Říká se, že čím větší mrcha, tím větší štěstí. U mě tomu tak opravdu je. Můj muž je poklad. Jiný by mi neodpustil. Chlapům jsem se líbila vždycky a když někde přeskočila jiskra, pudy mě zcela ovládaly. Výčitky jsem nikdy moc neměla.
Samozřejmě jsem na svoji lehkovážnou povahu doplatila. Ti nejlepší muži mi uhýbali z cesty a já jsem to nechápala. Až o deset let později mi došlo, že je to proto, že mám špatnou pověst. Chlapi se mnou chtěli spát, byla jsem snadná, lákavá kořit, jenže kdo by chtěl takovou ženu? Zpytovala jsem svědomí a udělala maximum pro to, abych si svého manžela vybojovala.A takového muže jsem opravdu našla. Narodily se nám dvě děti a já v prvních letech neměla na nekalé myšlenky čas. Můj život byl vyplněný neustálým otíráním upatlaných ručiček a opakováním toho, co se má a nesmí.S mým mužem nám to klapalo dobře. Jenže když jsem se vrátila po pěti letech do práce, zase se se mnou svět zhoupl. Obzvlášť jeden ramenatý kolega mě hodně upoutal. ..
Příležitost dělá zloděje
Jednou jsem s ním musela řešit nějakou pracovní záležitost.V jeho očích mu nebezpečně svítilo, měl jednu dvojsmyslnou narážku za druhou a já cítila, jak se ve mně rozdmýchala ta stará nezvládnutelná touha. Uvědomila jsem si, že tohle bude problém. A tak jsem se mladíkovi s uhrančivým pohledem vyhýbala obloukem.Jenže on mě ten malér nakonec neminul. Pracovní sešlost bez špetky alkoholu se obvykle nedá přečkat. Proto i já jsem ten večer popíjela víno, ale snažila jsem se držet u kolegů, kteří mě nechávali chladnou.V okamžiku, kdy už jsem se dostala do fáze, kdy odpadávají zábrany, se ke mně přitočil můj antický bůh. Vytáhl mě na parket, byla legrace a když už přestávalo vnímat i naše okolí, chytl mě za ruku a odtáhl stranou.Vášeň gradovala a já toužila náš milostný začátek dotáhnout do konce. Tak jsem si objednali taxík a odjeli do jednoho penzionu.
Je to moje prokletí?
Řekl, že si dáme ještě skleničku na baru. Tam se k nám přimotal mladík, se kterým se můj antický bůh začal vybavovat.Pak se na mě vyzývavě podíval a navrhl mi, jestli bychom si to rozdali ve třech. Fešný blonďák vypadal skvěle. Když jsem se probrala, byly čtyři ráno. Posbírala jsem svršky, objednala taxík a hnala se domů.Manžel díky bohu spal. Říkala jsem si, že se tohle už nesmí opakovat. Jenže... Jenže nás viděl jeden známý. Když se setkal s mým mužem, tak mě sprostě prásknul. Manžel na mě doma uhodil. A já zapírala a zapírala.Bylo mi ale jasné, že se na antického boha už nesmím ani podívat. A tak jsem pro jistotu změnila práci. Ovšem tam se všechno zopakovalo v obdobné verzi a pak znovu jinde… Osud mě pokoušel a já nedokázala odolat.Můj manžel mi vždycky znovu odpustil. Když jsem odcházela do důchodu, říkala jsem si, že konečně bude klid. Jenže osud mě pokoušel dál – se sousedem, opravářem, řidičem taxi. Až před dvěma lety nastal v mé duši konečně klid a já věřím, že to bude už navždycky.Letos budeme slavit s manželem Zlatou svatbu. Je to ten nejúžasnější manžel na světě.
Blanka (71), Plzeň .
