Třídní frajírek a ustrašená myška

Říká se, že protiklady se přitahují. Hynka znám od základní školy, byl úplně jiný než já. Myslela jsem, že my dva spolu nikdy nebudeme…

Hned, jak jsem ho uviděla, líbil se mi. Vlastně jsem do něj byla tajně zamilovaná už asi v šesté třídě základní školy. Bylo to nesnesitelné, protože jsem věděla, že mu to nesmím říct. Byla jsem vychovaná v tom, že dívka musí mlčet a čekat, až o ni projeví zájem nějaký mladík.

Také vás může zajímat ...

Byl všemi oblíbený

Dát sama najevo city, to byla v té době utopie. A i kdyby nebyla, stejně bych o své lásce nemluvila. Jen by mu vzrostlo sebevědomí. Byl to třídní frajer, nejhezčí kluk ze třídy. Dobře věděl, že ho holky obdivují.

Věčně ho sledovaly nadšené oči spolužaček. Byl to extrovert, neustále se předváděl, koupal se v přízni dívek. Zatímco já jsem od přírody tichá, nevýrazná, trochu ustrašená.

Tajně jsem o něm snila

Jak šly roky, bylo mi jasné, že Hynek zůstane jen mým snem, nesmělou představou o lásce, která se nikdy neuskuteční. V poslední třídě základní školy jsme se rozhodovali, čím chceme být a na jakou střední školu půjdeme.

Oddechla jsem si, když se ukázalo, že Hynek se chystá na gymnázium, stejně jako já. Vypadal čím dál líp, vysoký, světlovlasý, štíhlý. Holky z něj byly úplně vedle. Řekla jsem si, že se sice budeme dál vídat ve škole, ale přece jenom nadešel čas rozloučit se se všemi iluzemi.

Navíc se i zdálo, že se z Hynka stává větší a větší frajírek, okouzlený sám sebou až běda.

Výklad karet

V prvním ročníku gymnázia se na něho přilepila jedna blonďatá spolužačka a začali spolu chodit. Trpěla jsem tak, že to neumím slovy popsat. Starší sestra mi řekla, ať nad tím vším zlomím hůl a na toho frajírka zapomenu.

Jenže to se snadno řekne… Ani nevím proč, ale když se konala u nás na vesnici pouť, kde měla svůj koutek i jedna kartářka, rozhodla jsem se, že ji navštívím a nechám si vyložit karty. Pověděla mi, že v životě na mě čeká jenom jedna láska, zato taková, že by mi ji každý mohl závidět.

Pomohl mi při testu

O pár měsíců později jsme psali obávanou čtvrtletku z matematiky. Topila jsem se jako beruška, když spadne do louže. Byla jsem v koncích. Neměla jsem ponětí, jak ty úlohy vyřešit. Vše nasvědčovalo tomu, že dostanu nedostatečnou a budu zralá na propadnutí.

A pak se stal „zázrak“ – kdosi mi podal papírek s odpověďmi. Okamžitě jsem poznala Hynkovo písmo. Nemohla jsem tomu uvěřit, že zrovna on – třídní frajírek pomohl spolužačce v nesnázích.

Pozvání na rande

O přestávce jsem šla Hynkovi poděkovat. Šibalsky na mě mrkl a odpověděl: „To byla jen taková maličkost. Ale mohla bys se mnou jít na zmrzlinu, co říkáš?“ Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě zve na rande! Ani neumím vypovědět, jak jsem byla šťastná.

No, a to byl začátek mé celoživotní lásky, kterou mi předpověděla kartářka…

Květa K. (67), Plzeň

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...