Tak dlouho Jiří Hrzán riskoval se životem, až se mu to krutě nevyplatilo!

Sám o sobě několikrát prohlásil, že se vysokého věku nedožije. Měl pravdu.

Ačkoliv Jiří Hrzán (+41) nepatřil k mužům velkým vzrůstem, byl rozhodně velkým hercem a komikem. Rovněž byl ovšem milovníkem výšek a žen. Právě tahle kombinace se mu nakonec stala osudnou.

Některé věštby by se měly brát vážně. Třeba ta, kterou vyslovil před babičkou Jiřího Hrzána (+41) jeden její známý, který se zabýval esoterikou.

Také vás může zajímat ...

Prohlásil totiž přímo před Jiřím, že mu kolem čtyřicátého roku života hrozí velmi vážné nebezpečí a možná i smrt. Oblíbený herec ale nevzal toto varování na vědomí.

Určitě na ně nemyslel ve chvíli, kdy pod vlivem alkoholu jedné záříjové noci šplhal vzhůru po stěně pražského domu vstříc tragickému osudu.

Tři dny na útěku

Asi nepřekvapí, o jakém povolání snil Jiří Hrzán jako malý kluk. Chtěl být kominíkem, hlavně proto, že se jednalo o práci, při které se člověk pohyboval ve výškách. Na svět přišel jako poslední ze čtyř dětí v rodině zahradníka v husitském městě Táboře. Mohl se stát i dobrým sportovcem, fotbal i hokej mu prý v dětství šly hodně dobře.

Už tehdy se ale projevovala jeho „komediantská“ povaha. Byl hlavním třídním bavičem a dokázal skvěle imitovat celý učitelský sbor. Studoval na gymnáziu a počítal s tím, že bude pokračovat na pražské DAMU. Ke svému překvapení se tam na první pokus nedostal.

Nejspíš z trucu se pak hlásil na námořní školu v Polsku. Kdyby to býval na DAMU nezkusil podruhé, asi by se dožil vysokého věku jako námořník ve výslužbě. Jenže on to zkusil, tentokrát ho vzali a kariéra talentovaného herce se tím mohla rozjet. Nastoupil na vojnu, kterou si odsloužil v Armádním uměleckém souboru.

V uniformě se dočkal jak velkého průšvihu, tak svatby. Průšvih spočíval v dezerci. Jiří utekl z kasáren kvůli tomu, že se jeho milovaná dívka zamilovala do jiného muže. Tři dny byl nezvěstný. Naštěstí ho nečekal vojenský prokurátor, ale brzy poté svatba. Jiřímu ale v životě nikdy jedna žena nestačila.

Za Miluškou se nedostal!

Hercovy zálety byly důvodem, proč ztroskotalo nejen jeho první manželství, ale i to druhé. Jiří si potrpěl na krásné herečky, zpěvačky a manekýnky. Mezi jeho partnerky patřila rok i Martha Eleftariadu (74). „Jirka byl zlatíčko. Fyzicky sice drobek, ale jinak nesmírně charismatický člověk,“ vzpomínala v jednom rozhovoru.

Seznámili se spolu v Brně, kde zpěvačka točila své první album řeckých písniček. „Najednou někdo na ulici za mnou píská motiv jedné z nich a přitom deska ještě nebyla na trhu,“ líčila, jak k tomu došlo. „Překvapeně jsem se otáčela dokola, ale nikde nikdo. Najednou na mě vybafl Jirka.“

Objektem Jiřího touhy se stala i další zpěvačka, Miluše Voborníková (70). Došlo přitom k nehodě, kterou měl brát jako varování. Stalo se to na zájezdu v Ostravě. Jiří se chtěl dostat k Milušce do pokoje, ale spadl z hotelové římsy, z výšky třiadvaceti metrů!

Všichni si mysleli, že nemohl takový pád přežít a na místo prý už dokonce mířila pohřební služba. Jiří měl ale pouze slabý otřes mozku, takže černý vůz jel zpátky prázdný. Později kamarádovi svůj pád líčil: „Myslel jsem na to, že musím nějak padnout do kotoulu, že to odroluju, a takhle jsem to přežil.“

Čtyři milenky najednou!

Průšvih v Ostravě tehdy posloužil k tomu, aby Jiří musel skončit v Činoherním klubu. Přišel rovněž o filmovou roli – v komedii Parta hic ho nahradil Ivan Vyskočil (74). Osud ale pokoušel pravidelně. Na zájezdu v Moskvě se prý s kolegou Jiřím Zahajským (+68) vyhecovali k tomu, že obešli hotel po římse ve třiadvacátém patře.

Když se k takovýmto výstřelkům přidal alkohol, nebezpečí se stupňovalo. V podnapilém stavu se jednou Jiří popral s příslušníky Veřejné bezpečnosti a skončil ve vazbě. Z průšvihu mu podle jeho kamaráda, skladatele Zdeňka Bartáka mladšího (66) pomohl až Karel Gott (+80).

Zdeněk o populárním herci věděl všechno, včetně toho, že měl prý až čtyři milenky najednou. „Vždycky u jedné z nich přebýval. Když jsme jeli z představení, pokaždé jsem se ho ptal, kde ho dneska vysadím, jestli v Dejvicích nebo v Braníku. A on to řešil podle situace,“ vyprávěl skladatel.

V opilosti neměl ve výšce šanci!

Nejspíš právě proto, že měl drobnou postavu, toužil Jiří po vysokých ženách. Dařilo se mu je získávat, současně na ně ale silně žárlil. Přestože sám věrný nebyl, přál si, aby nepatřily už nikomu dalšímu. Žárlivost v kombinaci s alkoholem a hazardérstvím stály pak i za jeho předčasným koncem.

Onoho večera trávil Jiří čas v divadelním klubu v ulici Ve Smečkách. Pozoroval přitom garderobiérku, která patřila do jeho „harému“. Rozhodilo ho, že odešla s jiným mužem. Nejprve chtěl toto rozčarování jen spláchnout dalším alkoholem, ale pak se rozhodl, že svoji „nevěrnou“ milenku půjde navštívit.

Bydlela v Ladově ulici nedaleko nábřeží Vltavy. Jiří tam přijel taxíkem a zkusil se nejprve do domu dostat běžnou cestou, tedy vchodovými dveřmi. Nedostal se dovnitř, takže se rozhodl pro metodu, kterou už vyzkoušel víckrát předtím, i když v Ostravě se mu nevyplatila.

Začal šplhat po stěně domu, aby se k milence, která bydlela v jednom z vyšších pater, dostal. Zhruba do osmnácti metrů nad zemí mu to šlo. Potom ale, pochopitelně i kvůli opilosti, ztratil rovnováhu. Následoval smrtelný pád, který byl tak tvrdý, že herci dokonce praskl i opasek u kalhot.

Jiří nezemřel, ale ležel zraněný na dlažbě hodně dlouho – jeho milenka ho našla až ve tři hodiny ráno. K vědomí už se neprobral, přestože se v nemocnici během dalších dvou dnů snažili bojovat o jeho život. V době jeho smrti byla u Jiřího lůžka přítomna jeho první žena.

Svět filmu, divadla a televizní zábavy tak přišel o skvělého a originálního herce. Strážní andělé, na které se spoléhal, měli v osudnou noc asi dovolenou.

Pro Báru byl její otec spíš kamarádem a kumpánem

Talent po Jiřím Hrzánovi zdědila jeho dcera z prvního manželství Bára (56). Ačkoliv po rozvodu rodičů prožívala dětství u dědečka a babičky v Českých Budějovicích, k otci měla hezký vztah. Moc často ho ale nevídala. Když zemřel, bylo Báře šestnáct let. Brala ho tehdy hlavně jako kamaráda.

„Byli jsme s tátou spíš kumpáni, protože na mojí výchově se nijak moc nepodílel,“ vzpomínala. Jeho tragickou smrt brala i jako zradu. „Byla už jsem v Praze, mohli jsme debatovat o knížkách, o muzice. Ve vteřině to bylo pryč.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...