Už nezvládám pečovat o tatínka

Po smrti mámy zůstal táta sám a já se starám o něj i o celé velké hospodářství. Sestra přijede jen občas na návštěvu, pomoct mi ale nechce. I manžel je z našeho stylu života otrávený.

Máme dvě děti. Starší dcera odešla po maturitě studovat do Prahy a už tam zůstala.Našla si práci i manžela, dnes má syna a je spokojená. Mladší dceři je třiadvacet, žije s přítelem u jeho rodičů. Pracuji v obchodě, manžel je automechanik. Náš život poslední roky plynul v poklidu, s manželem si rozumíme, oba máme práci, nouzí netrpíme.Radost nám dělají i děti a vnučka.

Také vás může zajímat ...

Všechno se zvrtlo letos v zimě.

Můj táta upadl na náledí, zlomil si ruku, pochroumal záda a od té doby se už o sebe a o hospodářství nepostará.

Neuměli odpočívat

S mladší sestrou jsme vyrostly v domě našich rodičů.Sestra žije teď v sousedním městě, jen několik kilometrů od nás. S rodiči jsme žili na statku, ke kterému patří velká zahrada, louka, pole a kousek lesa. Za minulého režimu na nich hospodařilo družstvo, po revoluci všechno vrátili.Také jsme měli psa, kočky, prasata, králíky, slepice, krávu a kozy.

Když jsme se sestrou z domova odešly, rodiče louku prodali. A rozhodli se, že na nás se sestrou nechají přepsat dům i s pozemky. Každá máme půlku.Zahradu, ovocné stromy, zvířata či posekat louku naši zvládali dlouho sami. Já vlastně ani nepamatuji, že bych je někdy viděla jen tak sedět a nic nedělat.

Hlavně táta byl dříč.

Musím se postarat!

Před dvěma lety maminka zemřela a táta zůstal sám.I když už maminka nebyla, dokázal se o spoustu věcí postarat. Já mu o víkendu přijela pomoct s jídlem, poklidit, vyprat. Táta na domácnost nikdy moc nebyl, o to se starala maminka. Myslela jsem, že si se sestrou práci rozdělíme, ale ona věčně neměla čas.Tak jsem se s ní nedohadovala, říkala jsem si, že to zvládnu.

Všechno se změnilo letos v zimě. Táta si zlomil ruku a ošklivě si hnul se zády. Ruka srostla, ale záda už se napravit nepodařilo. Od té doby je prakticky nemohoucí.Starat se o něj musím denně. Ale nejen o něj, také o celé hospodářství, slepice, králíky, zahradu, sekat louku. Požádala jsem sestru, aby se zapojila.

Ta její výpomoc se odehrává ale tak, že přijede dvakrát do měsíce za tátou s velkou pompou, přiveze mu něco uvařeného, zdrží se hodinu a se slovy: „Tati, já musím, vždyť víš, co toho mám!“ zase zmizí.Že by uklidila nebo pomohla se zahradou, to ne. A nejhorší je, že táta je nadšený, že přijela. Byla s tátou hotová Jenže já už to nezvládám, mám toho plné zuby.

Mám zodpovědnou práci, domácnost, tátovu domácnost i s hospodářstvím a na soukromý život mi čas nezbývá.

Manžel už má řeči.

Nejvíc je naštvaný na mou sestru, což já taky. Má polovinu veškerého majetku a čeká, až jí spadne do klína. Aby ale pomohla, to ne. Před pár dny jsem to už nevydržela, zavolala jsem jí a všechno jí řekla.Ona mi odpověděla, že stejně počítá, že to jednou prodá, tak proč bychom to nemohli udělat hned. Tátu si prý můžu vzít k sobě.

Nebo mu najdeme nějaký domov pro seniory, kde se o něj budou starat a my budeme mít klid.

Ludmila (51), Vysočina.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...