chvíle, než se tu objeví nový člověk, který je všechny znovu nakrmí a stane se dalším z řady.

Tmavé modřiny

Z děsivého snu mě probudil až můj přítel, kterého jsem vzbudila kopáním a zvuky, které spíše než křik připomínaly prudké výdechy. Ještě si pamatuji, že mě velmi bolely nohy přesně v místech, kde mě ti duchové drželi, když se mě snažili stáhnout zpátky. Dokonce se mi tam udělaly modřiny. Asi od toho, jak jsem v noci kopala, když jsem se jakoby snažila vyběhnout ty sklepní schody.

Alespoň doufám, že byly od toho…

Jaroslava B. (62), Přerov

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...