Václav Sloup – V roli prosťáčka se cítil jako ryba ve vodě

Václav (†78) pocházel z malé vesničky Tlustice u Berouna. Jeho tatínek byl místní vážený tesař s vlastní dílnou a maminka se starala o domácnost. Rodiče si přáli, aby jejich syn šel ve stopách svého otce a pokračoval v živnosti. Jenže Vašek zahořel pro úplně jiné řemeslo. Chtěl se stát hercem. Učarovalo mu, jak se ti lidé na jevišti dokáží přeměnit v někoho jiného.

Nejprve vystudoval gymnázium a po maturitě začal pracovat v berounských slévárnách. Na vojně se pak zúčastnil recitační soutěže, kde s velkým úspěchem přednesl Baladu o námořníkovi od Jiřího Wolkera (†23). To ho motivovalo natolik, že se po návratu do civilu rozhodl zkusit herectví profesionálně a podal si přihlášku na pražskou DAMU. Rodiče to ale velmi těžce nesli.

Také vás může zajímat ...

Otec s ním dokonce na nějakou dobu přestal mluvit. Václava ale přijali na první pokus, a tak nastoupil do ročníku společně s Jiřím Krampolem (80), Petrem Čepkem (†54) a Ladislavem Mrkvičkou (79). Jejich profesorem byl Miloš Nedbal (†76) a Václav se brzy stal jeho oblíbencem. Nedbal mu říkal Vašíku a spolužáci mu to tajně záviděli.

Měli ho ale rádi, byl třídním komikem a všechny okolo sebe bavil.

Hercem navzdory

Už během studia se začal objevovat před kamerou. Nejprve si zahrál maličkou roli kopečkáře v dramatu Karla Kachyni (†79) Král Šumavy a poté bezejmenného studenta ve válečném dramatu Jiřího Weisse (†91) Romeo, Julie a tma. Ještě než absolvoval, stačil ztvárnit řadu dalších, víceméně epizodních úloh, než se v roce 1962 konečně dočkal filmu, který ho vynesl na výsluní.

Režisér Jaroslav Balík (†72) si ho tehdy vyhlédl do válečné satiry Blbec z Xeenemünde. Šestadvacetiletý Václav tu měl zahrát teprve šestnáctiletého, mentálně zaostalého chlapce Bruna, kterého okolí podceňuje. Nakonec se ovšem ukáže, jak je ve skutečnosti geniální. Václav původně nechtěl o roli ani slyšet a velmi se jí bránil, ale nakonec ho přemluvili profesoři z DAMU.

A Bruna na plátně předvedl excelentně. Když ale film uviděla maminka, tak se za Václava styděla, že odmítala vyjít z domu. Další velkou roli vytvořil rok poté, a to po boku Aleny Procházkové (72) v dojemném psychologickém příběhu Okurkový hrdina. V roce 1969 mu značnou popularitu přinesla postava Mažňáka v televizních epizodách Záhada hlavolamu.

V té době už byl členem Divadla Na zábradlí. I zde poutal pozornost, zejména v představeních Zahradní slavnost, Král Ubu či Čekání na Godota.

Jeho vzezření a především role Bruna ho zařadily do škatulky prostoduchých mužů, ve kterých vynikal.

Místo hraní se stal předsedou

Po roce 1977 přešel do Divadla S. K. Neumanna, kde zůstal šest let, a poté se stal členem souboru Divadla na Vinohradech. Sem ho přivedl Jan Grossman (67), který v něm viděl ideálního představitele titulní role pro svou inscenaci Haškova (†39) Švejka. To byla asi jediná výrazná role, protože v tu dobu byla tamní scéna přímo nabitá hereckými osobnostmi a Václav mezi ně nezapadl.

A tak se víc než hraní věnoval spíš předsednictví divadelní organizace KSČ. Díky jeho obratnému, řadou úsměvů provázenému manévrování pak mohli do souboru přijít kolegové, kteří byli do té doby nepohodlní režimu. Rovněž se zasloužil o to, že repertoár divadla měl uvolněnější pravidla a nemusel tolik podléhat dramaturgickému diktátu.

V té době pro Václava moc rolí nebylo, ale přesto, když nějakou dostal, pokaždé se jí mistrně zhostil. Za zmínku stojí například jeho prohnaný lokaj Cyril v komediích Svatby pana Voka a Pan Vok odchází, nebo řidič Čahoun ve snímcích Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem.

Po roce 1989 už se ve filmu objevoval jen sporadicky a spíš se soustředil na televizi, kde si zahrál bezmála v pětatřiceti seriálech včetně nekonečné Ulice, kde si zahrál svérázného hrobníka Miroslava Bartáka.

Svůj poslední film natočil v roce 2008 s režisérem Dušanem Kleinem (79), který si ho vybral do komedie Svatba na bitevním poli.

Na svoje zdraví nedbal

O své soukromí se příliš nedělil. Ženatý byl pouze jednou, s o patnáct let mladší Alenou, se kterou měl jedinou dceru Věru. Manželství ovšem nevydrželo a Václav zůstal sám v pražském bytě na Žižkově. Přesto s Věrou udržoval kontakt a dcera ho pravidelně navštěvovala. Ke stáří Václava postihla těžká cukrovka, a tak si měl pravidleně píchat inzulin.

Jenže na svoje zdraví kašlal a předepsané dávky si nebral. Nikdo neví proč, nikomu se nesvěřil. Dělal to tak dlouho, až kvůli tomu málem přišel o život. Lékaři na to přišli až poté, co na návštěvě u dcery o Vánocích v roce 2010 zkolaboval.

Po sérii vyšetření zjistili, že se neléčil více než půl roku.

Dožil v harému

Díky jeho zdraví už nebylo možné, aby nadále žil sám. Věra mu tedy zařídila pobyt v domově seniorů v Libochovicích, ale Václav tam zpočátku nechtěl. Nakonec si dal říct, zvykl si tam a byl spokojený. Dokonce se mu tam zlepšilo i zdraví. Hlavně díky sestřičkám, které o něj skvěle pečovaly. Rád o nich žertem říkával, že jsou jeho harém.

Už sice špatně slyšel, humor ho ale do poslední chvíle nepřešel. Počátkem léta se mu ale přitížilo. Následkem mrtvice upadl a rozbil si obličej. Převezli ho do nemocnice, ale sanitka ho po dvou dnech odvezla zpět do Libochovic.

Tam se jeho stav rapidně zhoršil a opět skončil v nemocnici, kde nakonec v červenci zemřel.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...