Své životní partnery si Simona Stašová vybírala podle vlastního i nevlastního otce!

Slavná máma jí dala nejen spoustu hereckých rad, ale také skvělou přípravu do života!

Herečka Simona Stašová (63) je pohodová a úspěšná osobnost. V kariéře toho dosáhla opravdu hodně, zejména v divadle. A citové životní prohry dokáže brát s nadhledem a pochopením.

V mnoha směrech se vydala Simona Stašová (63) ve stopách své slavné maminky Jiřiny Bohdalové (87). Stala se z ní slavná herečka, kterou mají rádi diváci a oceňují kritici. A prožila si vztahy s muži, které jí přinesly mnoho dobrého, ale i zklamání. Simona ovšem měla o jeden vztah navíc.

A pokud má svůj citový život hodnotit, přiznává, že všechny své partnery zahrnula tak velkou láskou, až to nejspíš nemohli vydržet.

Své slavné mamince vděčí za hodně!

Poznala divadlo z té druhé strany!

Také vás může zajímat ...

Děti slavných rodičů mívají v životě výhody i nevýhody. Nevýhodou je, že s matkou či otcem budou kdykoliv poměřovány a jejich kariéra se bude vždy odvíjet tak trochu ve stínu. Výhodou je, že k profesi rodičů mají blízko a mohou se už od dětství setkávat s mnoha osobnostmi, které je inspirují. To byl i případ Simony.

„Je pravda, že lásku k divadlu jsem získala už jako malinká holka především díky své mámě, která mě brávala s sebou do šatny a do zákulisí,“ vzpomínala. „Znala jsem všechny máminy kolegy z divadla ABC a později z Vinohradského divadla, takže jsem poznala divadlo především z té strany, kde se tvoří. Všechny inscenace jsem viděla mockrát z divadelního portálu.

Teprve později jsem sedávala mezi diváky.“ Svět fantazie, humoru a myšlenek, zhuštěný do dvou hodin představení, mladou Simonu natolik okouzlil, že v patnácti letech už neuvažovala o ničem jiném, než o herectví. Kromě mámy měla doma řadu let ještě dalšího mistra svého oboru: Radka Brzobohatého (+79), svého otčíma.

V něm našla nejen herecký vzor, ale i jeden z typů mužů, které pak v životě hledala jako partnery.

Radek pro ni dost znamenal

Na jevišti se dá chyba opravit

Simona vystudovala konzervatoř a DAMU a své první angažmá našla v českobudějovickém divadle. Později se přestěhovala zpátky do Prahy a svými rolemi obohacovala repertoár Divadla E.F. Buriana a Městských divadel pražských. Dlouho trvalo, než ji režiséři přestali brát jako „mladou Bohdalku“ a nenutili jí hrát podobné role, které byly vlastní slavné matce.

Simonu to dost trápilo, protože cítila, že je trochu jiným typem herečky. Od 70. let se objevovala i ve filmech, ta největší a nejslavnější role přišla ale až těsně před koncem tisíciletí: maminka Šebková v kultovním snímku Pelíšky. Simona ale dávala vždy přednost divadlu, kde se dá s rolí pracovat, na rozdíl od filmů, kde už se případná chyba nedá vzít zpátky.

Měla nad sebou vždy i rodičovský dohled, na čemž věk nic nezměnil. Od mistrů profese se člověk učí celý život. „Máma je kritická, a to je jen dobře,“ konstatovala Simona. „Je stejně kritická k sobě, jako ke mně, a to je moje výhoda, protože mi vždycky řekne všechno, co dělám špatně. Jsou to sice jen drobnosti, ale z těch drobností se skládá celý výkon.

Dává mi takzvaně »zlaté« připomínky, které můžu použít i do jiných her. Zahrnuje to i držení těla, frekvence hlasu, kde už je nepříjemný, délku pauzy, kterou si mohu dovolit mezi replikami, a tak.

Jsem za to ráda.“

Zahrála si ve filmu Pelíšky

K princi žádnou zášť necítí!

Jiřině Bohdalové vděčí Simona ovšem nejen za zděděný talent a odborný dohled. Dostala od své mamky také dobrou výchovu a přípravu do života. Protože Jiřina si prožila několik těžkých situací – i v době, kdy Simona přišla na svět – věděla, že nic na světě není zadarmo. „Vychovala mě tak, že jsem si musela všechno zasloužit,“ ocenila Simona.

„Nikdy jsem od ní nebyla zahrnovaná majetkem či penězi. Znala jsem cenu všech věcí.“ Tenhle přístup se snažila pak herečka mít i ke svým synům. Děti měla Simona až ve druhém a třetím manželství. To první, s hercem Pavlem Trávníčkem (67) sice mohlo na první pohled vypadat jako z pohádky, ale panovalo v něm spíš napětí.

„Vždycky se jeden z té dvojice stane takovým malinko dominantním a začne tomu druhému řídit život, co by měl hrát, co by neměl brát a tak. To je velká chyba,“ komentoval příčiny rozvodu po letech Pavel. Je pravděpodobné, že tím dominantním byl on; když se prý napil, dokázal být i agresívní.

Přesto k sobě navzájem oba herci necítí žádnou zášť, naopak se zpětně smějí tomu, že pět společných let byl docela slušný výkon.

S rodiči

Přes italštinu do druhého manželství

Do druhého manželství dovedla Simonu láska k Itálii, která se u ní probudila krátce po dvacítce. „Já jsem tenkrát viděla zpěváka Drupiho (71) v Lucerně. Hrozně jsem chtěla zjistit, o čem zpívá Začala jsem se učit italsky, což se mi stalo osudným,“ uvedla v jednom rozhovoru.

Na studentském filmovém festivalu v Karlových Varech se náhodně seznámila s italským profesorem a kritikem Eusebiem Ciccottim (60). Tehdy už byla rok rozvedená. Díky tomu, že si s Eusebiem porozuměli v jeho rodném jazyce, získala k Itálii ještě bližší vztah než do té doby. Vzala si ho a prožili spolu osm let.

Svému manželovi sice slíbila, že se za ním do Itálie přestěhuje, nikdy k tomu ale nedošlo. „Pořád jezdil za mnou nahoru-dolů. Tak jsme si dali volnost. Dodnes jsme kamarádi,“ konstatovala. S Eusebiem měla prvního syna. Toho druhého pak přivedla na svět mimo manželství. Jeho otcem byl herec Pavel Skřípal (62). Problém byl ten, že Pavel jaksi už manželku měl.

Celých deset let udržoval oba vztahy, jak ten, na který měl papír, tak ten, kde ho k Simoně poutal cit i společný syn.

Ačkoliv Pavel tvrdil, že se rozvede, neměl na to nakonec kuráž.

Simona s mámou a syny

Přestoupila z rozjetého vlaku

Ani tohoto komplikovaného vztahu ale herečka nelitovala. Je si vědoma, že všechny muže svého života zaplavila láskou, která je mohla až udusit. To je jí zkrátka vlastní a jiná ani nikdy nebude. Ví ale i to, kde dělala chyby. „Žena by měla mít toleranci, přizpůsobivost a sebeobětování, aby si udržela pořádného chlapa – a já to asi neuměla!“ řekla otevřeně.

Přiznala také, jak velký vliv měly na její výběr protějšku mužské vzory, které vedle sebe viděla, tedy otec, seismolog a geofyzik Břetislav Staš (90) a otčím Radoslav Brzobohatý. „Já jsem si vždycky vybírala buď svého tátu, vědce, podle intelektu, anebo podle toho, jaký to byl frajer, a to byl Radek,“ popisovala. „Vždycky jsem měla jedno období Radka a jedno období tátu.

Taky mám jedno dítě s člověkem, jakým byl můj táta, to je Eusebio Ciccoti a druhé s takovým, jakým byl Radek, a to je Pavel Skřípal. Jako táty jsem si je přitáhla do svého života.“ Naposledy jsme Simonu viděli v kinech ve filmu Lída Baarová, kde hrála matku titulní hrdinky. Dnes už chce dávat přednost divadlu. Je na volné noze, ale její představení bývají pravidelně vyprodána.

Dá se říct, že ve zralém věku dosáhla ve své profesi dokonalé spokojenosti. A z jejích slov je cítit i moudrost, ke které dospěla. „V tom rozjetém vlaku do šedesátky máte vítr ve vlasech, ale až tolik si nevychutnáte detaily života ani své profese,“ uvedla. „V couráku, do kterého pomalu přestoupíte, vidíte všechno, co jste z toho pádícího vlaku neviděla.

Vzduch kolem vás se jakoby zklidní a máte čas na ty detaily!“

Otec jejího druhého syna

Alzheimer? To si jen novináři vymýšleli!

Otec Simony, Břetislav Staš, už má požehnaný věk. V médiích před časem proběhla zpráva, že prý má Alzheimerovu chorobu. To ale Simona rázně popřela. „Bohužel to někdo vymyslí a nikdo se neobtěžuje zjistit, jestli je to fakt a tu lež opakuje,“ ohradila se. Přála by prý těm dobrákům, aby měli takovou hlavu a znalosti jako její tatínek.

„Nedávno nám udělal přednášku o Izraeli, s vlastními obrázky, diaprojektorem na zeď na plátno a převyprávěl a vysvětlil vlastně celou bibli.

Jsem na tátu pyšná!“

Do divadla mívá věrný čtyřnohý doprovod!

Stálým doprovodem na představení je pro Simonu Pepinka. Nejde ale o žádnou kolegyni, nýbrž o psa. „Pepinka je divadelní pejsek,“ řekla herečka o domácím mazlíčkovi, kterého si pořídila. „Jezdí se mnou všude, všichni už ji znají, i na hotelech vědí, že neobtěžuje a je čistotná. Má svůj pelíšek, svoje oblíbené hračky a miluje lidi.

Jen musíme co dvě hodiny na deset minut zastavit, aby se proběhla.“ Pepinka prý už dokonce pozná, kdy je během představení přestávka a vždy Simonu vítá, jako by se týden neviděly!

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...