Byl to hodný a veselý kluk. V cestě do Prahy za štěstím jsme mu nebránili, protože jsme ho dobře vychovali a nemuseli se o něho bát. Jenže on přesto zaplatil cenou nejvyšší.
Martin se před pěti lety rozhodl, že zkusí své pracovní štěstí v Praze. Měl za sebou učňák s maturitou, dva roky práci zedníka a hlavu plnou ideálů. Občas si vyhledal nějaké inzeráty a vydal se do Prahy. Zpočátku se vracel nadšený, že se jim líbí, a že se mu prý určitě ozvou. A neozvali. Až jednou to vyšlo. Nevrátil se sice příliš nadšený, už věděl, jak to chodívá, že takové „my se vám ozveme“, znamená, že vlastně neprošel. Nedělal si velké naděje. Druhý den se vrátil večer z práce a oči mu jen zářily. „Mami, oni zavolali, že mě berou,“ křičel již od dveří. Dnes si jen říkám, kdyby ten den nikdy nenastal, ale braňte dospělému synovi ve štěstí!
Dostal velkou šanci
Ve firmě mohl ukončit pracovní poměr dohodou ke konci měsíce a nic nebránilo tomu, aby od prvního června nastoupil na nové místo. Štěstí nebralo konce. Úplně náhodně se mu ozval kamarád, že opouští zařízený pokoj v bytě, kde jsou fajn spolubydlící. A cena, ta byla také skvělá. Rychle se zabydlel, v nové práci se mu líbilo, plat dostal slušný, co více si přát? Byla jsem šťastná, první víkend přijel naprosto nadšený. V neděli jsem mu navařila a napekla na celý týden. Za vše poděkoval a na tvář přidal pusu, ač to jindy nedělal. Ve dveřích ještě sdělil: „O víkendu zůstanu v Praze. Spolubydlící mi slíbil, že mě trochu protáhne Prahou. “Vzala jsem to na vědomí a naplánovala program pro zbytek rodiny. V pátek vpodvečer u našeho domu zvonila policie, trochu mě to překvapilo, ale nečekala jsem žádný vážnější problém. Všichni byli doma, Martin v Praze, vše se zdálo být v pořádku. Představili se a ptali se, zda jsem Martinova matka. Ta otázka mě zaskočila. „Váš syn nepřijede.“ To mě nepřekvapilo, přece říkal, že tento víkend nedorazí.
Zaplatil za pomoc
Oni byli překvapení, že už to vím, a mně začalo docházet, že zřejmě není něco v pořádku. To už přicházel k vrátkům i můj manžel. Bylo vidět, že čekají, až přijde až k nám. Oznámili nám, že Martina srazila tramvaj. Nedokázali jsme to vůbec pochopit. V pondělí jsme jeli do Prahy převzít jeho věci. Dozvěděli jsme se u toho, co se zhruba stalo. Starého pána přivřela tramvaj v zadních dveřích prvního vozu a on se ho snažil vyprostit. To se mu podařilo, ale sám spadl pod druhý vůz, který ho zachytil. Následkům zranění podlehl na místě. Martin se stal hrdinou všedního dne, který zaplatil za svoji duchapřítomnost daň nejvyšší. Nikdy nezaváhal pomáhat těm druhým, když bylo potřeba, on takové štěstí ale neměl.
Lenka (54), Břeclav
