Snažím se, co můžu. Ale jsem důchodkyně, nemám peněz nazbyt. Rozvedla jsem se, když mi bylo pětačtyřicet, protože manžel chytil druhou mízu, koupil si motorku a sbalil nějakou sotva třicítku.
Byt mi nechal, odstěhoval si všechny věci a zakotvil asi u své nové ženské. Byla jsem zhrzená, nešťastná a po rozvodu jsem už nechtěla manžela nikdy vidět. Po pár letech už jsem vychladla, ale dodnes mi nedělá setkání s manželem dobře.
On si polepšil. Nejenže se rozhodl stát se ještě ve svém věku otcem, ale díky své mladší partnerce a dcerce se udržuje fit a vypadá líp než kdy dřív. Povýšili ho v práci, tak ani na finance si nemůže stěžovat.
Prostě si užívá a já jen závistivě civím. Teď už jsem v důchodu, ale zůstala jsem v práci na poloviční úvazek. Pouze s penězi od státu bych žila od důchodu k důchodu.
Má velké sny
Co si přivydělám, buďto ukládám na spoření nebo si sem tam udělám radost něčím na sebe. Občas hlídám synovy dcery a ty mi dávají chuť do života. Taky jim ráda kupuji dárečky, a vlastně pro všechny tyto malé radosti pro vnučky, děti i sebe, jsem zůstala ještě v práci.
Někdy mě o finanční pomoc požádá i syn a to by bez práce opravdu nešlo. Můj syn Vašek rozváží poštu, a protože je vyučený automechanik, občas si přivydělá v místní autodílně, kde ho rádi přijmou, když mají hodně zakázek.
Vaška auta baví a jsou pro něj prací i koníčkem. Jeho snem je mít nějakého závoďáka a autodílnu doma, ale zapomíná na to, že k tomu je potřeba kapitál. Chová se, jako kdyby měl na účtu miliony, kupuje všechno, co se mu líbí a vůbec neumí hospodařit s penězi.
Neudrží ani korunu
Od mala byl utrácílek, nikdy se u něj peníze dlouho neohřály. Snažila jsem se ho naučit na kapesném, že když utratí zkraje měsíce hned všechno, co měl, jiné peníze mít nebude. A byla jsem důsledná.
Žadonil o příspěvek nebo půjčku z dalšího kapesného, ale nepodlehla jsem a doufala, že ho to naučí skromnosti a hospodárnosti. Ale na něj to nemělo vůbec žádný efekt. Jak konal v pubertě, pokračoval i v dospělosti.
Po výplatě by koupil všechno. Holkám hračky, na které si ukážou, sobě laskominy, hračičky a zbytečnosti a manželce Olze klidně kožich, kdyby si o něj řekla.
Nic nebyl problém
Nikdy nebyl lakomý, rozdal by se pro všechny, ale nemyslel vůbec na důsledky. O nějakých úsporách, které by měl mít jako živitel rodiny, nemůže být vůbec řeč. Ptala jsem se Vaška, co by dělali, kdyby se jim rozbila lednice nebo pračka.
Jak by mohli koupit hned novou, když vůbec nešetří. Jenže pro Vaška není nic problém: „Od čeho jsou dnes půjčky? Nebo bychom ji vzali na splátky,“ vysvětluje mi, jako bych byla z jiného světa a neznala možnosti a vymoženosti dnešního světa. On snad zapomněl, jak jsem mu vštěpovala, že na dluh se žít nedá.
Zadlužil se
Před Vánocemi si vzal dvacet tisíc půjčku na dárky. Přitom by takové veledary vůbec nemusel kupovat, když na to nemá. Horem dolem mu to říkám já i Olga. Ale chtěl udělat holkám radost, tak jim koupil za deset tisíc herní konzoli, kterou si přály.
Olze nový telefon, ač jí ten starý ještě fungoval. A v lednu přišel s tím, že jim do konce měsíce zbývají tři stovky a nemají co do huby. Ještě, že mám k důchodu pár tisíc navíc. Nikdy bych jim nedokázala odmítnout pomoc, ale mrzí mě, že si Vašek nikdy nebere moje a manželčiny rady k srdci.
Vánoční půjčku nebyl schopný splácet, a tak mu rostou úroky. Divím se, že se nepoučil. Již má jednu exekuci za sebou. Pomohla jsem mu zase já. Jeho poslední plán mě rozesmál. Chtěl by nové auto a už má prý vyhlídnutého favorita.
Potřeboval by tři sta padesát tisíc. To, že mu padá dům na hlavu a přesně takové peníze by mu stačily na novou střechu, ho snad ani nenapadlo. Měl by začít přemýšlet, kde ty peníze vydělat, ne kde si je půjčit.
Musím mu stále mluvit do duše, ač už je mu pětatřicet. Ale stejně je to k ničemu. Aby toho nebylo málo, přišla Olze exekuce na plat kvůli kdysi nezaplacené pokutě v trolejbusu. A já abych vydělávala snad jen na průšvihy mladých.
Evelína T. (62), České Budějovice
