Tak si říkám, že jsem asi divná. Co by některé mámy daly za to, kdyby byly se svými dospělými dětmi v úzkém kontaktu. Jenže všeho moc škodí. Cítím, jak mi ti dva pijí krev.
Moje dcera Hana za mnou jezdí každý den i s malým vnoučkem, a já bych tak ráda byla někdy sama a třeba celý den strávila s pěknou knížkou nebo jen tak odpočívala.Do důchodu jsem odešla před několika lety, ale i tak jsem před důchodem skoro nepracovala. Starala jsem se o manžela, který před rokem zemřel. Byl nemohoucí po prodělané mrtvici.
Dát ho do ústavu jsem nechtěla. Byl se mnou doma a denně k nám chodila ošetřovatelka. Byly to namáhavé roky, ale ničeho nelituji. Když manžel zemřel, rozhodla jsem se, že už zůstanu doma, i když jsem se mohla jako důchodkyně vrátit ke svému zaměstnavateli.Řekla jsem si, že až tak špatně finančně na tom nejsem. Bydlím ve vlastním domečku a s manželem jsme si naspořili.
Konečně čas pro sebe
Najednou jsem se mohla věnovat svým koníčkům, které jsem při všech těch starostech o manžela odsunula stranou.Ráda čtu, cestuji, a nevadí mi vyrazit na výlety sama. Těšila jsem se, že budu mít čas i na pár kamarádek, se kterými se budu zase bez jakýchkoliv omezení vídat. - Jenže všechno je jinak. Místo manžela mám teď na krku dospělou dceru.
Hana se stala matkou ve věku, kdy už mnohé ženy mají děti velké, za několik měsíců jí bude 44 let. Žije i s manželem dvě stanice autobusem ode mě ve vedlejší vesnici. Druhá dcera Jitka má taky děti. Vídám je jednou do měsíce a o prázdninách je mám vždycky pár dní u sebe.Na jejich návštěvy se pokaždé těším. Ale Hanu s Matýskem už nedávám…
Berou mi energii
Hana žila sedm let s přítelem, plánovali svatbu i rodinu. Nakonec z toho nic nebylo, přítel se zapomněl s kolegyní a dcera mu nedokázala odpustit.Zařekla se, že už nikdy nechce žádného chlapa ani vidět. Pořídila si psa a tvrdila mi, že je tak spokojená. Ale časem došlo i na ni, jednoho dne mi nadšená telefonovala, že se zamilovala. Srdce ji přebolelo a je připravená na nový vztah.
Její přítel Jan se nám moc líbil. Manžel tenkrát chtěl, aby se vzali, chtěl se ještě dožít svatby své starší dcery. Bohužel krátce po svatbě zemřel, a den po jeho pohřbu dcera zjistila, že je těhotná. Bolest po smrti manžela mi tak pomohla zmírnit tato krásná zpráva.Narodil se krásný kluk. Dcera se rozhodla, že si chce dítě užít a bude s ním doma až do pěti let.
Nemá si s kým povídat
Ovšem jak plynuly měsíce, dcera si začala stěžovat, jak je celý den sama, leze jí to na mozek, manžel jezdí až večer a ona si nemá s kým celý den povídat.Její kamarádky už měly děti velké a chodily do práce. Tak se naučila jezdit za mnou. Někdy přijede hned po ránu a odjíždí večer, nebo dokonce u mě přespí, že se jí nechce večer nikam jezdit. Její manžel si na to zvykl, ani mu to nevadí.
Zpočátku jsem byla ráda, že máme hezký vztah, teď už to ale tak necítím. Nemám pomalu chvilku pro sebe. Ale jsem srab, vůbec nevím, jak jí to mám říct. Bojím se, aby si to třeba nevysvětlila špatně. Matyáškovi byly tři roky a já už téměř stříhám metr jako na vojně, kdy uplynout ty další dva roky a dcera půjde do práce a vnuk do školky.
Věra (69), Prostějov .
