Můj kousek štěstí

Ve zlaté kleci čekal dceru teror

Z prince na bílém koni se vyklubal nechutný násilník a uzurpátor

Vypadalo to krásně. Požádal ji o ruku a současně nastínil jejich budoucí život jako procházku růžovou zahradou. Ale dopadlo to naopak strašně.

Moje dcera je se třemi dětmi v azylovém domě a připravuje se na rozvod a soudní tahanice, jejichž součástí je i trestní oznámení a obvinění z týrání. Teď už je na tom Jarka psychicky lépe, ale když jsem ji viděla před šesti měsíci, zhrozila jsem se. Byla bledá, hubená, třásla se, jeden přední zub jí chyběl, vlasy měla vyškubané… Dlouho nebyla schopná mi říct, co se děje a co se dělo celou tu dobu, kdy jsem ji neviděla. Nesměla jsem, její manžel, Jirka, mi to zakazoval. Prý budu moct přijet, až on bude chtít. Nechtěl. Až se mi Jarka ozvala z toho azylového domu. Všechno mi s jejím svolením řekla zdejší psycholožka.

Despota a psychopat

Začala zeširoka. Opakovala vlastně vše, co jsem dávno věděla, ale teď jsem ty okolnosti manželství mé dcery viděla v pravdivých souvislostech. Po vylíčení krásného života, kdy Jarka nebude muset pracovat, nebo lépe řečeno, nebude smět pracovat. Bude bydlet v krásném, velkém domě na Vysočině, tedy dost daleko, a bude jen rodit děti a starat se o ně. Jiří učinil tak, jak řekl. Ovšem důsledněji, než Jarka čekala. Jeho despotická povaha se projevila naplno. Určoval, s kým se může stýkat a s kým ne, co může dělat ve volném čase, kam smí jezdit, dokonce i na co se může dívat v televizi a co může číst. Zničil její kontakty s většinou známých a přátel, které do té doby měla. Odešla ze zaměstnání, které ji bavilo a které ji spojovalo s velkým světem, starala se totiž v jedné firmě o vztahy s veřejností, často hovořila s novináři a lidmi, kteří něco znamenali.

Vyhrožoval jí

Jirka jí dával hodně peněz, nemohla si v tomto ohledu stěžovat. Ale užít si je podle svých představ, to rozhodně nemohla. Hlídal ji na každém kroku díky jakési „štěnici“ zabudované v jejím mobilním telefonu. Jakmile se pohybovala mimo vymezený prostor, byl oheň na střeše. A jaký! Prvních několik let šlo jen o psychický teror, ale ten časem přerostl z výhrůžek ve skutečné násilí. Nejdříve šlo o omezování osobní svobody, jako například zamykání v domě. Pak ji několikrát zamkl i s dětmi ve sklepě. Od tahání za vlasy přešel k hrubému třesení celým tělem a tahání za vlasy. Bylo toho potom ještě víc. Ale to už jsem ani nechtěla věřit svým uším a nejsem schopna takové věci opakovat. Ještě teď je mi z pomyšlení, čím si moje dcera prošla, špatně. Možná, že si na ni dovoloval, protože věděl, že jeho jednání nemá kdo pomstít. Jarka je jedináček, nemá tedy žádného bratra, který by se jí zastal, můj manžel zemřel při práci v lese nedlouho potom, co se Jarka narodila. A širší okruh rodiny se o náš osud zase tak detailně nezajímá a pochybuji, že by někdo vzal spravedlnost do svých rukou. Navíc jí Jiří vyhrožoval, že pokud cokoli o jejich životě a hlavně o jeho chování řekne někomu „venku“, bude zle. Prý teprve začne doopravdy jednat tvrdě. Jarka prý své děti už nikdy neuvidí, s tím musí počítat především.

Málem došlo k tragédii

Možná, že kdyby jí něco takového řekl po pár měsících manželství, byla by s ním rychle hotová. Šla by na policii, nebo udělala nějaké jiné logické kroky. Ale po těch letech psychického nátlaku, kdy z ní zbyla jen duševní troska, nebyla Jarka schopná ani samostatného uvažování. Rezignovala a dělala jen to, co chtěl on. Když se ale jeho teror a zuřivost začala obracet směrem k dětem, začala v ní narůstat opět síla. Zoufalá síla, o které už netušila, že ještě má. Přemýšlela prý dokonce o tom, že svého muže sprovodí ze světa, ale k tomu se naštěstí neodhodlala, místo takového zoufalého činu si naplánovala plán útěku a za poměrně dramatických okolností se uchýlila do azylového domu, který je připraven právě pro matky s dětmi v podobných situacích. Je prý jich po republice docela hodně a je smutné, že jsou tolik potřeba a vlastně jsou prý snad skoro všechny plné.

Chci spravedlnost!

Podařilo se jí dohodnout s jednou dávnou kamarádkou, která jí vyjednala útěk i s dětmi. V azylovém domě říkají, že podobné akce prý již několikrát uskutečnili, jsou na to zařízeni. Na Jarku čekali ve voze na domluveném místě, všechny s nejnutnějšími věcmi naložili a rychle pryč. Byl to prý velmi dramatický odjezd, protože cestou potkali auto s Jiřím, který se právě vracel domů. Netušil, že dodávka v protisměru s kouřovými skly veze jeho rodinu pryč od něj, do bezpečí. Azylový dům je utajený, nikdo nesmí vědět, kde se nachází, ani novináři, kteří sem někdy jezdí psát příběhy o ženách na útěku. Sociální pracovnice mají přísný zákaz dávat komukoli na ženy na útěku kontakt. I proto se Jarka poměrně brzy uklidnila. Za pomoci právníků, které má k dispozici zdarma, připravují zmíněnou žalobu, manžel Jarky je už vyrozuměn. Je prý velmi překvapený a snaží se shánět důkazy ve svůj prospěch. Jako zkušený manipulátor ví, co má dělat, ale Jarka má k ruce ještě zkušenější odborníky. A já doufám, že všechno dopadne tak, jak má. Spravedlivě.

Miroslava (59), Praha

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden