Moje chvilka pohody

Tajemný přízrak nám zachránil život

Byl to krásný velký dům a nestál ani moc peněz. Brzy po nastěhování jsme pochopili, proč byla cena tak nízká. Nebydleli jsme v něm totiž sami…

S Lubošem, mým manželem, jsme byli šťastní, když jsme v novinách objevili ten inzerát. Krásná, stará vilka na okraji města, ihned volná k nastěhování. Domluvili jsme si prohlídku a následně jsme si s dosavadními majiteli plácli. Ani ne měsíc nato jsme se už s manželem do nového domku stěhovali.

Neklidná noc

Po celodenním vybalování a uklízení věcí jsme s manželem padli úplně vyčerpaní do postele. Po pár minutách jsem usnula hlubokým spánkem. Ráno jsem se probudila odpočatá a pokračovali jsme s manželem tam, kde jsme předchozí večer přestali.

Ještě nás čekalo spoustu práce, a tak jsme večer opět celí znavení ulehli do peřin. Jenže druhá noc už tak poklidná nebyla. Manžel se neustále převaloval a tím mě probouzel. Ani já se necítila dobře. Měla jsem nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje.

Tvář v okně

Byla nejčernější noc, jakou jsem v životě zažila. Okno bylo otevřené dokořán a do ložnice proudil studený vánek. Otevřela jsem oči do černé tmy. Můj zrak pomalu rozpoznával obrysy nábytku. Podívala jsem se do okna a ztuhla hrůzou.

Stál tam muž. Z pohledu na něj mi po celém těle přeběhl mráz. Měl děsivý úsměv, a i když jeho pohled směřoval kamsi do stropu, cítila jsem, že upřeně zírá na mě. Polil mě studený pot, rozbušilo se mi srdce a začala jsem křičet hrůzou.

Tím jsem probudila manžela. Řekla jsem mu, co se stalo. Ale když jsme se podívali do okna, záhadný muž už tam nebyl.

Vždy rychle zmizel

Druhý den jsme přestěhovali ložnici do jiného pokoje. K mému neštěstí jsem však tu šílenou postavu vídala i nadcházející noci. Každý večer jsem usínala v hrůze a strachu. Oči toho muže budily takovou hrůzu, až na mě šly mdloby.

Manžel mi však historku o záhadném muži nevěřil. Pokaždé, když jsem ho vzbudila, postava zmizela. Jako by byla z temného, démonického světa. Nakonec jsem alespoň Luboše přemluvila, abychom se přesunuli z ložnice do obýváku a spali tam. V obývacím pokoji se totiž hlava šílence neobjevovala.

Vzbudil nás křik

Klid však netrval dlouho. Jednoho večera mě neprobudil zběsilý pohled muže, ale výkřik a rána z naší ložnice. Vyskočili jsme s manželem z postele a rozběhli se na místo křiku. Na zemi tam ležel neznámý muž v mdlobách.

V ruce držel nůž a na hlavě měl masku. Neváhali jsme a okamžitě zavolali policii, která rychle přijela. Maskovaného muže vzkřísila a zatkla.

Vyděsil zloděje

Ukázalo se, že policisté toho zloděje dobře znají. Byl to muž, který vykrádal rodinné domky a majitele neváhal zbít nebo i hůř. Když ho muži zákona odváděli z domu, tak opakovaně a zmateně vyprávěl historku o muži se šíleným úsměvem a děsivých očích.

Mysleli si, že blázní. Já jsem však věděla, o kom mluví. Od té noci jsem však v našem domě toho neznámého muže s hrůzostrašným pohledem už nikdy neviděla. Nevím, odkud přišel a co byl zač, ale zachránil nám majetek a možná i život…

Žaneta L. (57), Brněnsko

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden