Moje chvilka pohody

Ulovila jsem našeho vedoucího

Vendula s Marcelou se bály, že zůstanou na ocet, a tak dělaly všechno možné jen aby ulovily nějakého chlapa. Dokonce se vsadily o našeho vedoucího…

Seděly jsme v kanceláři tři – Vendula, Marcela a já. Kolegyním už táhlo ke čtyřicítce, mně bylo něco málo přes třicet. Všechny tři jsme byly svobodné, a někdy mi připadalo, že to Vendulu s Marcelou hodně trápí.

Lidově řečeno, lezlo jim to na mozek. Bály se, že zůstanou na ocet. Obě už za sebou měly jedno nevydařené manželství, bezdětné, a biologické hodiny jim tloukly jako splašené. Obě si přály mít dítě, jenže to bez pořádného chlapa dost dobře nešlo.

Sázky jsem se nezúčastnila

Čas od času jsme si všechny tři zašly po práci na víno do jedné příjemné vinárny nedaleko naší kanceláře. A když jsme toho měly kapku upito, vedly jsme odvážné rozhovory. Týkaly se hlavně našeho sympatického a atraktivního vedoucího Milana.

Bylo mu čtyřicet dva let, byl rozvedený a choval se k nám sice přísně, ale mile. Jednoho večera Vendulu napadlo, že se o něj vsadíme. Řekla jsem, že se o žádného chlapa sázet nebudu, zejména ne o našeho vedoucího, protože je to nevhodné.

Vendula s Marcelou mě označily za zbabělce a vsadily se spolu. Ta, která prohraje, daruje vítězce láhev šampaňského.

Dělaly na něj oči

Hned druhý den začaly vyděšenému vedoucímu nadbíhat. Obě se před ním hloupě chichotaly, nakrucovaly a skládaly mu všelijaké komplimenty. Ačkoli venku padal sníh a ani v kanceláři nebylo nijak závratné teplo, obě se svlékly do halenky s obrovským výstřihem. Bylo to tak trapné a komické, až se mi chtělo vlézt pod stůl.

Domluvila si rande

Ovšem, že by byl Milan z jejich nadbíhání a lichotek kdovíjak nadšený, to se opravdu říct nedalo. Spíš než potěšeně, vypadal vylekaně. Marcela, která byla ještě o chlup odvážnější a drzejší než Vendula, si k němu dokonce přisedla v kantýně, i když on vždy sedával sám a netajil se tím, že mu to tak vyhovuje. A aby toho nebylo málo, pozvala ho ještě na víno. Pyšně nám pak sdělila, že Milan souhlasil.

Ztrapnila se

Ze schůzky s Milanem se však Marcela vrátila přepadlá a zasmušilá. Z radosti, že to tak krásně klaplo, si na schůzce přihnula víc než snesla. Když jsme vyzvídaly, co se stalo, tak nám nakonec řekla, že ji Milan nesl domů doslova na zádech, protože se sama téměř neudržela na nohou. Navíc jí prý celý večer domlouval, že by neměla tolik pít a měla by se do práce vhodněji oblékat.

Převzala štafetu

A tak se po tomto Marcelině fiasku chopila své příležitosti Vendula. Zašla ke kadeřnici a nechala se obarvit na blond, a každé ráno dělala Milanovi kafe a nosila mu povidlové šátečky, které měl rád.

Pak se ho zeptala, zda by s ní nešel do divadla. Namluvila mu, že lístky dostala od jedné známé a že nemá s kým jít. Milan, který byl z toho věčného uhánění už dost unavený, souhlasil.

Pozvání na večeři

„Ony se o mě snad vsadily,“ prohodil pár dní nato směrem ke mně, když Marcela s Vendulou byly na obědě. Neodvážila jsem se mu na to nic říct, jen jsem se lehce pousmála. Úsměv mi oplatil.

Pak se mi začal svěřovat – prý nechce vypadat jako podivín, který se bojí žen, ale má za sebou pekelný rozvod a je z něho vyčerpaný. Odpověděla jsem, že to chápu. „A ty ses nevsadila?“ zeptal se a najednou mi začal tykat.

Zavrtěla jsem hlavou. „ Škoda, s tebou bych na tu večeři šel docela rád,“ prohlásil rozpačitě. A tak jsem Milana nakonec získala já, která se sázky odmítla účastnit. Holkám jsem pak koupila tu láhev šampaňského jako malou omluvu, ale vztek na mě měly nějakou dobu i tak…

Markéta P. (49), Plzeňsko

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden