Věčný milovník hlučné samoty

Trpěl častou nemocí herců. Jenže svou sociální fobii léčil alkoholem.

Když se chtěl stát po vzoru otce stavebním inženýrem, nevzali ho ani na průmyslovku. Pít začal už na střední škole a nepřestal, ani když ho dostihla rakovina. Geniální herec Vladimír Dlouhý neměl jednoduchý život.

Syn stavebního inženýra a prvoligové házenkářky se poprvé objevil před kamerou ve dvanácti letech. Ve filmu Už zase skáču přes kaluže mu režisér Karel Kachyňa (1924-2004) svěřil hlavní dětskou roli. Zahrál si kluka, který bojuje se zákeřnou dětskou obrnou. Jako by role Adama předznamenala jeho celoživotní trápení s těžkými nemocemi.

Také vás může zajímat ...

Na školu ho nevzali

Popravdě řečeno, herec s talentem od Boha svému organismu nikdy příliš nepomáhal. Určitě se na tom podepsal fakt, že snaha jít v tátových stopách byla ukončena už na začátku. To když syna úspěšného stavebního inženýra nevzali na průmyslovku.

Už zase skáču přes kaluže

Příliš mladý flamendr

Rozhodl se jít na učňák, na zedníka, ale tehdy zasáhli lidé z filmové branže. Režisér Petr Schulhoff (1922-1986) mu doporučil herectví na Státní konzervatoři v Praze. Nevíme, jakou máte představu o životě budoucích herců, ale mejdany, cigarety a alkohol k němu odjakživa patřily. Jenže i otrlí flamendři připouštěli, že to mladý Dlouhý přece jenom přeháněl.

Texty se nejradši učil v hospodě

V hospodách se tenkrát ještě smělo kouřit a to, kde momentálně jeden z největších talentů českého herectví sedí, se dalo poznat podle oblaku cigaretového kouře. Když se ho kamarádi ptali, jestli se v takové vřavě může učit, řekl, že prostě miluje hlučnou samotu. Že se mu texty do školních her nejlépe učí právě v restauraci.

Třetinu života jsem ztratil v bolestech

Nikoho asi moc neudivilo, že začal mít problémy se žaludkem. Už v tak mladém věku si doslova uhnal vředy. „Trpěl jsem jako zvíře. Ztratil jsem třetinu života v bolestech,“ stěžoval si na zdravotní trable. Ironií osudu je, že jednou z berliček, které mu tehdy lékaři doporučili, bylo pití piva. Poslechl je. „Stejně jsem nemohl pít nic jiného,“ říkal.

Nepřemluvila ho ani Arabela

Alkohol Mirkovi, jak mu jeho přátelé rádi říkali, chutnal. Nemohlo to uniknout ani Janě Nagyové (*1959), která, coby princezna Arabela, hrála jeho partnerku v legendárním seriálu. Už tehdy se ho prý snažila přesvědčit, že by neměl tolik pít. A to mu v té době bylo něco málo přes dvacet let.

Kdyby chtěl přestat, mohl

Herec Michal Dlouhý (*1968) se bráchy zastával. Tvrdil, že Mirek není klasický alkoholik. „Pil vědomě a kontrolovaně. Kdyby chtěl přestat, mohl,“ vysvětloval. Na druhou stranu se několikrát s bratrem kvůli pití popral. Tehdy, když chtěl jeho bratr v alkoholovém opojení usednout za volant.

S čerty nejsou žerty

Na prášky se u nás nevěřilo

To, že Vladimír tolik pil, přisuzuje jeho bratr jeho povolání. Podle něj byl bratr těžký introvert a lidí kolem sebe se bál. Tvrdil, že jeho brácha trpěl sociální fobií, která je právě mezi herci hodně častá. „Kdekdo do sebe cpe prášky. Jenomže na léky se v naší rodině nikdy nevěřilo. Proto pil,“ myslí si Michal.

Roli táty si užíval

Nepomohlo ani to, že se díky osudové ženě svého života, herečce Petře Jungmanové (*1971), stal hned dvojnásobným otcem synů Jana a Jiřího. V září jim teď bylo jedenáct let. Roli táty si prý užíval, jak to šlo. Jako by tušil, že režisér osud už pro něj připravuje derniéru. Ani tehdy si však pití neodpustil.

Rakovina přišla dvakrát

A pak přišla definitivní rána do vazu. Do Mirkova těžce zkoušeného těla se vtlačila rakovina. Lékaři mu kvůli ní vzali půlku žaludku. Dostali ho z nejhoršího a doporučili mu, ať už se proboha tolik neničí. Neposlechl je. A tak po čase rakovina zaútočila znovu.

Před představením ho odpojili z kapaček

Tolikrát si mohl přečíst, že rakovina slinivky je konečná. Možná proto dřel do poslední chvíle doslova do úmoru. Lékaři ho na čas odpojili z kapaček a on na pár hodin odjel na natáčení nebo do divadla. Na konci připomínal spíš chodící kostru.

Návštěvu režiséra odmítl

Režisér Jiří Svoboda (*1945) vzpomínal na poslední společný telefonát. Říkal tehdy Mirkovi, že se za ním v nemocnici zastaví, aby probrali podrobnosti k natáčení připravovaného seriálu, v němž měl hrát a k němuž už natočili pilotní film.

Na slibované kafe nedorazil

Řekl mu prý tehdy, ať nevěří všemu, co slyší. „Dám se do pořádku a pak si sedneme na kafe,“ sliboval Vladimír Dlouhý. Jenže ke schůzce už nedošlo. Jeden z nejtalentovanějších českých herců pár dní po telefonátu podlehl těžké nemoci. Deset dnů po svých 42. narozeninách.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

...