V temných chvílích svého života byl Lukáš Langmajer satanistou a chtěl spáchat sebevraždu!

S bratrem mají nejen stejnou profesi, ale také své vnitřní démony!

Pokud někdo vyrůstá v době, kdy jeho příjmení už proslavil výrazně starší sourozenec, nemá to pak s uplatněním snadné. Lukáš Langmajer (39), jedna z hvězd seriálu Slunečná si prošel krizovými situacemi, ale nakonec se prosadil!

Ačkoliv je dělí čtrnáct let, svoji podobu nezapřou. Bratři Lukáš (39) a Jiří (54) Langmajerovi byli k herectví podle svých slov předurčení. „My nic jiného neumíme, než jakžtakž fungovat se ženskými, pít a hrát,“ prohlásil Lukáš.

Také vás může zajímat ...

Ke svému staršímu a úspěšnějšímu bratrovi vzhlížel už jako malý kluk a fandil mu. Jiří se prý na něho těšil a celkem si malého brášku užíval, ale od patnácti let už byl v Praze. Do Plzně za rodinou ale dojížděl, jak mohl. Lukáš si pamatuje, že se kvůli němu brácha i popral.

Chodil do bunkru vzývat temné síly!

S herectvím svému mladšímu sourozenci Jiří moc neradil. „Brácha mě nechal, ať si tu cestičku šlapu sám a asi věděl, co dělá,“ konstatoval Lukáš. Nejprve to nevypadalo, že by se Lukáš vydal ve stopách staršího sourozence. Ačkoliv se v divadle pohyboval už na základní škole, pokusil se pak vyučit automechanikem.

Tehdy přišlo v jeho životě první problematické období.

„Nastoupil jsem na učňák a záhy jsem pochopil, že se tam nic nenaučím, tak jsem si v autech četl,“ vzpomínal v jednom rozhovoru. „Měl jsem problémy s mistrem na praxi, v tu dobu jsem totiž lnul k satanismu a on to nechápal.“

Přiznal, že chodil v Plzni na Borská pole, kde bývalo letiště, vzývat satana. Objevil někdejší protiletecký bunkr, nastříkal tam na zeď pentagram. Pouštěl si drsné písničky a řezal se do prstu, aby dal satanovi trochu krve.

Přečetl knihu Satanská bible, ale s odstupem času bere tohle období jako projevy puberty. Mnoho ale nechybělo a Lukáš se mohl dostat do hodně špatné společnosti a skončit na šikmé ploše. Takových případů zná historie hodně.

Na úspěch čekal dlouho

To, že je mladším bratrem Jiřího, nemohl ve své kariéře Lukáš jen tak pominout. „Musím si uvědomit to, že mám po boku bratra, který je o pár pater výš a jmenuje se stejně, takže když chci dělat to samé, co on, nemůžu se tvářit, jako že se nic neděje,“ uvedl otevřeně.

„Ale těžko říct, jestli by to bylo jiné, kdybych se jmenoval třeba Novák.“ Věděl, že se nevyhne srovnávání, ale spoléhal na to, že je mezi nimi přece jen velký věkový rozdíl. A před filmovou kameru se dostal v mnohem vyšším věku než Jiří, který natáčel už jako hodně mladý.

Debutoval totiž v osmadvaceti letech v komedii Bobule, kde na sebe výrazně upozornil. „Měl jsem pocit silného vzdoru a očekávání, že něco přijde samo,“ popisoval dobu před svým prvním velkým úspěchem.

„Až později jsem pochopil, že je to velká hloupost. Ale zřejmě všechno mělo tak být, protože jinak bych třeba nepotkal svoji skvělou ženu.“

Podobné povahy je rozdělují

S bratrem měl Lukáš vztahy tak trochu jako na houpačce. Na začátku své kariéry k němu obdivně vzhlížel. „Snažil jsem se Jirku tak dokonale napodobit, že jsem skvěle vypiloval i jeho hlas,“ podotkl. Nebylo to zase tak těžké, protože hlasy mají oba dost podobné, navíc s plzeňským přízvukem.

„Spousta lidí mi říká, že když zavře oči, nerozezná, kdo z nás mluví,“ uvedl Lukáš. „Zjistil jsem, že když chci být smrtelně vážný, mám úplně stejně položený hlas jako bratr.“ Shodují se ale nejen jejich hlasy, nýbrž i poněkud paličaté povahy.

Ty zdědili oba bratři po svém otci. Lukáš a Jiří měli problematické vztahy i s ním. Pár let se vždy povedlo být na jedné lodi, ale pak se to zase nějak rozklížilo. Měli vnitřní potřebu se vídat, ale bránily jim v tom jejich složité povahy.

S léty přišly změny

Jednu dobu spolu bratři mluvili spíš přes média. Jiří se vyjádřil v tom smyslu, že společnou řeč snad najdou, až oba dospějí. „Snaží se žít svůj život, ze kterého úplně upřímně nejsem vždycky nadšený,“ konstatoval starší z obou sourozenců. „Zkrátka, zatímco některé rodiny bez sebe nemůžou být, my, jak se zdá ano, bohužel.“

Když byl pak s tímto Jiřího vyjádřením konfrontován Lukáš, jen odsekl, že se o tom nechce bavit. Pak se ale jejich vztahy přece jen zlepšily a oba si spolu i zahráli. S léty se lidé mění a velká změna se odehrála s Jiřím, který si v novém vztahu s Adélou Gondíkovou (46) uvědomil své předchozí problematické chování.

Také Lukáš se s časem uklidnil a v jednom rozhovoru přiznal, že cítí, jak hodně zestárnul. „Do té čtyřicítky je hodně vidět, jak člověku přibydou roky, a tak se těším, kdy se to zastaví,“ konstatoval. „A když vidím bratra v jeho letech, těším se na to, co bude. Vypadá totiž mnohem líp teď než před deseti lety.“

Chtěl zemřít pod vlakem!

Kromě herectví má Lukáš se starším bratrem společné ještě další věci: občasné záchvaty vzteku, sklony k depresím a špatnou cestu, jak je řešit. Vnitřní krize zasáhla i do jeho soukromého života, naštěstí ale všechno dobře dopadlo. Se svojí manželkou Lucií se Lukáš seznámil v roce 2008 během jedné pracovní schůzky.

Jiskra přeskočila téměř okamžitě a vztah, který následoval a byl zpečetěn manželským slibem, je tím, na čem herci záleží nejvíc. Přesto bylo toto citové pouto jeho vinou v ohrožení, právě kvůli Lukášovu pití. „Utápěl jsem se v depresích, se kterými jsem neuměl pracovat,“ líčil herec. „Nevěděl jsem, co pořádně chci.

Připadal jsem si jako strašně velkolepý umělec, jako Kurt Cobain (+27).“ O jmenovaném hudebníkovi je známo, že své stavy nakonec vyřešil sebevraždou, prostřelil si hlavu brokovnicí.

K dobrovolnému odchodu ze světa měl blízko i Lukáš, a prý nejen jednou. Zabít se chtěl několikrát. Nejkritičtější to bylo v době, kdy jeho žena byla podruhé těhotná.

Tehdy pil Lukáš hodně a utápěl se v depresích. Skočil pod vlak, ale na poslední chvíli ho zachránil kamarád. Jeho spasitel potom zemřel, zabila ho rakovina. Tehdy si Lukáš řekl, že se sebou musí něco dělat, jinak přijde o své blízké.

„Nastoupil jsem totální askezi a začal jsem se léčit. Šlo mi o to, že bych vedle sebe fakt už nikoho neměl. Zůstal bych sám a nejspíš bych se upil. Jednou by se mi povedlo se zabít,“ přiznal otevřeně Lukáš.

Do šestadvaceti let řídil načerno!

Velkou vášní Lukáše Langmajera jsou automobilové závody. První pokusy o řidičský průkaz v osmnácti letech přitom dopadly neúspěšně, oficiálně se prý z něho stal řidič až v šestadvaceti letech. Do té doby jezdil bez papírů.

Když ho jednou v Brně zastavili policisté, vymlouval se, že řidičský průkaz zapomněl doma. Z policejní vysílačky se ale ozvalo: „Pan Langmajer je neřidič.“ Lukáš byl zkrátka už známou firmou. V té chvíli marně hledal výmluvy. Policista se ale slitoval.

Řekl: „Podívejte se, pane Langmajere, dáte nám tisíc korun. Já se pak na dvě minuty otočím a za tu dobu tady nebudete.“ A přesně takhle to dopadlo.

Za volantem dnes exceluje Lukáš nejen v soukromí nebo na automobilových závodech, ale také před televizní kamerou. V úspěšném seriálu Slunečná hraje řidiče Viléma Fialu!

Manželka se nejprve obávala, že podlehne jiným herečkám!

Své ženy si Lukáš velmi váží, protože ho dokázala vždycky podržet. Ona sama se prý na začátku vztahu bála, že jí nebude věrný, když se kolem něho motají krásné mladé herečky. Pak ho ale poznala blíž a došlo jí, že se nemusí bát.

Toleruje svému manželovi i riziko, které podstupuje při automobilových závodech. Smířila se s tím. Lukáš to komentoval s nadhledem: „Kdyby mně to neakceptovala, tak se dám na chlast a na ženský, a to by bylo myslím o dost horší.“

V medvědím kožichu se na jevišti moc dobře necítil!

V posledních letech je Lukáš hodně v kurzu, zahrál si v několika televizních seriálech – Na vodě, Vinaři – což vyvrcholilo nyní Slunečnou. „Naštěstí můj projev a zjev filmaře oslovuje,“ libuje si. V práci mu hodně pomáhají kostýmy, ale nemá moc rád nějaké módní výstřelky.

Nelíbí se mu upnuté oblečení, které se nyní rozmohlo. „Rozhodně se musím cítit na place či v divadle dobře. Třeba jsem jednou hrál na otáčivém hledišti medvěda, a to zrovna nebyl můj šálek kávy. Měl jsem z toho kožichu nepříjemný pocit,“ uvedl.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...