Svoji slavnou roli hrála Eliška Balzerová na počest mrtvé kamarádky!

Kvůli filmové roli se svlékla i ve zralém věku, ale manžel na ni nežárlil!

Už dlouhá desetiletí patří Eliška Balzerová (70) k našim nejoblíbenějším herečkám. Její osobní život není spojený s žádnými bulvárními skandály. Kdyby ale bulvár býval existoval v době jejího mládí, prý by měl pořád o čem psát!

Rodačka ze Vsetína Eliška Balzerová (70) zdědila lásku k herectví a divadlu po své mamince. Ta hrála ochotnicky a ve své dceři jednoznačně probudila touhu věnovat se hraní profesionálně.

Také vás může zajímat ...

Po základní škole se Eliška, tehdy ještě pod rodným jménem Havránková, dostala na konzervatoř do Brna. V tomtéž městě pokračovala i na JAMU, kde byli jejími spolužáky budoucí hvězdy typu Jany Švandové (72) a Karla Heřmánka (72).

Švédské manželství odmítla!

Svá studentská léta popisovala s odstupem let oblíbená herečka jako hodně bouřlivá. Nijak se za to ovšem nestyděla. Prožívala své mládí v šedesátých letech, kdy se všechno uvolňovalo, což se týkalo třeba i partnerských vztahů. Eliška se netajila tím, že tehdy střídala milence víc, než bylo do té doby běžné. Idea volné lásky prostě tenkrát slavila úspěchy.

Nikdo na nikoho dokonce nežárlil. Z milenců, se kterými se rozešla, se stávali dobří kamarádi na celý život. Jako studentka si také vyzkoušela marihuanu, což ale byla v druhé polovině šedesátých let mezi mládeží takřka povinnost. Nekonvenční, krásná blondýnka neměla o přízeň ctitelů nouzi – a nezůstávalo jen u těch českých nebo moravských.

Kdyby bývala zůstala s jedním švédským designérem, mohla se i přestěhovat do ciziny a žít ve větším pohodlí, než jaké poskytoval tehdejší režim u nás. S plánovanou hereckou kariérou by byl určitě konec. „On pak odjel do Stockholmu. Jenže za pár dní mi napsal, že si mě chce vzít a že mám u něj v domě zařízený pokoj, abych přijela.

Ale já tu měla svoji profesi, rodinu, kamarády a do života v cizí zemi se mi nechtělo,“ vysvětlovala herečka, proč se rozhodla dát Švédovi košem. Setkala se s ním pak ještě jednou, když se po roce 1989 otevřely hranice, to už ale jako šťastně provdaná žena.

Věděla, že si ho bere navždy!

Ačkoliv Eliška stála u vzniku legendárního brněnského Divadla na provázku, nikdy v něm neúčinkovala. První angažmá získala v Českých Budějovicích, ačkoliv po ní toužili i v pražském Národním divadle. To by ovšem bývala musela vstoupit do strany, což odmítla.

Do hlavního města se pak ale přece jen dostala a možná ještě na lepší scénu: do Divadla na Vinohradech. V té době už se o ní vědělo díky několika televizním a filmovým rolím. A také měla po svém boku partnera, ze kterého se vyklubal skutečný muž pro celý život: režiséra a producenta Jana Balzera (79).

Vzala si ho dva dny poté, co prožila jinou svatbu před kamerou, v historickém televiznm filmu Břetislav a Jitka. Došlo tak k tomu, že v titulcích byla ještě jako Havránková, ačkoliv při uvedení na obrazovce už byla Balzerovou.

Kolegyně jí vymlouvali, aby si jméno neměnila, ale Eliška chtěla, aby se všichni v rodině jmenovali stejně. „Pokud ženská ví, že je to ten pravý, měla by muže přijmout se vším všudy,“ prohlásila.

Dodnes umí chirurgický uzel!

Hlavní nápor popularity přišel ve stejném roce, kdy nastoupila do vinohradského divadla. Seriál Nemocnice na kraji města se stal fenoménem, kterým zůstal vlastně až dodnes. S jeho postavami lidé prožívali třináct večerů, během nichž se ulice ve městech vždy naprosto vylidnily.

Některé z postav diváci neměli rádi a spílali jim, jiné milovali. Eliška měla to štěstí, že patřila do té druhé skupiny – i když to původně mělo být jinak! V původním hereckém obsazení měla Eliška Balzerová hrát postavu, kterou diváci odsuzovali, a to Inu, milenku doktora Blažeje.

Režisér Jaroslav Dudek (+68) se pro změnu rozhodl na poslední chvíli a roli Iny dostala Andrea Čunderlíková (67). Eliška se v seriálu stala doktorkou Alžbětou Čeňkovou, jednou z nejoblíbenějších postav. Scenárista Jaroslav Dietl (+56) jí prozradil, že tohle jméno a příjmení jednou viděl na nějakém náhrobku a líbilo se mu.

Natáčení nebylo jednoduché, v týmu ortopedů byla Eliška jedinou ženou. „Ortopedie je opravdu těžká disciplína,“ konstatovala herečka. „Musela jsem si na všechno sáhnout a zkusit. Naučili jsme se používat všechny nástroje a třeba i chirurgický uzel, který umím dodnes.“

Ve scénáři měla i scénu, ve které poprvé při operaci drží doktorka Čeňková takzvané háky. Nevěděla, co to znamená, tak jí režisér zařídil, že mohla skutečně tyto nástroje, sloužící k rozvírání a přidržování orgánů vyzkoušet. „Hned jsem pochopila, proč mám pak mít v rukou křeče,“ vzpomínala Eliška.

Slávu nijak neprožívala!

Největší komplikací při natáčení slavného seriálu bylo úmrtí Karla Högera (+67), který hrál postavu primáře Sovy. Scény, které s ním byly už natočené, se musely přetáčet s novým protagonistou, slovenským hercem Ladislavem Chudíkem (+91).

Při ohlédnutí zpátky Eliška Balzerová přiznává, že si svoji tehdejší slávu příliš neužívala. „Neuvědomovala jsem si, že mám nějakou hvězdnou chvilku,“ prohlásila. Až později pochopila, jak moc znamenala úloha Alžběty Čeňkové pro její kariéru.

Tenkrát jí sice lidé zastavovali na ulici a měla protekci v obchodech, ovšem pro ni v onu dobu byly na prvním místě důležitější věci.

Stala se totiž už matkou, což každou ženu promění. „Dítě je požehnání,“ uvedla. „Přestanete chtít být středem pozornosti a pochopíte, že to nejdůležitější ve vašem životě není hlavní role, ale ten tvoreček doma v postýlce.“ Proto pro ni nabytá sláva byla až na druhém místě.

Pikantní vzpomínka na kamarádku

Bouřlivé mládí a svobodomyslná povaha stály určitě za tím, že krásná Eliška neměla nikdy problém před kamerou se odhalit, pokud to role vyžadovala. Dokázala to už před lety v televizním snímku Zlatí úhoři, kde při nahé koupací scéně odmítla, aby ji zastupovala dvojnice.

A troufla si decentně provokovat i ve svých 61 letech – v roce 2010 byla jednou z hvězd úspěšné komedie Ženy v pokušení. Při hraní role Vilmy v uvedeném filmu myslela Eliška na svoji někdejší velkou kamarádku a spolužačku z konzervatoře, předčasně zesnulou Laďku Kozderkovou (+37).

Snažila se postavu pojmout právě tak, jak by ji hrála Laďka, na kterou jí zůstalo z mládí spousta vzpomínek, včetně dost lechtivých. Obě herečky měly tehdy v době dospívání problémy s příliš bujnými vnadami, což bylo znát zejména při hodinách tělocviku.

Eliška vzpomínala, že právě Laďka přišla s dobrým nápadem, jak pohupující se poprsí vyřešit. „Koupily jsme si obvaz, převázaly si hrudník obinadlem a pánové měli po zábavě,“ prozradila herečka. Součástí role v Ženách v pokušení byly i odvážné fotografie.

Eliška si to mohla dovolit jednak díky tomu, jak vypadá a také díky toleranci svého chápavého životního partnera. Ten na ni nikdy nežárlil. „Dobře chápe, co obnáší herecká práce,“ uvedla herečka. „Když jsem nafotila ty fotografie, řekl jen, že jsem krásná ženská!“

Staraly se o ně jako opravdové mámy!

Jednou ze slavných rolí Elišky Balzerové byla Dáša v komedii století S tebou mě baví svět. Při natáčení byla zábava, ale s kolegyní Janou Šulcovou (73) společně i trochu trpěly jako mámy kvůli dětem, které ve filmu hrály. „Točilo se opravdu ve sněhových závějích, ony byly malé a pořád promáčené,“ vzpomínala.

S Janou je pak sušily a staraly se o ně jako opravdové mámy. Po dvaceti letech došlo k setkání všech bývalých herců a nyní už dospělí filmoví potomci se k nim hrnuli s výkřiky: „Mami, mami!“

Zachránila divadlo a stejně z něho pak musela odejít!

Oblíbené herečce patří vděk za to, že společně s Tomášem Töpferem (69) zachránili Divadlo na Fidlovačce. Scéna, která se kdysi jmenovala Hudební divadlo v Nuslích, zchátrala, a když tam herecká dvojice přišla poprvé, viděla jen prach, špínu a rozbité věci.

Sehnali miliony korun na rekonstrukci a během tří let divadlo obnovili. Společně uvedli sedmdesát premiér. Eliška se pak stala i šéfovou divadla, ale po neshodách s novými majiteli, kterým prý překážela, z divadla odešla.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...