O stejně staré muže jsem po rozvodu přestala mít zájem. Moje pozornost patřila mladším. Brzy se mi omrzeli a začala jsem shánět starší a zkušenější. Jediným, o koho jsem stála, byl můj švagr!
Loňský rok byl pro mě víc než těžký. Moje manželství se rozpadlo po dlouhých pětadvaceti letech! Ne, že by nám to s mým bývalým někdy klapalo. Ale zvykli jsme si na sebe, a neřešili hlouposti. On mi dával peníze na domácnost a za to si dopřával drahého koníčka, svoje motorky. Měl rovnou dvě a ne zrovna laciné. K tomu ty kožené oblečky a vše kolem. Tím myslím i partu a ženské.
Nevěry jsme si tolerovali
Já mu oplácela stejnou mincí. Nějaká věrnost se mě netýkala. Náš volný styl života asi ovlivnil i syna. Z domu odešel hned po vyučení a zavolal, jen když něco potřeboval. Nebyly to ale peníze, jak by člověk čekal. Měl zájem spíš o nějaký ten koláč nebo teplý gáblík. „Mami, neuděláš svíčkovou?“ zavolal třeba po měsíci odmlky a přišel jakoby nic. Snědl dva talíře oběda a zase zmizel jako pára nad hrncem. Se svým tátou se nemusel vidět klidně rok. Neměl ho rád už od malička, kdy ho nutil hrát fotbal a hokej. Rozvod mohl být vysvobozením z neuspokojivého vztahu, ale pro mě znamenal šok. Navíc utrpěla moje hrdost. Manžel si totiž našel mladou dlouhovlasou krasavici. Takové hvězdě jsem samozřejmě ve svém věku nemohla konkurovat. Z trucu jsem si nechala udělat nová prsa, ale ani to mě nezbavilo komplexů. Rozhodla jsem si najít zajíčka. Abych si dokázala, že na to ještě mám!
Ulovit zajíčka bylo snadné
Sama bych nevěřila, že to může být tak snadné, dostat do postele kluka mladšího o čtvrt století. Stačila k tomu jedna jediná návštěva vinárny! Parta nějakých studentů tam zrovna slavila něčí narozeniny a ten jeden, nejpohlednější, mě oslovil u baru. „Mladá paní, mohu vás na něco pozvat?“ zeptal se a jakoby mimochodem mě pohladil po zádech. Zasloužil by si pár facek, floutek jeden přiopilý. No, ale přemohla jsem se. Svému bývalému na truc! Ráno jsem měla pěknou depresi. To holé miminko vedle mě spokojeně spalo. Trenky s Micky Mausem hozené vedle postele. Chyběl jen dudlík! „Ten další musí být o něco starší!“ umínila jsem si, když jsem se plížila z hotelového pokoje. Moje druhá oběť starší byla, ale o moc lepší ne. Holobrádek s akné na zádech a umaštěnými vlasy. Pořád si stěžoval na rodiče, že mu dávají málo peněz. Asi čekal ode mě nějaké kapesné, ale k tomu bych se nesnížila! Vypadalo by to, jako bych si ho zaplatila…
Stála jsem jen o švagra
Po dost trapné noci jsem se opět plížila z pokoje studentské ubytovny a slibovala si, že do třetice to určitě vyjde. Tři holobrádci mi plně stačili ke spokojenosti. K pocitu, že jsem se svému ex náležitě odměnila! Ten třetí byl ale ze všech nejhorší. Takový hubený skrček, ale sil měl na rozdávání. Ráno jsem se skoro nemohla postavit na nohy. „Kdy se uvidíme? Budeme spolu chodit, jo?“ přemlouval mě a nedal si říct. Trvalo skoro měsíc, než jsem se ho zbavila. Tentokrát mě už chuť na zajíce definitivně přešla. Toužila jsem po někom normálním. Starším a zkušeném! Pořádném chlapovi, který už něco o životě ví. S kterým bych si užila, ale také mohla povídat o čemkoli. Plánovala jsem si podat nějaký inzerát, ale musela jsem pořád myslet na svého švagra. Nemohla jsem ho dostat z hlavy! Líbil se mi odjakživa, ale jak se říká, co je v domě… Nemohla jsem svojí sestře přece provést takovou lumpárnu! Nebo mohla?
Zůstal až do rána
Osud tomu asi chtěl, že jsem sestru i s manželem potkala náhodou v nákupním centru. Neviděla jsme je skoro rok! Šli vedle sebe jako dva cizinci. Ani se na sebe nepodívali, natož aby si něco řekli. „Je, ahoj, nezajdeme na kafe?“ zeptal se mě hned švagr a pokynul rukou, abych je následovala. Příjemná kavárnička byla hned ve vedlejší chodbě toho centra. Byl milý, na rozdíl od mojí sestry. Vyptávala se mě na všechno kolem rozvodu a potom jen suše konstatovala: „To vaše manželství nikdy za nic nestálo!“ Trochu se mě to dotklo. Jako bych si za všechno mohla sama, a ten můj v tom byl úplně nevinně! V duchu jsem se rozhodla. Švagra získám stůj co stůj! Byl to tak pěkný chlap! Prošedivělý, statný. Ne moc velký, tak akorát. A vtipný! „Mohu tě na oplátku pozvat na džus, nebo skleničku vína?“ zavolala jsem mu hned za pár dnů od našeho setkání. On mě ale odmítnul: „Víš, já džus nerad a vínu také moc neholduji!“ Než to dořekl, skoro mi do očí vstoupily slzy zklamání. Tolik jsem o naše setkání stála! Naštěstí pokračoval: „Ale kdybys mě pozvala k sobě na večeři a něco dobrého uvařila. Moc dobře si pamatuji, jak skvělá kuchařka jsi bývala!“ Měla jsem co dělat, abych nezakřičela nadšením!
Už jsem ho nepustila
Po vynikající večeři a štamprličce jsme skončili tam, kde bylo od začátku jasné, že skončíme. Ráno odcházel domů k sestře s rozhodnutím, že se rozvede. Prý o tom přemýšlí už dávno! Jenže, sliby chyby! Neukázal se ani další den, ani za týden. Byl prostě pryč! „Ahoj, čekám na tebe, proč se neukážeš?“ napsala jsem mu po dlouhém přemýšlení vzkaz. Odpověď přišla hned: „Tvoje sestra mi vyhrožuje sebevraždou, bojím se ji opustit!“ Navzdory situaci jsem se musela začít smát. To byla celá ona, vyděračka! To samé zkoušela i na naše rodiče, když chtěla něco koupit! Bylo rozhodnuto. O manžela ji připravím. Musí být můj a to hned! „Přijeď, musím s tebou mluvit! Hned, spěchá to!“ napsala jsem mu a on opravdu přijel. Poslušnosti ho tedy moje ségra naučila, to se musí nechat!
Hrála jsem si na chudinku
Samozřejmě jsem mu nic říct nechtěla. Vrhla jsem se mu do náruče a už ho nepustila. Obletovala jsem ho a hýčkala, aby se mu nechtělo domů. Aby už ode mě nikdy neodešel! Doprovázela jsem ho do práce a odpoledne vyzvedávala. Abych ho měla pod kontrolou! Sestra věděla, že má nějakou ženskou, ale že se jedná o mě, netušila. Dozvěděla se to, až když jsme se potkaly před švagrovým podnikem. „Co tady děláš?“ zeptala a v tom jí to došlo. Začala mě mlátit kabelkou po hlavě. A bolelo to! Byl to takový malý luxusní kufříček s kovovou sponou. Zasáhla mě do čela! Krev mi tekla z obočí až na tvář. V tom vyšel z brány můj miláček, její muž. Rozeběhl se ke mně a vzal do náručí. Ona tam stála jako nějaká fůrie. Zranění rozhodlo o mém vítězství. Stačilo jen vymáčknout pár slziček a hrát si na ublíženou!
Jiřina O. (57), Trutnov
