Tvrdila, že u ní Karel nebydlí, jen venčí psa

Proslula smyslem pro humor, ale když se spisovatelky a scenáristky Haliny Pawlowské zeptáte, po kom jej zdědila, odpoví, že vlastně neví. Jediná dcera ukrajinského emigranta a středoškolské učitelky tvrdí, že smích je zřejmě východiskem ze zoufalství. Kdyby se člověk zamyslel nad smyslem života jako takovým, možná by totiž podle ní mohl propadnout zoufalství.

Její tatínek nebyl humorista, ale fascinující a dramatická osobnost – básník.

Také vás může zajímat ...

Byl mužem velkých gest,“ vzpomíná Halina. „Miloval Chaplina a Laurela a Hardyho a Oldřicha Nového, ale nikdy se nedokázal smát sám sobě. Moje maminka rozhodně taky ne. Ale ta, a to jsem po ní asi zdědila, byla tak kritická, až se tomu sama smála.“ A právě kvůli tomu všemu se narodil Halinin humor.

Byla coby jedináček tak obklopena onou dospělou vážností, že jí nezbylo než si z toho dělat legraci. Což mimo jiné komplikovaly také její úzkosti. „Nikdy jsem se nevzpamatovala ze svého dětství. Celé dětství jsem se bála, že mně umřou rodiče,“ podotýká.

Ale po kom zdědila literární talent, to ví úplně přesně. „Můj táta byl básník,“ říká hrdě. „Psal básně. Vyšly mu v Kanadě, ve Francii a v Austrálii.“ A aby toho nebylo málo, strýc byl význačný novinář a napsal několik historických knih. Teta psala něžnou poezii, maminka měla nejlepší slohy a vyučovala literaturu.

„U nás v rodině psali všichni,“ ujišťuje Pawlowská. „Ostatně tradice pokračuje. Má dcera napsala několik povídek a mně osobně přišly úplně báječné a mému zeti Tomáši Břínkovi vyšla druhá kniha v pořadí,“ pochlubila se. Její nejoblíbenější dětská hra byla dosti pochmurná.

Seděla pasivně v křesle zahalená do hadrů a šátků, v ruce měla panenku, také zahalenou, a hrála si mlčky na to, že jsou na voru a plují ze sibiřského gulagu, odkud prchly. Pocit zoufalství a beznaděje si pamatuje i z období, kdy radost z čerstvě nabyté dospělosti pokazil dopis z FAMU.

Psali, že přijetí na scenáristiku byl omyl, protože její strýček byl takzvaný buržoazní nacionalista. S pomocí rozčileného tatínka se celá záležitost urovnala a Halině bylo umožněno vystudovat na FAMU scenáristiku a dramaturgii.

Do všeobecného povědomí vešla hned v devadesátých letech, kdy moderovala televizní pořady Zanzibar a V žitě – týdeník složený ze společenských reportáží. Právě díky této zkušenosti byla zahraničním investorem vybrána za šéfredaktorku tehdy nově vzniklého společenského týdeníku Story, který vedla sedm let, poté jej opustila a založila vlastní časopis Šťastný Jim, jemuž šéfovala do roku 2005.

Za scénář k filmu Díky za každé nové ráno obdržela ocenění Český lev, známé jsou i další filmy, k nimž napsala scénář, například Vrať se do hrobu, O život či Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Je autorkou více než třiceti knih, v nichž se zabývá většinou svým dětstvím či dospíváním, svými blízkými a v neposlední řadě milostnými katastrofami.

Psát začala ve dvanácti letech v literárním kroužku, kam chodila každý čtvrtek. „Nechodila jsem do školy moc ráda,“ vzpomíná na školní léta. „A nejradši jsem měla přestávky, když jsem běhala s kamarádkami do horního patra a vyhlížela kluky z devítky, abych zjistila, jestli na mě koukaj… A když koukali, byla jsem šťastná.“

Se zesnulým manželem Zdeňkem (†60), televizním technikem, se seznámili na FAMU. Žili spolu pětatřicet let. Ačkoli o něm Halina často mluvila, vystupoval v jejích vtipných historkách, do společnosti ho kupodivu nevodila. Na večírky a různé akce ji doprovázeli kamarádky nebo spolupracovníci.

I proto se Zdeňkovi přezdívalo pan Columbo – podle manželky slavného seriálového detektiva, paní Columbové, o níž se v seriálu stále mluví, ale nikdy se neobjeví.

Manželům se narodili Natálie (38) a Petr (34).

Zdeněk zemřel v létě roku 2013 na rakovinu. „Po jeho smrti se změnilo všechno,“ konstatuje scenáristka. „Můj muž byl velitelem domácnosti. To on hlídal praktické věci, dohlížel, abych zbytečně neutrácela, morousovsky vyžadoval svůj klid. Když mi spadl na zem rohlík, běsnil, že dělám rámus. Můj muž byl mnohem choleričtější než já.

Nervóza, jak říkala má matka. A teď mi ty jeho rozčilené reakce strašně chybí,“ stěžuje si. Manželé přestáli i několik krizí, podle Pawlowské na sebe žárlili. Zlí jazykové šeptali, že možná oprávněně, neboť po boku moderátorky se ve společnosti občas jeden muž objevil. Nebyl to ovšem manžel – jak někteří novináři mylně informovali – ale producent Karel Czaban.

Samozřejmě se vyrojily spekulace, proč ji doprovází namísto Zdeňka právě on.

Zanedlouho po manželově smrti, konkrétně již tři měsíce po jeho skonu, se tajemný Karel Czaban k Halině Pawlowské přistěhoval, a to do její obrovské přepychové vily v pražském Podolí o pěti bytech, kde je i výtah, kterým jezdí spisovatelka do pracovny. Jak to přesně je a hlavně bylo s jejich vztahem, to se veřejnost zřejmě nikdy nedozví.

Na tyto a podobné otázky odpovídá spisovatelka se svým typickým humorem, jemuž se sice zasmějete, ale co je pravda, a co není, se pochopitelně nedozvíte. S tvůrcem pořadu Banánové rybičky, který moderovala, se zná desítky let. Přátelé byli odjakživa, nakolik si byli blízcí, vědí jen oni dva. Když s Halinou začal Karel v roce 2013 bydlet, hned si údajně počínal jako pravý pán domu.

Organizoval řemeslnické práce, nakupoval, pomáhal s chodem domácnosti.

Na otázky novinářů korpulentní moderátorka v té době reagovala takto: „Ne, pan Czaban u nás nebydlí. On u nás venčí našeho labradora.“ Jinou odpověď bychom od ní ani nečekali. Za zesnulého manžela bývalo zvykem držet smutek rok. Ale doba i vdovy jsou dnes už moderní.

Později Halina společné bydlení přece jen připustila, a to slovy: Má dcera s vnukem a manželem a s tchyní a s mým kamarádem bydlíme v jednom domě. No, máme to docela harmonické.

Dcera se stará o zahradu a vyzná se perfektně ve všech mých věcech, když něco hledám, a já nakupuju, vymýšlím jídelníček, vaří buď tchyně, nebo já, a všichni dohromady si děláme společnost.“ O tom, že je vztah spisovatelky a tvůrce Banánových rybiček v současné době opravdu vážný, není pochyb.

Dokonce se mluví o svatbě. „Vím jistě, že bych se tentokrát nevdávala v maminčiných šatech. Na své první svatbě jsem měla černé, ve kterých máma promovala, když se stala doktorkou práv. Plánuju své vlastní šaty, ale to je asi vše, co k tomu řeknu,“ prozradila usměvavá brunetka. Hovoří-li o tom, jak bude vypadat svatební róba, je pravděpodobné, že se už něco chystá.

V jejím případě by bylo asi rozumné uvažovat o tajné veselce. Natolik veřejně známá osoba, jakou je Halina, by jinak asi měla na radnici víc zvědavců, než by jí bylo milé.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...