U mikrofonu byl Petr Novák velkým romantikem, v soukromí ho víc než láska zajímal alkohol!

Toužil být hercem, stal se místo toho kultovním zpěvákem. Po slávě přišel postupný pád.

Jeho půl století staré písničky jsou působivé dodnes. To nejlepší, co Petr Novák (+51) vytvořil, vzniklo na začátku jeho kariéry. Pak už žil hlavně z dřívější slávy – a sám sebe ničil!

K hudbě nasměroval Petra Nováka (+51) jeho dědeček. Ten byl pravidelným posluchačem pověstného rádia Luxembourg. Petr prožíval vrchol svého dospívání v době, kdy svět ovládli The Beatles, což ho samozřejmě velmi silně ovlivnilo. S kapelou, kterou založil s kluky z činžáku na Vinohradech, kde bydlel, hrál nejprve právě písničky od The Beatles.

Také vás může zajímat ...

Bylo to ale jen na kratičké období v roce 1965 – od března do konce léta, kdy dva z kluků museli nastoupit na vojnu.

Písnička ze sklepa ovládla hitparádu!

S režimem měl Petr problémy už od mládí – rodina doplatila na rok 1948 a z toho se odvíjely jeho postoje. Vyloučili ho dokonce před maturitou z gymnázia – maturitu si pak už nikdy nedodělal. Vyrůstal jen s maminkou, rodiče se rozvedli, když byl ještě malý, takže otce vlastně vůbec neznal.

Ještě než došlo k onomu rozpadu kapely kvůli vojně, nahrál Petr s kamarády pár písniček ve sklepě za pomoci technika z rozhlasu. Ten je pak odnesl Jiřímu Černému, který v rádiu uváděl velmi oblíbenou hitparádu s názvem Houpačka. Zaujaly ho písničky Já budu chodit po špičkách a Povídej. A přišel šok.

Ačkoliv první z jmenovaných písní v té době samozřejmě ani nevyšla na deskách, opanovala čelo hitparády a zůstala vítězem celý rok a půl! Možná by to bylo i delší dobu, v rozhlase pak raději změnili pravidla hitparády, aby měly šanci i jiné songy.

Tenhle úspěch přitom ale nebyl doprovázen tím, čím obvykle: v té době Petr nepořádal žádné koncerty a kamarádi, kteří s ním písničky ve sklepě nahráli, už byli v uniformě.

Potíže kvůli minutě ticha

V době, kdy kluci z bývalé kapely sloužili v armádě, pokusil se Petr o splnění svého největšího snu: studovat herectví. Na vytouženou DAMU se ale nedostal a proto se vrátil zpátky ke zpívání. Jeho největší sláva přišla koncem 60. let, současně s ní ale v roce 1969 nastaly i problémy.

Po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy vyhlásil na soutěží Bratislavská lyra u mikrofonu minutu ticha za upáleného Jana Palacha (+20). Zpívat mu pak sice oficiálně nikdo nezakázal, ale na různé akce a vystoupení se ho pak každý bál pozvat, aby neměl potíže. Petrova kapela, která se dala znovu dohromady, měla existenční problémy. Bez koncertů se nebylo možné uživit.

Zpěvák upadal do depresí a tohle smutné období vyvrcholilo v roce 1974 tragickou autonehodou. Manažer, který byl za volantem, přišel při havárii o nohu, Petrovi hrozila amputace také! Naštěstí se vše vyřešilo pomocí šroubů.

Při jeho životním stylu bylo ovšem jasné, že takovýto zásah do organismu bude stát zpěváka další úbytek sil.

Dva knedlíky a čtrnáct piv

Petr byl totiž opravdový rocker, jak má být: cigarety a alkohol se staly jeho denním chlebem. Nijak to nevyvažoval jídlem, takže jeho menu bylo následující: snídaně – pivo, oběd – další pivo, večeře – pro změnu víno. A mezitím samozřejmě spousta nikotinu. Kamarádi z hudební branže na Petrovy problémy se stravováním vzpomínali takto. „Jeho jediné jídlo byl biftek, houska a hořčice.

Ale těžce snědl jenom sousto a jídlo odložil. Neměl chuť, ani hlad,“ prozradil Karel Kahovec (71). A Jan Antonín Pacák (+65) uvedl: „V hospodě si dal ke guláši dva knedlíčky a na talíři pak s nimi bojoval dvě a půl hodiny, a mezitím vypil čtrnáct piv! Říkal, že má malý žaludek.“ Fyzicky na tom byl Petr čím dál hůř, kvůli nedostatku jídla mu chyběla svalovina.

Lékaři to pravidelně řešili umělou výživou, ale to bylo vždy jen chvilkové řešení. Když ho jednou kolega po úspěšném koncertu z radosti objal a nadzvedl, Petr vykřikl bolestí. Tím, jak byl křehký, došlo k tomu, že ho tohle obejmutí stálo tři zlomená žebra!

Ačkoliv byl populární zpěvák dost vysoký – měřil 190 centimetrů – v době před svojí předčasnou smrtí vážil už jen 60 kilogramů.

Nebezpečný v lednici, ne v ložnici

U mikrofonu byl Petr velkým romantikem, v soukromí to ale s láskou, ženami a sexem tak žhavé nebylo. Patřil spíše ke stydlivějším typům a dával přednost jiným životním rozkoším než těm milostným. Zatímco jiní rockeři po koncertech většinou trávili noci na hotelu s náhodnými fanynkami, u Petra vše končilo podpisem na fotku.

Takzvané „muzikantské Lidušky“ prostě nesbíral, i když by si to býval jako idol dívek a žen mohl dovolit. Karel Kahovec o svém kamarádovi řekl: „Nám třeba vyrazil dech tím, když jednou prohlásil, že přes rok a půl neměl sex. Přitom byl ženatý! Tomu jsme nerozuměli.“ Říkalo se o něm, že je nebezpečnější v lednici než v ložnici – ale jen v té části, kam se dávají lahve.

Tou hlavní ženou pro něho dlouho byla maminka, která se o něho starala. Velkou lásku si prožil s jednou manekýnkou a rozchod ho bolel. Osudovou ženou se pak pro Petra stala herečka Eva Jakoubková (+53). S ní nejprve vstoupila romantika z písniček i do osobního života – Evu jako svoji největší lásku představil veřejně na jednom svém koncertu.

Svatba na Staroměstské radnici vytvořila působivý dojem, že oba našli vzájemně obohacující vztah.

Bohužel se tak nestalo.

Žili spolu i po rozvodu

Eva nebyla typem ženy, který by dokázal změnit Petrův zajetý životní styl. Naopak se k němu s chutí připojila. Do alkoholického pekla tak sestupovali bok po boku. Naštěstí neměli děti – nedokázali by se o ně postarat. Po třech letech následoval sice rozvod, ale stejně dál žili spolu. Většinu času trávili v baru U radnice.

Petrův zdravotní stav se stále zhoršoval a na posledních koncertech už to bylo opravdu silně znát. Nebýt povzbuzujících injekcí, nezvládl by je. Smrt sečetla legendárnímu zpěvákovi jeho životní styl v roce 1997. Léta těžce zkoušený organismus už nevydržel tu zátěž. Neumíral bolestivě, odešel ve spánku.

Eva Petra následovala za osm let, stejně zničená a vnitřně osamělá jako byl před smrtí on!

Před dívkami měl mindrák ze své nemoci!

V mládí Petrovi říkali kamarádi Putna, on ale tu přezdívku vůbec neměl rád. Vznikla tak, že vždy před odjezdem na vystoupení musel nanosit mamince do bytu ze sklepa uhlí v putně. Celý život pak měl trápení s nepříjemnou nemocí – s lupénkou. Ta byla nejspíš i jedním z důvodů, proč nebalil fanynky tak jako jiní muzikanti.

Podle jeho kolegů z kapely měl ze svého onemocnění komplex, bál se, že tím dívky odradí a proto se raději stahoval do ústraní.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...