Svůj poslední boj prohrála

Jedna z našich nejlepších hereček odešla navždy. Po roce boje s rakovinou jí nečekaně selhaly ledviny. I když měla celý život po maďarských předcích temperamentu na rozdávání, tentokrát už jí síly k boji nestačily.

Gabriela (†78) se narodila v Novém Mestě nad Váhom. Její maminka učitelka pocházela z dobře situované maďarsko-slovenské rodiny a tatínek Jaroslav Verian Vrána byl středoškolský profesor. Vyučoval francouzštinu a dějiny literatury a kromě toho psal lyrické básně. Pocházel z osmi dětí a jeden z jeho bratrů Alois byl katolickým farářem.

Když bylo Gabriele deset let, přijeli k němu na návštěvu na zabijačku. Znenadání ale vtrhla do domu policie, zabíjačku zabavila a strýce zatkla. Komunistický režim, který tehdy v padesátých letech pořádal na faráře celostátní hon, Aloise za smyšlenou protistátní činnost odsoudil na 20 let do vězení. Na svobodu se dostal až krátce před svou smrtí.

Také vás může zajímat ...

Tato událost celou rodinu Vránových velmi poznamenala. Otec byl ze svého místa suspendován a směl učit jen dílny na základní škole. Dostavily se i finanční potíže. S tím vším se jen těžko vyrovnával a svou deprimovanost přenášel na zbytek rodiny. Gabriela i její tři sourozenci tím hodně trpěli. Byly doby, kdy se otce dokonce i bála. Cestu k sobě našli, až když bylo Gabriele dvacet let.

Po otci ale zdědila lásku k literatuře a poezii. Od dětství recitovala, četla, psala básničky a s maminkou zpívala lidové písně. O dráze herečky začala snít už ve třinácti letech. Když zjistila, že v Brně existuje Janáčkova akademie múzických umění neváhala a podala si přihlášku ke studiu.

Tehdy jí bylo šestnáct let.

Divadlo milovala nade vše

Na JAMU ji přijali hned napoprvé nejen kvůli jejímu nepřehlédnutelném talentu, ale také díky osobní odvaze jednodnoho z profesorů při přijímacím řízení. Zatajil totiž komisi nedoporučující posudek, který na Gabrielu přišel kvůli jejímu strýci Aloisovi. Svoje první herecké zkušenosti před publikem získávala už během studia, neboť její ročník po celé čtyři roky vystupoval v divadelním klubu Marta.

V roce 1960 jí pak bylo nabídnuto stálé angažmá do Státního divadla v Ostravě, kde nakonec strávila dvě sezony. I když působila mimo Prahu, její půvab i herecké schopnosti neušly pozornosti filmařů a dostala první dvě velké příležitosti před kamerou, postavu vesnické dívky Běty v melodramatu režiséra Václava Kršky (†69) Kde řeky mají slunce a hlavní roli v komedii Hledá se táta.

Tady se poprvé setkala s Vladimírem Menšíkem (†58), který jí byl později partnerem například ve slavných Chalupářích. V roce 1962 se jí naskytla příležitost přestoupit do Prahy do Divadla na Vinohradech. Protože ale neměla kde bydlet, žila pět let v divadelních dílnách, jen aby na prestižní scéně mohla hrát. A tak to bylo i v budoucnu, kvůli divadlu šlo všechno stranou.

Patřila totiž ke generaci, která divadlo natolik uctívala, že pro něj byla schopna učinit téměř cokoli. Ale i když divadlo představovalo naprostou prioritu, stihla i natočit téměř stovku filmových a televizních rolí a v rozhlase přečíst desítky veršů a tisíce stránek četby na pokračování. Dokázala se zařadit i mezi hvězdy dabingu.

Jejím hlasem promlouvá Marylin Monroe (†36), Catherine Deneuve (74), Elizabeth Taylor (†79) či Jeanne Moreau (†89).

Za herecký rozhlasový výkon získala prestižní cenu Prix Bohemia a Křišťálovou růži jako nejvyšší ocenění v oblasti uměleckého přednesu.

Síla emocí

Gabriela patřila mezi velmi emočně založené lidi a měla sklon k velkým gestům a prudkým reakcím. Nezapřela v sobě totiž slovensko-maďarské geny, které zdědila po svojí mamince. Ztráty a nejistoty proto velmi těžce nesla a dlouho se s nimi vyrovnávala.

Jednou z nich byla například předčasná smrt bratra, který ve dvaapadesáti letech podlehl rakovině nebo emigrace její nejmladší sestry Miriam v roce 1982 do USA. To vše pro ní znamenalo bolestný rozpad rodiny, na které velmi lpěla. A rok 2004 připravil pro Gabrielu další těžké období.

Vedení vinohradského divadla se totiž rozhodlo soubor omladit a Gabriele po dvaačtyřiceti letech angažmá neprodloužit smlouvu. To herečku, pro kterou divadlo znamenalo druhý domov, hluboce zasáhlo. Proto začala mít zdravotní obtíže, dostavila se silná srdeční arytmie a kolaps. Lékaři ji tak museli voperovat kardiostimulátor.

Naštěstí na ni režiséři nezapomněli a v průběhu dalších let ji oslovovali s nabídkou k hostování na jiných scénách a na Pražské konzervatoři nadále vyučovala herectví. V roce 2012 si ji zcela nečekaně zavolal nový ředitel Vinohradského divadla Tomáš Töpfer (68) a nabídl jí znovu angažmá.

Gabriela se do svého milovaného divadla tedy vrátila.

Lásky jedné plavovlásky

Herečka se za svůj život vdávala dvakrát. Jejím prvním osudovým mužem se stal stavař Robert Walló, když jí bylo pouhých jednadvacet let. Nabídl se, že jí pomůže vymalovat v dílnách Divadla na Vinohradech, kde v té době bydlela. Pomáhal jí tak vehementně, až se nakonec vzali. Jenže jejich manželství nemělo dlouhého trvání.

Temperamentní plavovláska brzy zjistila, že ho víc zajímá práce než ona, a tak se brzy rozvedli. Jejím druhým manželem se stal Jiří Kepka, středoškolský profesor matematiky a hudby a uznávaný autor učebnic. Dohromady je dal jeho bratr, herec Jaroslav Kepka (82), když Gabrielu v roce 1966 pozval k sobě domů na oslavu silvestra.

Plavovláska se pak na Mikuláše v roce 1968 za Jiřího provdala a rok nato se jim narodil syn Ondřej (48), který je hercem, scenáristou a režisérem.

Hereččinou další velkou vášní bylo výtvarné umění a k tomu mnoho let sbírala i starožitné lžičky z celého světa.

Poslední zvonění

Před rokem Gabriela bohužel vážně onemocněla rakovinou tlustého střeva, kterou se jí ale podařilo porazit, a všichni byli přesvědčeni, že tu mezi námi bude ještě roky. Minulý týden si jen odskočila na několik dní hospitalizace v nemocnici kvůli vyšetření ledvin, čemuž ale nikdo nepřikládal tak fatální význam. Vždyť už skoro držela propouštěcí zprávu v ruce a balila se domů.

Pak přišel prudký zvrat a ledviny jí náhle zcela vypověděly službu. Zemřela pak v sobotu 16. června. Její ledviny byly údajně velmi oslabené právě z předešlé zhoubné nemoci.

Všem nám bude moc chybět.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...