Stalo se to před třiceti lety, když jsem jezdila jako praktikantka na dětské letní tábory. Na konci turnusu jsme pořádali táborák s divadelním představením. Na to, k čemu tam došlo, nikdy v životě nezapomenu.
Odmalička jsem ráda jezdila na různé čundry a letní tábory. Proto, když se mi naskytla příležitost dělat pak v osmnácti letech praktikantku na dětském letním táboře, okamžitě jsem po ní skočila. Vydrželo mi to skoro dvacet let.
Později se mnou jezdil i můj syn Honza, který zdědil lásku k přírodě a smysl pro dobrodružství po mně. Kromě toho ho také moc bavilo divadlo, historie a šerm. S kamarády chodil do jednoho kroužku, kde nacvičovali rekonstrukce dávných bitev.
Napadlo mě, že by jedno vystoupení mohli předvést i na letním táboře při závěrečném táboráku. Syn nadšeně souhlasil.
Zábavný večer
Z ohně šlehaly vysoké plameny a všichni účastníci tábora seděli na dekách a lavičkách kolem dokola. Se zatajeným dechem a pýchou jsem sledovala turnaj, v němž syn porážel jednoho protivníka za druhým.
Byl prostě skvělý. Všichni se skvěle bavili. Když představení skončilo, opékali jsme buřty, zpívali jsme staré táborové odrhovačky, povídali jsme si vtipy a taky jsme my dospělí trochu popíjeli pivo a sladkou medovinu.
Pak se Mirek – vedoucí tábora zvedl, aby pronesl řeč a předal ceny, které děti během tábora v různých soutěžích vyhrály. Když byly ceny rozdány, bouchl šampaňské, protože náš kolega, praktikant Adam, měl zrovna ten den narozeniny.
Slavilo se a zábava pokračovala. Některé děti, hlavně ty menší, odcházely postupně do chatek spát, ti starší s námi slavili až dlouho do noci.
Latinský přednes
Krátce před půlnocí se Adam zvedl a pozvedl skleničku. Byl dojatý a chtěl všem poděkovat. Jazyk mu už vázl a občas mu nebylo rozumět. Najednou však, jakoby jej ovládla jakási síla. Přistoupil k ohni, pozvedl ruce a začal zřetelně odříkávat jakási latinská slova.
Všichni jsme zmlkli a užasle na něj koukali. Adam jakoby byl v transu. Přidával na přednesu a hlasitosti svých slov. Když dokončil svou řeč, které nikdo nerozuměl, nastalo ticho.
Přízraky
V dálce se ozval kostelní zvon. Odbila půlnoc. Všichni jsme zůstali v podivném strnutí a čekali, co bude. Pak najednou jakoby se země pohnula. Zavlnila se. Kolem ohně se začaly objevovat jakési mlžné opary podobající se lidskému tělu.
Bylo jich stále více. Se zatajeným dechem jsme seděli, ani jsme nedutali a pozorovali je. Báli jsme se udělat jakýkoli i ten sebemenší pohyb. Zlověstné ticho přerušil až náhlý zuřivý štěkot psů z nedalekého stavení.
Co se stalo?
Přízraky se postupně jeden po druhém rozplynuly. Jako první z nás se vzpamatoval Mirek. „Viděli jste to taky?“ zeptal se nejistým hlasem. Všichni jsme přikývli. „Co to sakra bylo?“ pokračoval a podíval se na Adama, jakoby to byl snad on, kdo duchy přivolal.
Adam však ležel na zemi a ani se nepohnul. Nejspíše omdlel. Když zase nabyl vědomí, vůbec na nic si nepamatoval. Co se té noci stalo dodnes netušíme…
Lída O. (60), Přerov
