Tajný přítel je nakonec příbuzný

Dlouho nám Marcela tajila, s kým žije. Je jí už třicet a rádi bychom se dočkali vnoučat, ale prý je na děti ještě mladá a navíc si musí najít vhodného partnera, s kterým by chtěla založit rodinu.

Když se naposledy rozešla s Fandou, kterého jsme znali, spadl nám kámen ze srdce. Byl to podivný floutek, kterému jsme nevěřili nos mezi očima. Od té doby uplynuly skoro čtyři roky a nikoho nám zatím nepředstavila.

Přitom vím, že s ní někdo v pronajatém bytě bydlí. Ani se tím moc netají, ale od začátku, kdy si ho přivedla, tvrdí, že je to jen kamarád, který jí vypomáhá s placením nájmu.

Tušila jsem víc

Také vás může zajímat ...

Když spolu začali jezdit na víkendy a chodit na večeře, bylo mi jasné, že jenom kamarád to nebude. Vyptávala jsem se na jméno, věk, povolání, vizáž, ale Marcela vždy vyhýbavě odpověděla, že sice s ním opravdu tráví víc času než s kamarádem, ale nepřikládá jejich vztahu žádný větší význam, dlouho s ním nebude, tudíž nemá ani cenu ho představovat.

„Není to muž, s kterým bych toužila mít dítě. Na to si najdu někoho lepšího. A než ho najdu, budu zatím „kamarádit“ s Honzou,“ sdělila mi jeho jméno, abychom se o něm mohly bavit jinak než jako o panu záhadném.

Kolikrát jsem je oba pozvala na návštěvu, oběd, do restaurace – nikdy ho Marcela nevzala s sebou.

Poseděly jsme spolu

Jenže roky běžely a Marcela „chodila“ stále s Honzou. Nenechala si vysvětlit, že když s ním bude bydlet a trávit většinu svého volného času, těžko najde někoho jiného, vhodného pro život.

Zajímalo mě, proč tedy není Honza vhodný jako budoucí otec jejích dětí. Jednou jsme si s Marcelou sedly u vína a probíraly všechno možné. Dříve jsme si takové dýchánky dělaly častěji, ale od té doby co bydlí v nájmu, nebyl čas.

Náhodou se to sešlo tak, že Marcela přespala u nás a táta nebyl doma. Vzpomínaly jsme, jak jsme si na balkoně zapálily svíčku, otevřely lahev červeného a debatovaly. „Konečně to zase vyšlo,“ libovala jsem si.

To bylo překvapení

„Mami, všechno hraje proti. Je mi s ním dobře bez další společnosti, když jsme sami. Je to docela fešák, ale to je všechno z jeho kladů. Je to vesničan, který nezná nic jiného než svou ves a vedlejší město.

Nikdy nikde nebyl, nedostudoval střední školu, píše hrubky. Taky je o čtyři roky mladší. Pochybuji, že by výdělkem ve své práci zaopatřil rodinu. Vlastně nevím, co mě k němu táhne. Jsem s ním, abych nebyla sama,“ vypadlo z ní po několika sklenkách.

Že mě to nenapadlo dřív. Ve víně je pravda. Škoda, že skoro čtyři roky jsem žila v nevědomosti a ve strachu, s kým moje dcera vlastně žije.

Byl mi povědomý

Byla jsem trochu uklidněná, když jsem se o Marcele alespoň něco dozvěděla. A nechala jsem už těch otázek a dala jí chvíli pokoj. Je dospělá, ať si dělá, co chce. Jenže to bych se za pár měsíců nesměla dozvědět, že celý příběh o Honzovi byl zastírací manévr.

Jednou jsem šla okolo Marcelina domu a viděla ji z dálky, jak jde do vchodu s nějakým mladým mužem. Byla jsem přesvědčená, že to byl ten její Honza, ale připadal mi povědomý. Jenže viděla jsem ho spíš zezadu.

Nepřikládala jsem tomu velkou pozornost a chtěla dostát svého rozhodnutí, že ji nechám na pokoji. Volala mi moje sestřenice Helena, kterou jsem několik let neviděla.

Začalo mi to docházet

„Ahoj Evi, to je doba, co jsme se neviděly a neslyšely, viď? Když náš Honza bydlí už tak dlouho u Marcelky, mohly bychom se potkat,“ navrhla mi. Divila jsem se, ale postupně mi začala docházet děsná věc.

Helena věděla jen to, že její syn Honza odjel za prací do Ostravy, potkal tam vzdálenou sestřenici a ta mu nabídla sdílet s ním podnájem. Já jsem zase věděla, že Marcelka tak nějak chodí (minimálně spí) s nějakým Honzou, který s ní bydlí v podnájmu.

Když jsme si s Helenou daly pět a pět dohromady, zjistili jsme, že naše děti spolu chodí. Vždyť jsou proboha příbuzní!

Prý to skončí

Pozvala jsem Helenu k nám na návštěvu, abychom si děti pozvaly na kobereček. A raději jsme se sešli ve vinárně. Já jsem tam pozvala Marcelu na víno a Helena volala Honzovi, že je na otočku v Ostravě.

Přišli spolu. Došlo jim, že po čtyřech letech jsme přišly na pravdu. Slíbili nám, že toho nechají a děti spolu mít nebudou. Marcela má teď od toho průšvihu zálusk na kolegu v práci. Ale jsem zklamaná, že mi o Honzovi lhala, tak nevím, jestli jí teď věřit.

Eva Š. (56), Ostrava

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...