Václav Postránecký – Stárnout nemá v plánu a jde mu to skvěle!

Václav se narodil v Praze do skromných poměrů. Oba jeho rodiče byli obchodníci, ale nikdy moc peněz na rozhazování neměli. Tísnili se se svými třemi dětmi v malém bytě o dvou místnostech. Maminka v malém synkovi rozpoznala komediální talent, a tak ho už od útlého dětství vodila do Dismanova rozhlasového dětského uměleckého souboru.

Svou první rozhlasovou roli dostal v pěti letech, ale musel ji odříkat zpaměti, protože v té době neuměl ještě číst. Nadaného malého kluka si brzy všimli divadelní režiséři a umožnili mu projevit se i na prknech divadla. V devíti letech se pak Václav dostal i před kameru, kdy si zahrál v dětském dobrodružném snímku Konec strašidel.

Jeho malým hereckým kolegou byl tehdy Vladimír Pucholt (75), kterého později proslavily Formanovy filmy. Následovaly další dětské role jako například ve filmech Punťa a čtyřlístek nebo Malí medvědáři. Postupně, jak Václav rostl, se začal přehrávat do rolí mladíků a několikrát vystoupil i ve vinohradském divadle.

Jeho kroky, jak jinak, vedly na DAMU, ale nevzali ho, a tak se vyučil zámečníkem.

Také vás může zajímat ...

A protože už dlouho toužil po samostatnosti, z těsného pražského bytu se odstěhoval do podnájmu v Liberci.

Z nouze šel na zámečníka

Tady se v roce 1959 zúčastnil konkurzu na oponáře do divadla F. X. Šaldy. Uchazeči o místo byli většinou samí svalovci, aby dokázali oponou rychle trhnout, ale Václav byl hubený a malý. Do mužného vzhledu měl skutečně daleko – měřil pouhých 160 cm a vážil 45 kg. Přesto ve výběrovém řízení uspěl. Překvapivě jeho tělesná váha byla v dokonalém souladu se závažími.

Václav dokázal oponu zdvihnout od podlahy, zůstal viset na provaze a zvolna spolu s ní klesal. A to se zdálo vedení divadla ideální. Svou profesionální hereckou dráhu pak odstartoval v roce 1960 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Na toto období vzpomíná s nostalgií. V divadle byl nejmladší, všichni si ho tu hýčkali a všechno mu šlo jako po másle.

Zažíval tu jedno z nejkrásnějších hereckých období. Pak přišla lákavá nabídka stálého angažmá do Státního divadla v Brně. Václav zde opět sklízel úspěchy.

Na vavřínech ale neusínal a neustále na sobě dřel a herecky se zdokonaloval.

Od tanku odbíhal na jeviště

To brzy přineslo své ovoce. V roce 1968 zvítězil v soutěži Divadelních novin v kategorii herců do třiceti let a absolvoval roční studijní pobyt ve Velké Británii. Po návratu musel narukovat na dva roky na vojnu a to rovnou k tankistům. Měl ale to štěstí, že jeho tankový pluk sídlil v Českých Budějovicích, kde bylo zvykem přizvat do tamního divadla herce, kteří právě narukovali.

Václav tedy mohl hrát i během své vojenské služby a díky tomu měl různé úlevy. Odtamtud pak putoval do Městských divadel pražských a od roku 1979 je členem Činohry Národního divadla. Jeho doménou byl především klasický repertoár. Ztvárnil například Františka Fialu v Našich furiantech, Edgara v Králi Learovi nebo Rogožina v Idiotovi.

Jeho asi nejlepší rolí je postava Podkolatova v Gogolově hře Ženitba, za kterou v roce 1995 obdržel i Cenu Thálie.

Chtěl být tím morčetem

Václav se objevil i v mnoha televizních filmech a seriálech. V letech 1974 až 1979 si zahrál ve 30 případech majora Zemana, v úspěšné dramatické sérii z období druhé světové války Byl jeden dům nebo v propagandistickém seriálu Jaroslava Dietla (†56) Nejmladší z rodu Hamrů, kde dostal hlavní roli Kódla.

Diváci si Václava ale nejvíce oblíbili v komediích, jako například Létající Čestmír, Četnické humoresky nebo Černí baroni. Velkou popularitu mu přinesla v roce 1982 role dirigenta Michala Adámka v dnes již kultovní komedii Marie Poledňákové (76) S tebou mě baví svět, kde hrál manžela Elišky Balzerové (68). Snímek pak následující rok získal Zvláštní cenu na MFF Gijón ve Španělsku.

O šest let později u diváků zabodoval i v roli Karla Kerholce ve výpravném televizním seriálu Cirkus Humberto, který se natáčel v koprodukci se západním Německem. Václav vzpomíná, jak tehdy do pražských hostivařských ateliérů přijelo morče kvůli natáčení jedné scény. Mělo po slonovi přeběhnout od konce chobotu až k ocásku.

Jenže místní slon na rozdíl od toho západoněmeckého morče nenáviděl a při natáčení dost vyváděl. A tak si krotitel morčete za ztížené podmínky vymohl honorář, který za jednodenní účinkování morčete byl vyšší než honorář Kerholce za celý seriál.

Tehdy Václav na chvíli zatoužil stát se morčetem.

Morava mu je blízká

Od devadesátých let pak Václav působil jako funkcionář Herecké asociace, která každoročně uděluje Ceny Thálie. V letech 2005 až 2011 byl dokonce i jejím prezidentem. Herectví ale nešidil a stále se objevoval na jevišti, i v dalších snímcích v televizi. Patří k nim například seriál Vinaři, kde Václav jako rodilý Pražák vstoupil do role Moraváka Bedřicha Pavlíčka.

Žádné problémy s tím ale neměl, neboť na Moravu odešel už v sedmnácti a zůstal tam osm let. I jeho žena je z Moravy. Navíc víno miluje a ví o něm hodně. Kromě toho všeho Václav spolupracuje s rozhlasem, píše scénáře a režíruje.

Pod jeho taktovkou vznikl například v roce 1997 horor Travis, v němž si zahrála řada jeho populárních kolegů, mimo jiné například František Němec (74) či Josef Somr (83). Jako jeden z mála herců zůstává věrný jediné ženě, se kterou žije ve spokojeném manželství už více jak půl století.

Do o čtyři roky mladší baletky Heleny se prý zamiloval na první pohled a vydrželo mu to dodnes.

Rodina na prvním místě

Mají spolu syna Viléma a dceru Lucii, která má dva syny Jakuba a Filipa. Oba vnuci jsou nadšení amatérští kouzelníci a učí se čarovat podle kouzelnické sady Pavla Kožíška (47). Václav říká, že kdyby se měl znovu narodit, tak jedině jako syn své dcery, protože prý své děti ukázkově vychovává. On sám žije stále aktivně a každou práci bere jako výzvu.

A když má náhodou o víkendu volno, rád si vyrazí na svém elektrokole do přírody v Říčanech, kde bydlí. Sám se řídí krédem, které převzal od herečky Květy Fialové (†88). A to zní, že na stáří je vždycky času dost.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...