Václav Vorlíček – Byl závislý na úspěchu a diváckém smíchu

A byl to obrovský úspěch! Vždyť snímek o slavné čarodějnici, která se rozhodla vypravit do světa lidí, baví už několik generací diváků a na své náklady si vydělala hned čtyřnásobně už při prvním promítání! Neomrzely se ani filmové triky, jež se tehdy v roce 1971 dělaly doslova na koleně. Ostatně jako většina efektů a kouzel typických pro Vorlíčkovy crazy komedie i pohádky.

Tři oříšky pro Popelku, Pane, vy jste vdova, Což takhle dát si špenát nebo seriál Arabela.

Také vás může zajímat ...

Kdo by ty evergreeny neznal?

Už jako malý za protektorátu chodíval Václav Vorlíček (†88) do biografu a byl doslova fascinován. Pocházel z pražské, dobře situované rodiny. Jeho otec byl úředníkem v Penzijním ústavu a matka studovala přírodní vědy. Aby se ale mohla věnovat plně dětem, studia opustila.

Přišel o maminku

„Byla moc hezká a elegantní, měla rakovinu jícnu,“ prozradil o ní režisér, který o matku přišel v patnácti letech. „Proto jsem se asi tak brzy oženil, něco mi v životě chybělo,“ přemítal později. „Dodnes si přesně pamatuji den, kdy Prahu obsadili Němci.

Šli jsme s maminkou nakupovat a všude jsme viděli jejich mercedesy a v nich zpupné oficíry,“ vzpomínal.Tehdy se zařekl, že si mercedes ani BMW nikdy nekoupí. Kromě návštěv biografu, ho k filmu zavedla i náhoda, kterou zažil na skautském táboře. Filmaři z Barrandova tam totiž přijeli natáčet o skautech film a malý Václav se neustále motal kolem nich.

Nebylo tedy divu, když si poslal přihlášku na pražskou FAMU. Poprvé ale přijat nebyl. Zklamání však rychle vystřídala jeho pověstná houževnatost a vynalézavost, s nimiž se rozhodl další rok volna využít. Tehdy se mu hodily barrandovské kontakty získané na skautském táboře. Neváhal a vydal se do filmových studií žádat o práci pomocného asistenta režie.

Měl štěstí, jeden se zrovna hledal do filmu režiséra Martina Friče (†66). Celý rok tak mladý Vorlíček sbíral zkušenosti i při dalších filmech a pracoval s velkými hvězdami jako byl Jaroslav Marvan (†72) či Jana Dítětová (†65).

„Ta práce mi dala opravdu moc, protože jsem filmování dokázal dokonale vstřebat jen tím, že jsem neustále obtěžoval jak režiséra, tak kameramana dotazy,“ popsal Vorlíček své začátky. Když si podal přihlášku na FAMU podruhé, věděl už u přijímaček o filmu a jeho vzniku víc, než ti, kteří ho zkoušeli.

Byl přijat.

Pro mládež

Vorlíček byl přiřazen do méně oblíbené tvůrčí skupiny pro děti a mládež. Díky své optimistické povaze a schopnosti najít si na všem to nejlepší ale brzy zjistil, že právě v tomto žánru je v českém filmu nevyplněná díra i daleko méně konkurence. „Vědělo se, že točit s dětmi není snadné, ale mně to bavilo,“ svěřil se Vorlíček, který na sebe poprvé upozornil dětským filmem Případ Lupínek (1960).

Zlomem v jeho kariéře však bylo setkání s dramaturgem a scenáristou Milošem Macourkem (†75). Znali se nejprve jen od vidění z Barrandova.

„Věděl jsem, že se zaobírá fantazií a říkal jsem si: To by nebyl špatný partner!“ přiznal Vorlíček.

Osudová cesta

Do řeči se ti dva dali poprvé, když jeli ve vlaku na první ročník zlínského festivalu. Macourek se s Vorlíčkem podělil o svačinu a on se mu zase svěřil, že má v hlavě nápad na film, kde by ožili komiksoví hrdinové. Macourka nápad nadchl, trvalo ale další půl rok, než Vorlíčkovi zavolal a pozval ho k sobě na chalupu pracovat na scénáři ke slavnému filmu Kdo chce zabít Jessii?.

Zpočátku sice narazili na problém prosadit scénář proti námitkám, že je film až příliš proamerický, nakonec ale přece jen dostali zelenou. Famózní úspěch, který tento snímek zaznamenal, ovšem nečekali ani oni sami. Vorlíček se mohl právem tetelit blahem, když o víkendech procházel kinem Lucerna a viděl před kasami dlouhé fronty, které se táhly až do Štěpánské ulice.

Legendární tvůrčí dvojka Macourek–Vorlíček pokračovala dál a z jejich spolupráce začaly vznikat další filmové perly.

Světový trhák

Nejvíce byl ale Vorlíček pyšný na Tři oříšky pro Popelku. Jak by také ne, když hned při prvním uvedení na Filmfóru v Brně v roce 1973 jej na místě koupilo 50 zahraničních produkcí! Dodnes se pohádka těší nevídané popularitě v mnoha koutech světa. Před pár lety dokonce režisér dostal nabídku z Norska, aby Popelku natočil znovu – úplně stejnou, jen s norskými herci. To však odmítl.

„Přijel jsem do Osla, a když jsem viděl tamní děvčata, uvědomil jsem si, že tam žádnou druhou Libušku (65) nenajdu,“ vysvětlil režisér s úsměvem a dodal, že natáčení slavné pohádky ho navíc stálo žlučník. Kromě toho, že nestačil český rozpočet a Vorlíček musel zapojit do natáčení německou produkci, bylo nutné začít už v zimě, ačkoli původně se příběh odehrával v létě.

Herci tak pořádně vymrzli, což si nejvíc kompenzoval Vladimír Menšík (†58), který s oblibou dopíjel s vesničany rum zbylý od vánočního cukroví. „Hrál tam jen Vincka, ale nejvíc do všeho kecal,“ smál se režisér. Libuše Šafránková, z níž pohádka udělala hvězdu, byla jednou z posledních, která s režisérem před smrtí mluvila. Vorlíček totiž dlouho tajil svůj zhoršující se stav.

Loni mu lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Přesto si nestěžoval a nepřestával vtipkovat. Aby vše utajil, podstupoval ozařování v Ostravě. Až v říjnu na premiéře muzikálové show Tři oříšky pro Popelku přiznal zdravotní problémy. „Prožívám období, kdy mi není nejlépe, ale je to překonatelné. Cítím se jako stárnoucí pán, který má své problémy s klouby, koleny a tak dále.

Co se dá dělat,“ tvrdil ještě v květnu, nemoc si nepřipouštěl a nevzdal se ani své kuřácké vášně. „Bezvadně jsme si popovídali o všem možném,“ řekla Šafránková, která stihla ještě Vorlíčkovi před smrtí zavolat. „O nemoci nepadlo ani slovo!

Nesvěřil se mi, ani si nestěžoval, bylo ale znát, že na tom není dobře,“ přiznala česká Popelka.

Celý život s jednou ženou

I v časech, kdy byl na vrcholu zůstal pokorný a bez skandálů. Oženil se už ve 22 letech a i přes nárůst obdivovatelek se rád vracel ke své ženě Sofii (†79) a jejich dcerám Kateřině (66) a Zuzaně (61). Navzdory velké pracovní vytíženosti si na rodinu vždy našel čas. Když v roce 2009 Sofie zemřela, nesl to režisér velmi těžce, radost mu dělala naštěstí vnoučata. „Tatínek neměl žádné bolesti, jen prostě pomalounku dodýchal a srdíčko se zastavilo,“ svěřila novinářům Vorlíčkova dcera Kateřina, která ho v posledních chvílích společně se sestrou držela v pražské Nemocnici Pod Petřínem za ruku.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...