Svoji ženu měl Josef Laufer nejprve jen odvézt domů – a jsou spolu už padesát let!

Narodil se ve Francii, vyrůstal v Anglii, je napůl Španěl a proslavil se v Česku.

Asi žádný jiný z našich legendárních zpěváků nemá tak zajímavý rodokmen jako Josef Laufer (80), který právě v srpnu slaví významné jubileum. Protože vystudoval DAMU, považuje se ale stále spíše za zpívajícího herce.

Zpěvák Josef Laufer (80) má v rodném listu nepříliš česky znějící jméno: Don José Francisco Pérez Rodriguez de Montagnes de Laufer. Tatínek byl českým lékařem, maminka španělskou zdravotní sestrou. Seznámili se v době španělské občanské války v polním lazaretu. Zamilovali se do sebe, čekali dítě, ale otec musel odjet do Francie.

Také vás může zajímat ...

„Moje maminka byla se mnou v osmém měsíci těhotenství a se svojí kamarádkou vykonala strastiplnou cestu přes Pyreneje, až našla tatínka ve francouzském táboře,“ popisoval zpěvák.

Česká bomba mu zachránila život!

Narodil se tedy ve Francii, dětství ale prožil v Anglii. Má z té doby vzpomínku na jedno bombardování. Přímo do krytu, kde se rodina nacházela, se propadla německá bomba. Ta ale nevybuchla. Když jí pyrotechnici přijeli zneškodnit, zjistili, že je plná písku. Na sobě měla česky psanou cedulku „Smrt fašistům. Plzeňáci.“ „Takže až z Plzně nám v Londýně zachránili život,“ uvedl Josef Laufer.

Otec na výzvu prezidenta Beneše přivedl po válce rodinu do Čech. Josef tehdy neuměl česky ani slovo. První český výraz, který se prý naučil, bylo „telátko“. Po změně režimu v roce 1948 by se jistě rodiče bývali rádi vrátili na Západ, už to ale nebylo možné. Ovlivnilo to pak i Josefův život. Na nějaké lepší studium mohl zapomenout, nedostal se kvůli politickým důvodům ani na gymnázium.

Otcovo lékařské povolání ho nelákalo, přál si být kazatelem. Fascinovalo ho, jaký mají na lidi vliv. Musel se ale spokojit s nástupem do učení. Tři roky strávil v podniku TESLA Vrchlabí a pak na chvíli nastoupil do výzkumného elektrotechnického ústavu. Nebavilo ho to. Zachránila ho kupodivu vojenská základní služba. „Začal mi úplně jiný život,“ líčil v jednom rozhovoru.

„Já jsem narozený ve znamení Lva, takže jistá exhibice je ve mně daná a už ve škole jsem platil za třídního šaška.

Na vojně jsem si umanul, že půjdu studovat na DAMU, a tak jsem tam založil vlastní divadelní spolek a vyhráli jsme všelijaké soutěže.“

Jak vznikla hymna dálkových řidičů

Na DAMU se Josef Laufer skutečně dostal, hned na první pokus. V polovině 60. let zjistil, že ho kromě hraní baví i zpívání. Herectví mu kupodivu celý život bylo bližší, největší slávu si ale získal u mikrofonu s písničkami. Tou nejslavnější se stala skladba Sbohem lásko, já jedu dál.

Písnička, která je dodnes „hymnou“ všech řidičů kamionů“ měla být původně o starém tulákovi, který na nábřeží potká malého chlapce. Ten mu připomene něco z dětství a tak mu začne vyprávět o svém toulavém životě. Josef už měl text skoro celý napsaný. Pak jel někam autem a napadl ho slogan, který se stal názvem písničky.

„Pak už to šlo úplně samo, jen tak tak jsem stačil dojet domů a zapsat si slova na papír,“ vzpomínal.

„Během deseti minut se mi před očima jako těžký tirák rozjel příběh kamioňáka, který brázdí svět, aby mu po návratu domů otevřel dveře s manželkou i zcela cizí chlap.“

Rok plný výročí

Nic takového se ale Josefu Lauferovi osobně nestalo, v lásce měl štěstí. Jeho životní partnerkou se stala kostýmní návrhářka Irena Greifová (80). Seznámili se náhodně v Praze, když Josef potkal Irenu ve společnosti svého kamaráda. Ten ho požádal, jestli by jí neodvezl domů. Cestou se zastavili na kávu, zapovídali se, přišlo další rande a manželství.

Irena byla rozvedená, měla malého syna, ke kterému později přibyla nevlastní sestřička, Josefova dcera. Ačkoliv by býval zpěvák mohl i s rodinou po roce 1968 emigrovat a měl by to snadné kvůli místu svého narození a jazykové vybavenosti, dal přednost tomu zůstat v Praze. Své ženy si celý život vážil a ctitelky odmítal.

Pro Josefa i Irenu je letošní rok významný: oba slaví osmdesátku a současně i zlatou svatbu!

Měl obrovský strach, že o milovanou ženu přijde!

Před třemi lety Josefova žena vážně onemocněla, prodělala toxický šok. Nefungovaly jí jítra ani ledviny a její život byl v přímém ohrožení. Málokdo tehdy věřil, že se z nemocnice dostane. Josef si tehdy zoufal, že Irena bez přístrojů nepřežije. Přál si, aby se vrátila do normálního života – a vyplnilo se mu to!

Trvalo to sice delší dobu, ale jeho žena překonala všechny překážky: musela se znovu naučit polykat, mluvit i chodit.

„Bez ní jsem nebyl,“ konstatoval Josef.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...