Vydělat nějaké peníze není tak snadné. Musím pracovat tajně, protože sehnat všechna povolení je téměř nemožné. V malé kuchyni mám čtyři trouby a chystám se koupit další!
Zbývalo mi ještě hezkých osm let do důchodu, když můj zaměstnavatel vyhlásil bankrot. Začala jsem si hledat zaměstnání téměř okamžitě, jak nám tuhle nečekanou novinku sdělili, ale nebylo mi to vůbec nic platné. Nikde mě v mém věku nehledali! Ne, že by po mě chtěli angličtinu a počítače. Na to se mě vůbec nezeptali. Ale když padla otázka na moje zdraví a výdrž, musela jsem jít s pravdou ven.
Nechtěla jsem být nezaměstnaná
Coby nezaměstnaná jsem skončit nechtěla. Manžel byl totiž nezaměstnaný už několik měsíců a jeho podpora byla spíš k smíchu, než k uživení. „Když tě nikde nechtějí, tak podnikej!“ radila mi kamarádka a já jen kroutila hlavou. To nemůže myslet vážně. Já a podnikat? A v čem jako? Vždyť jsem nic výjimečného neuměla! Ona ale byla okamžitě jiného názoru. To byla celá Eva. Vždycky viděla všechno pozitivně! „Ale ty toho umíš, moje milá, spoustu! Plést, háčkovat a taky péct!“ začala vyjmenovávat obyčejné věci, které umí každý. Jak se s nimi uživit? Tentokrát i Eva šlápla vedle. Ona si ale nenechala svůj rodící se nápad vymluvit a hned pokračovala: „Co kdybys založila malou firmu? Pekla bys třeba kremrole nebo svatební koláčky. Nebo ten tvůj štrúdl! Mňam, hned bych si dala!“
Pomohla mi kamarádka
Její nadšení mě přece jen trochu nakazilo, ale doma mě manžel hned zpražil: „Víš, co bys musela všechno zařídit? Živnostenský list, povolení od hygieny a kdo ví, co ještě! Určitě milion věcí. Než to seženeš, umřeme hlady.“ Potom, po dramatické pauze sdělil, že půjde do práce. „Budu dělat řidiče autobusu!“ vytahoval se, ale já tomu moc nevěřila. Můj Pepan a řidič? Ani s naší starou Felícií toho moc nenařídil a teď rovnou autobus… Ale řidičů bylo opravdu málo a brali každého. Tedy, i mého manžela. S těmi papíry a povoleními měl bohužel manžel pravdu. Hned při dalším setkání u kafíčka jsem to sdělila kamarádce Evě. A ta pro mě měla překvapení. „Taky jsem se informovala. Povolení seženu já. A na sebe. Založím firmu a ty u mě budeš dělat načerno!“ oznámila mi hotovou věc. Nejdřív jsem myslela, že žertuje, ale ona už vytahovala z kabelky seznam, co si mám nakoupit. A také finanční rozvahu.
Celé město si pochutnávalo
Začátek mého tajného podnikání mě měl stát rovných sto tisíc! Trouby, pekáče, mixéry a mnoho dalšího. Kývla jsem. Co mi zbývalo? Manželovi jsem nic neřekla a na nákupy si pro jistotu půjčila u dcery. Aby neviděl nějakou změnu na společném účtu. Pečení jsem rozjela ve velkém. Každé ráno jsem Evě, nyní mojí nové paní šéfové, musela dodat spoustu plechů cukrovinek. Od nadýchaných kremrolí po zlatavé štrúdly a hezky nadýchané buchty. O ty byl k mému údivu největší zájem! Myslela jsem, že si je ženské pečou doma samy, ale asi chudinky neměly kvůli zaměstnání čas. Objednávaly je po dvou i třech pekáčích, které jsem musela stále dokupovat, protože stávající byly v oběhu. Eva moje pečivo dodávala i do kavárniček a malých restaurací. Kdybych to stihla, mohla bych svoji malou pekárnu klidně ztrojnásobit! Za chvíli o mých výrobcích mluvilo pochvalně celé město. Nikdo se ale nesměl dozvědět, že to já jsem tou tajemnou pekařkou a cukrářkou! To by ke mně určitě vtrhnul nějaký hygienik s těmi svými špachtlemi a zkumavkami na vzorky!
Mám tajné zaměstnání
Vlastně ani manžel netušil, kolik toho upeču a prodám. Myslel si, že jen tak vypomáhám. V noci totiž spal jako dudek a kdy si chodím lehnout já, ho nezajímalo. Ráno, když vstal, už bylo všechno v krabicích nebo pryč. U Evy v dodávce! „Miládko, průšvih. Blíží se mi kontrola!“ zavolala mi jednou dopoledne Eva. Zrovna jsem se chystala jít spát, po těžké pracovní noci. Nezbylo nic jiného, než další malý podvod. Přestěhovat trouby a vše ostatní k ní. Aby nevzbudila podezření! Dva najatí brigádníci hezky symetricky rozestavěli spotřebiče po prázdné hale u Evy v domě. Moc důvěryhodně to nevypadalo, ale kontrola byla spokojená. „Máte to tady pěkné. Nablýskané a čisté!“ konstatoval jakýsi úředník a ani si nevšimnul, že trouby nejsou nikde zapojené. Kontroloval totiž účetnictví a to měla Eva v pořádku. No, byl to prostě chlap, tak co by člověk čekal. A tak mohu zase spokojeně péct a občas i vařit. Kamarádčina firma vzkvétá a já mám zaměstnání. Sice tajné, ale dobře placené. Jen kdyby se sousedi neptali, odkud to tak hezky voní!
Milada P. (58), střední Čechy
