Veronika Freimanová strávila třicet let v manželství, které ji ponižovalo a vůbec nefungovalo!

„Sestra mi poradila, abych si položila otázku, o co přijdu, když mé manželství skončí.“

Svými rolemi už roky herečka Veronika Freimanová (63) rozdává pohodu, emoce a úsměvy. V soukromí si ale hodně dlouho takovou selanku neužívala!

Cesta Veroniky Freimanové (63) k herectví nebyla rozhodně přímočará, i když rodinná historie k tomu tak trochu vybízela. Dědeček byl sice také slavným, ale jako meziválečný politik, zato otec Přemysl Freiman (+62) byl novinářem, režisérem a dramaturgem. Měl na svoji dceru dost času, což Veronika oceňovala – však si také kvůli němu ponechala své rodné příjmení.

Kdykoliv potřebovala něco vědět, měla jistotu, že jí táta poradí. Navíc byl v mládí nadšeným divadelníkem, osud mu ale připravil jinou cestu. Když se pak v roce 1968 postavil proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy a podílel se na ilegálním vysílání televize, jeho kariéra skončila.

Také vás může zajímat ...

Musel jít dělat práci hlídače do Muzea Bedřicha Smetany.

Díky dceři Tereze je už babičkou.

Nejprve dělala popisky na balíky!

Bylo jasné, že s takovým kádrovým profilem nemá Veronika moc šancí dostat se na nějakou střední školu. Na konzervatoř se tak dostala až velkou oklikou. „Měla jsem štěstí,“ popisovala. „Udělala jsem si zkoušku ze psaní na stroji a z těsnopisu, což byla jakási aprobace na práci sekretářky. Dělala jsem pak popisky na balíky.

Za těchto okolností byli ochotní vzít mě na večerní gymnázium pro pracující, a když jsem byla ve druhém ročníku, dělala jsem zkoušky na konzervatoř. Tam byli Luděk Munzar (85) a Milan Karpíšek (+73), které napadlo, že by mě mohli vzít rovnou do druhého ročníku.

Při přestupu z jedné školy na druhou se kádrový posudek neřešil a já jsem oběma pánům strašně vděčná, že na tuhle obezličku přišli, já jsem o ní nevěděla.

V devatenácti jsem se tak dostala mezi výrazně mladší spolužáky a vystudovala jsem konzervatoř.“

Při přebírání ceny TýTý.

Kvůli množství rolí dostala stálou práci!

Už během studia hrála v prestižním Činoherním klubu. Dostala se k tomu víceméně náhodou. Z divadla si přišli na konzervatoř vybrat čtyři slečny a čtyři mladíky do budoucí inscenace. Ta se ale nakonec nehrála, místo toho ovšem potřebovali jeden mladý pár do jiné hry.

Ukázali tedy na Veroniku a jejího spolužáka Michala Peška (+53) a zanedlouho už zkoušeli s takovými legendami jako Josefem Somrem (84) nebo Martinem Štěpánkem (+63). Další role postupně přibývaly. Finanční důvody na straně divadla jí nakonec zajistily trvalou práci.

„Za představení jsem tehdy brala sto padesát korun a při deseti až patnácti představeních měsíčně jsem měla o dost víc, než kolik byl nástupní plat, který činil sedm stovek.

Proto se jim vyplatilo vzít mě do stálého souboru,“ vysvětlila herečka.

Jako profesorka Hanka.

Vztah s egocentrikem byl peklem!

Velkou popularitu Veronice přinesla role sympatické profesorky Hanky v dnes již kultovním snímku Sněženky a machři. To, že se ve filmu objevila, nebyla náhoda. Scénář totiž napsal Radek John (63) a do role Hanky uvažoval přímo o Veronice. Byla to taková kamarádská nabídka, protože oba dva byli už od dětství rodinnými přáteli. Měli prý i společné zkušenosti ze zimních lyžařských pobytů.

Veronika si Sněženek a machrů dodnes váží, stejně jako miliony diváků. Prozradila, jak se jí kdysi lidé svěřovali, že pokud by si mohli s sebou při emigraci vzít jedinou videokazetu, byl by to právě tento film. “ Hezká a hodná učitelka Hanka mohla také probouzet milostné city u mnoha mužských diváků, měli by ovšem už smůlu.

V době, kdy se komedie z hor natáčela, už nosila Veronika snubní prstýnek. Provdala se za kameramana Jaroslava Brabce (64). Své „ano“ mu řekla, když jí bylo 23 let. Udělala chybu, ale to zjistila až ve vztahu. Na téměř třicetileté manželství pak po rozvodu vzpomínala jenom ve zlém. Kromě dcer, které se svým mužem měla, jí nepřinášelo radost vůbec nic.

Z mnoha rozhovorů vyplynulo, že se herečka cítila ve vztahu ponižovaná a odstrkovaná. S partnerem si toho měli málo co říct a většinu času prý mlčeli. Vnímavá Veronika těžko snášela manželovu sebestřednost a sobectví. A aby toho nebylo málo, o jejím muži se prý vždy říkalo, že má bokem nějakou milenku z řad hereček, produkčních nebo maskérek.

Na Veronice tak ležela celá starost o domácnost a žádné kladné zpětné vazby se nedočkala. Všechno vyvrcholilo aférou, při které vyšlo najevo, že její manžel čeká dítě se ženou režiséra Jiřího Menzela (80). Tady už pak nebylo co řešit. Když si Veronika konečně položila otázku, o co by mohla rozvodem přijít, zjistila, že vlastně o nic. „Teď už vím, že to, co jsem prožila, nebylo manželství.

Každopádně ne dobré manželství,“ konstatovala. Rozvodu se nebála. „Jsem velmi konzervativní člověk a třeba i přesuny na dovolenou mě děsí.

Ale když změna přijde, tak se s ní vyrovnám, rozhodně se nehroutím,“ uvedla.

Roli Jany Dvořákové získala rovnou

Raději mateřství než Hollywood!

Málokdo dnes ví, že Veronika se mohla v 80. letech stát i hollywoodskou hvězdou. V roce 1988 se totiž natáčel přepis románu Milana Kundery (89) Nesnesitelná lehkost bytí. Američtí filmaři si do hlavní ženské role vybrali právě Veroniku. Ta ale dala přednost jinému štěstí, tomu mateřskému. V době, kdy se měl snímek točit, totiž konečně přišla do jiného stavu.

Bylo to opravdu vytoužené těhotenství a Veronika už si myslela, že děti ani mít nikdy nebude. Stresovala se tím a když se pak miminko narodilo, věnovala mu maximum péče. Každá z jejích dcer byla jiná: zatímco ta první překypovala aktivitou a nenechala se „odložit do kouta“, druhá byla naopak klidná. Po čtyřicítce také Veronika zvolnila pracovní tempo.

Do té doby chtěla všechno dělat na 150 procent, což nemohlo samozřejmě vždy vycházet podle jejích představ. Musela odmítat spoustu pracovních nabídek.

Teprve když se rozhodla odejít na volnou nohu, začala dostávat role, o kterých se jí do té doby ani nesnilo.

Z jedné povídky Seriál znamenal televizních Bakalářů.

Osudové město Písek

Po trpkých zkušenostech z manželství si možná oblíbená herečka myslela, že už na ni žádná další láska nečeká. Naštěstí to nebyla pravda. Nejlepšího muže svého života našla v jihočeském Písku. Právě tam se seznámila s architektem Vladimírem Boučkem (63). Stalo se to na hudebním programu jejich společného známého. Veronice se do Písku přitom vůbec nechtělo.

„Asi rok mě zval, abych vystoupila s jeho kvartetem. Dlouho jsem odolávala, ale pak jsem kývla. S Vladimírem jsme se ten večer poznali na rautu a začali si povídat,“ popisovala, jak vznikla její osudová láska. A přestože měla s manželstvím velmi špatnou zkušenost a kvůli tomu Vladimírovu žádost o ruku nejprve odmítla, nakonec se nechala přesvědčit a dnes je podruhé vdaná.

Tentokrát už šťastně. Svatbu, dobře utajenou před novináři, měla s Vladimírem v Písku, kde se seznámili. Byla opravdu komorní, zúčastnilo se jí pouze dvanáct osob. Svým prvním manželstvím se už Veronika nijak netrápí. Jak sama řekla, člověk se nejprve ptá, proč se to stalo zrovna jemu, ale pak mu dojde, že díky tomu se může posunout dál.

A roky, které prožívá, jí dávají za pravdu!

Jako mladou jí neminuly pohádky.

Práci na pět let dostala rovnou, bez konkurzu!

Velkou popularitu přinesl Veronice před časem retro seriál Vyprávěj, ve kterém si zahrála jednu z hlavních postav. Pracovala na něm pět let. Často to bylo náročné, kvůli natáčení musela vstávat i ve tři ráno. Na roli Jany Dvořákové nemusela dělat konkurz, dostala ji rovnou. Nejprve jí zarazila šíře a délka seriálu, ale uklidnilo jí, že má začátek a konec.

Bylo to poprvé, co dělala práci, která měla sto dílů.

Na place ale byla pohoda a Veronika si užívala, jak dobře se vybrala její „rodina“.

Pohádka o vílce Arnoštce z roku 2001.

Víckrát v životě už litovala, že se dala na herectví

V jednom rozhovoru Veronika přiznala, že párkrát v životě litovala, na jakou profesi se to vlastně dala. Řekla doslova: „Člověk bojuje, jestli má v hlavě všechna potřebná slovíčka, na jevišti se někdy ocitnete uprostřed věty, kdy zhodnotíte, že tohle jste neudělala nejlíp a dostanete se tím pádem někam jinam. Nejhorší jsou chvilky, kdy máte okno a vůbec nic nevíte.

Párkrát v životě se mi to už stalo. Jsou to perné chvilky a není kam utéct.

Ale když to zase jde, je to skvělé.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...