Ani nevím, jak jsem se ocitla v roli milenky svého šéfa. Naivně jsem si myslela, že se do mě zamiloval.

Všechno to začalo v době, kdy jsem se z malé vesničky přistěhovala do Brna za prací. Našla jsem zaměstnání v soukromé firmě, kde bylo více žen než mužů. Jelikož jsem neměla přítele, cítila jsem se osamělá a věřila jsem, že si v práci někoho najdu.

Začalo to docela nevinně

Moje práce vedoucí oddělení reklamy mě bavila. Občas jsme si s kolegy chodívali někam sednout, ale nikdy jsme nepřekročili meze přátelství. Osud měl se mnou jiné plány. Šéf oddělení, velmi sympatický muž jménem Roman, měl těsně před padesátkou. V kraji to byl docela vlivný člověk s kontakty a také velmi charismatický, ale toho jsem si všimla, až když mi začal psát e-maily. Někdy jsme práci řešili přes maily a on, i když byl můj šéf, mi vždy rád pomohl a poradil, třeba i pozdě večer. Nepřikládala jsem tomu význam, myslela jsem, že mu jde jen o dobré pracovní výsledky. Jenže Roman mi psal stále častěji, i smsky, zval mě na kávu, na večeři. Odmítala jsem. Měl totiž dvě malé děti a manželku.

Vášnivá noc

Dařilo se mi odolávat dva měsíce, pak mě ale šéf začal nenápadně vydírat. A protože jsem nechtěla přijít o práci, souhlasila jsem se setkáním, na kterém byly i další obchodní partneři. Šéf se na setkání ukázal jako skvělý hostitel a dokonalý společník. Když po dvou hodinách společníci odešli, zůstali jsme s Romanem u stolu sami. Objednal ještě láhev vína. Povídali jsme si a on mi neustále skládal komplimenty. I když nejsem žádná zlatokopka, musím přiznat, že zájem vlivného a pěkného muže mi pochleboval, proto jsem nakonec souhlasila a šla s ním do hotelu. Myslela jsem si, že mu odolám, ale nakonec mě přemluvil. Milování s ním bylo nesmírně krásné a začali jsme se setkávat častěji.

Pravda byla šokující

Zpočátku bylo všechno fajn, ale po čase jsem si začala všímat, jaký ve skutečnosti je. Po milování často zavelel, že je unavený a chce jít spát, to byl signál, abych odešla. V barech jsem plakala nad vlastní hloupostí. Zjistila jsem, že mu ani já, ani jeho žena nestačíme, měl ještě další milenky. Neměla jsem šanci na žádný plnohodnotný vztah. Myslím si, že o nás lidé věděli, i když jsme byli velmi diskrétní. Viděla jsem na mužích, se kterými mě seznámil, že mě berou jako jeho majetek a nesmí se na mě ani podívat.

Nový začátek

Zamilovanost mě přešla, když jsem poznala svého přítele. Roman ovšem, i když o něm věděl, trval stále na tom, abych mu byla stále k dispozici. Párkrát jsem odmítla. Přestože se tvářil, že tomu rozumí, jeho hněv se odrazil na mé výplatní pásce. Příteli jsem o této části mého života nikdy neřekla. Pomohl mi najít novou práci a já jsem konečně mohla začít znovu a lépe žít.

Anna M. (41), Brno