Některá místa mají svoji temnou historii, která trvá i po letech.
Před časem jsme koupili rodinný domek v jedné středočeské vesnici. Už jsme měli dost života v Praze a potřebovali jsme na stáří trochu klidu. Za několik dní jsem zjistila, že ve vedlejším domě straší!
Stále se to opakovalo
Sousední dům nebyl pravidelně obývaný, jeho majitelé ho využívali jen jako rekreační objekt, takže jsme je vlastně ani neviděli. Věděla jsem, že tam nikdo není, tím víc mě jednoho večera překvapilo, když se v altánu uprostřed vedlejší zahrady objevilo matné světlo. A vzápětí jsem se vyděsila ještě víc, protože k altánu mířil stín velkého psa. Žádné zvíře jsem ale neviděla, byl to opravdu jen stín. Začal tiše, ale žalostně výt. Zavolala jsem manžela, který sledoval televizi. Na rozdíl ode mě měl víc odvahy a vydal se ven. Chvilku poté, co vyšel, ale světlo v altánu pohaslo a stín psa zmizel. Takhle se to postupně opakovalo několik večerů, vždy nepravidelně. Naše počáteční obavy se postupně vytrácely a brali jsme to spíš jako zajímavé divadlo. Nikomu jsme o tom ale neříkali, mysleli jsme si, že by nám stejně nikdo takovou věci nevěřil.
Příběh z padesátých let
Manžel se o strašidelném dění ve vedlejším domě zmínil jednomu staršímu místnímu pánovi. A dozvěděl se od něho zajímavou věc. V tom domě totiž kdysi bydlel osamělý muž, který měl velkého vlčáka. Jednoho dne vlčák zmizel, už ho nikdo nikdy nenašel. Muž se kvůli tomu trápil, obviňoval prý lidi z vesnice, že ho o psa připravili. Deprese ho pak přivedly až k sebevraždě. V altánu ho našli oběšeného. Stalo se to ale už v padesátých letech. Pověsti o strašidle se objevily už předtím, vždy to trvalo jen nějakou chvíli, prý během určitých výročí těch událostí. Byla to pravda, dění ve vedlejším altánu náhle přestalo. Jsme tu už pět let a zatím se to neopakovalo. Až ale znovu uslyším tiché vytí a spatřím ve tmě, jak v sousední zahradě svítí matné světlo, budu vědět, kdo a proč tam straší.
Monika R. (51), Mělnicko
