Noční děsy mě sem tam trápily od malička. Nikdy se však nestalo, že bych ze spaní křičela nebo byla náměsíčná. To přišlo, až když jsme se přestěhovali do starého domu.
Nikdy jsem nebyla ten typ dítěte, co večer zalehne a až do rána spí jako dudek. Často jsem mívala sny a leckdy i noční můry. Nikdy se mi ale nestávalo to, že bych se ze snů s křikem a hrůzou celá zpocená uprostřed noci budila.
Po našem přestěhování do starého domu s velkou zahradou mě však noční můry začaly doslova mučit. A nejen to! Začínala jsem mít pocit, že mě někdo ovládá!
Bloumala jsem po domě
Toho, že se mé chování mění, si časem všimli i rodiče. Téměř každou noc jsem měla noční děsy. V důsledku toho jsem byla nevyspalá, bez energie, snadno jsem se vylekala například toho, když bouchly dveře nebo spadl nějaký předmět na zem.
A jakoby to nestačilo, začala jsem asi měsíc po nastěhování bloudit ve spánku po domě. Maminka, která měla lehké spaní, se naštěstí vždy probudila, a odvedla mě zpátky do postele. Když mi to pak druhý den říkala, nic jsem si nepamatovala.
Vyděsila jsem bratra
Mé noční výlety získávaly na intenzitě. Občas jsem prý něco mumlala, jakoby cizí řečí, čemu matka vůbec nerozuměla. Nejhorší stavy jsem měla při úplňku. To jsem se prý i rozčilovala a snažila se s ostatními, když mě chtěli dovléct zpátky do pokoje, dokonce prát.
Poté, co jsem ve stavu náměsíčnosti téměř k smrti vyděsila bratra, co spal nade mnou na palandě, když jsem na něj svítila baterkou a upřeně na něj prázdným pohledem zírala, se zapřísahal, že už se mnou v pokoji nebude a začal spávat s rodiči v jejich ložnici.
Stále stejný sen
Nebyla to ale jen rodina, kterou má náměsíčnost trápila. I já sama jsem prožívala muka. Každou noc se mi zdál jeden a ten samý sen. Byla jsem v zahradě našeho domu, která byla plná barevných světel a bytostí.
Já jsem se mezi nimi procházela a pozorovala je, jak tančí a baví se. Cítila jsem se mezi nimi šťastná. Jako by mě s nimi svazovalo silné pouto. Pokaždé, když nadešel čas loučení, rvalo mi to srdce. Ráno jsem se probouzela s pocitem smutku a opuštěnosti a večer se nemohla dočkat, až budu zase spát.
Cítila jsem jejich přítomnost
Zvláštní také bylo, že v průběhu dne, když byli v domě lidi, se zdál být barák jako každý jiný. Po jakýchkoli nadpřirozených bytostech nikde ani známky. Jakmile jsem ale zůstala v domě sama, okamžitě jsem pocítila jejich přítomnost.
Maminka si nejprve myslela, že se jedná jen o nějaký přechodný stav, který časem zmizí. Když se to ale nelepšilo, řekla, že se musíme z domu odstěhovat. Kamkoliv, ale hlavně rychle.
Nalezla jsem klid
Asi měsíc nato jsme se nastěhovali do bytu v novém činžáku. Na první noc v tomto bytě nikdy nezapomenu. Spala jsem tvrdě, beze snů, asi dvanáct hodin v kuse. Vstávala jsem čilá, plná energie a chuti do života.
Bylo to, jako bych se probudila z nějakého zakletí. Náměsíčnost byla pryč a já spala jako nemluvně i v nocích, když byl úplněk a Měsíc mi svítil rovnou do postele.
Dáša O. (49), Jičín
