Loňská pohodová dovolená se během okamžiku změnila v děsivý zážitek, když jsme při jednom výletě slyšeli nevysvětlitelný a srdceryvný pláč…
S přítelem Martinem jsme se loňský rok, začátkem léta, rozhodli, že si uděláme dovolenou k našim východním sousedům na Slovensko. Měli jsme tři psy – čtyřletého teriéra Tobyho, tříletého bígla Snoopyho a pětiletého pudla Kirka.
Všichni byli velice aktivní, takže unavit je bylo občas dosti obtížné.
Dovolená v horách
Chtěli jsme s Martinem na dovolenou, kam bychom mohli vzít i naše psy a nakonec jsme se dohodli na týdenním pobytu ve Vysokých Tatrách. Já i Martin jsme byli poměrně ve slušné kondici, oba jsme sportovali, byli jsme zvyklí vyrážet třeba i na dvacetikilometrové treky právě s našimi psy.
Chvíli jsme uvažovali i o tom, že bychom jeli všichni společně k moři do Chorvatska, ale nakonec jsme se shodli, že bude lepší, především pro naše psí kluky, dovolená v horách. Pronajali jsme si malou chatku nedaleko města Liptovský Mikuláš a začátkem června jsme vyrazili.
Letní idylka
Všechno probíhalo skvěle. Počasí nám přálo – bylo krásně, sluníčko svítilo, teplota kolem pětadvaceti stupňů. Příroda nádherná a míst, která stála za prozkoumání, nespočet. Víc už jsme si snad ani přát nemohli.
Každý den jsme podnikali nějaký, alespoň patnáctikilometrový výlet. Možná si řeknete, že to není nic moc, ale věřte mi, že v náročném hornatém terénu, je to něco jiného. Tam toho někdy máte „plné kecky“ i po deseti kilometrech, když se šplháte do kopců, brodíte se přes potok a podobně.
Výlet údolím
Měli jsme za sebou čtyři skvělé dny plné chůze nádhernou krajinou a krásných zážitků, když se přihodilo něco, po čem mi běhá mráz po zádech ještě dnes, kdykoli si na to vzpomenu. S Martinem a našimi psy jsme se vydali na výlet jedním údolím podél potoka.
Po asi osmi kilometrech jsme došli k místu, kde kdysi stával mlýn a nedaleko se nacházel malý vodopád.
Ledový závan
Byla to překrásná scenérie. S Martinem jsme obdivovali nádherný vodopád s průzračnou vodou a fotili si ho, když mě najednou ovanul nepříjemně studený vzduch. Bylo to zvláštní, protože bylo teplo a vítr nefoukal.
Rychle to ale pominulo, tak jsem si myslela, že se mi jen něco zdálo. O chvilku později to ale přišlo zase. Bylo to tak silné, že jsem až zalapala po dechu. To nejhorší však teprve mělo přijít…
Bolestný příběh
Zrovna jsem na Martina chtěla zavolat, že už bychom se měli vydat zpátky, když ticho prořízl hlasitý srdceryvný nářek. Leknutím jsem nadskočila. Chybělo málo a na kluzkém kameni mi ujela noha a skončila jsem ve vodě.
Psi se hlasitě a zuřivě rozštěkali. Nářek stále nabýval na intenzitě, až jsem myslela, že mi snad prasknou ušní bubínky. S přítelem jsme na nic nečekali a rychle odtamtud běželi pryč. Později jsme se od místních dozvěděli, že se tam kdysi dávno, kvůli nešťastné lásce, utopila mladá dívka.
Dodnes prý někteří turisté slyší její nářek…
Simona J. (48), Zlínsko
